PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Umělecké kvality Arkadije Volodose jsou natolik výjimečné, že je mnoha hudebními kritiky považován za následovníka legendárního Vladimira Horowitze.“

„Pro Schumannův cyklus Tance Davidovců je Volodos naprosto ideálním interpretem.“

„V Lisztově třinácté Uherské rapsodii umělec prokázal, že nemá žádné technické limity.“

Na závěrečném koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného ve čtvrtek 15. listopadu vystoupil ve Dvořákově síni Rudolfina Arkadij Volodos, jeden z nejproslulejších soudobých světových pianistů. Program svého recitálu sestavil z děl tří nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu: Franze Schuberta, Roberta Schumanna a Franze Liszta. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že hrál na Steinwaye se speciálně upravenou klaviaturou.

„Koncert doplněný o rakouského dirigenta a izraelské klavírní duo dostal parametry světové události.“

„Klaviatury se staly závodištěm.“

„Dirigent měl do detailu logicky vypracovanou agogiku a smysl jak pro údernost hudby, tak pro jímavost zpěvných částí.“

Filharmonie Bohuslava Martinů nabídla českou klasiku v mezinárodním podání. 7. března v zlínském Kongresovém centru zazněly skladby Antonína Dvořáka Karneval a Symfonie č. 9 e moll „Z nového světa“ a Koncert pro dva klavíry a orchestr Bohuslava Martinů. Představilo se klavírní duo z Izraele Sivan Silver a Gil Garburg a u dirigentského pultu stanul rakouský dirigent Florian Krumpöck.

„Naživo jsem ho dosud slyšel dvakrát a oba koncerty mi jednoznačně změnily život k lepšímu. Sice dílčím způsobem, ale zato nesmazatelně.“

„Opravdu mimořádná lisztovská interpretace, která se nenechávala příliš omezovat notovým zápisem, ale s o to větší empatií následovala myšlenku, která se za ním ukrývá.“

„Škoda, že ho pořadatelé nepřivezou častěji k nám do Prahy – například ve Vídni má v následující sezoně hrát v rozmezí tří měsíců hned dvakrát.“

V pátek 18. srpna v rámci Salcburského hudebního festivalu vystoupil klavírista Arkadij Volodos. Pianista, který už leta důstojně snáší srovnání s legendárními jmény zlatého věku dvacátého století, se nyní nachází ve svém nejsilnějším období. Ojedinělou virtuozitu se mu čím dál lépe daří integrovat do zralého, duchovního přístupu k interpretaci. Výsledkem je nenapodobitelná singularita, ale současně možná také jeden ze směrů, se kterým by se každý umělec měl seznámit a po svém vyrovnat.