PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Hudební festival Věčná naděje se do českého hudebního života zapsal především tím, že svému publiku nabízí skladby, na které se zapomnělo a se kterými se v běžném koncertním provozu nesetkáme. Zahajovací koncert 9. ročníku tohoto festivalu v Sukově síni Rudolfina 2. února byl v tomto ohledu přímo vzorovou ukázkou. Přední rakouský pianista Gottlieb Wallisch vybral pro své festivalové vystoupení skladby, o jejichž existenci pravděpodobně věděl z posluchačů jen málokdo: Sarabandu a Rytiny Jaromíra Weinbergera, Suitu č. 3 pro levou ruku Erwina Schulhoffa, Čtyři moderní tance, op. 39 Aloise Háby a Symfonické variace, op. 9 Wilhelma Grosze.

Letošní ročník festivalu Věčná naděje zahájí 2. února v Sukově síni pražského Rudolfina rakouský klavírista Gottlieb Wallisch. Koncertní program se skládá z téměř zapomenutých klavírních skladeb Jaromíra Weinbergera, Aloise Háby, Erwina Schulhoffa a Wilhelma Grosze. Podle pianistových vlastních slov jejich hudbu „přivádí na svět podruhé“, přičemž neznámá díla skladatelů z celého světa jsou obecně těžištěm činnosti umělce. Nejen o jeho vášni k „znovurození“ skladeb a komorní hře, ale i o pedagogické činnosti na jedné z nejlepších univerzit v Evropě jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Markéta Cukrová, ktorá, ako všetci vieme, oplýva neobyčajným muzikantským dôvtipom, našla spoľahlivého a premýšľavého partnera v klaviristovi Gottliebovi Wallischovi.“

„Všetko toto potrebuje nielen starostlivý prístup interpretov, ale aj otvorené publikum, ktoré všetky tieto podnety, často skrytejšie a tichšie, než sme zvyknutí, prijme.“

Šarm, pravdivosť emócií, nesmierne pestrá zvuková paleta, a to všetko v programe z neopočúvaných piesní a za použitia jedinečného nástroja. Aj vďaka týmto atribútom sa stal koncert mezzosopranistky Markéty Cukrovej a klaviristu Gottlieba Wallischa na festivalu Pražské jaro večerom, na ktorý bude publikum spomínať ešte dlho.