PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Už zkraje večera se ukázalo, jak náročné je v takovém obsazení udržet čistotu intonace.“

„Dvanáct nástrojů si rozdělilo čtyři vokální linky a zahrálo s pokorou a procítěně.“

„Další z vrcholů vystoupení, Clair de Lune Clauda Debussyho, přinesl poetický, lyrický, křišťálový zvuk s flažoletem jakožto jedním ze základních stavebních prvků.“

Panochovo kvarteto ve Španělském sále Pražského hradu převzalo už prestižní ocenění, byť udělované teprve od roku 2009 – Cenu Antonína Dvořáka. České smyčcové těleso má za sebou snad nepřekonatelnou padesátiletou koncertní kariéru v nezměněném složení a proklamovaný účel ceny vyzdvihnout umělecké subjekty zaslouživší se o celosvětové budování jména české klasické hudby jistě naplňuje; ocenění je tak už i fyzicky ve správných rukou. Potud žádný problém. Otázky však tanou při zamýšlení se nad vystoupením tělesa dvanácti violoncellistů Berlínských filharmoniků, které ceremonii dalo náležitý slavnostní ráz.

„Na svět přišel 8. února 1932 coby syn muzicírujícího otce, který slavného potomka předběhl povoláním studiového hudebníka v Hollywoodu.“

„Když bylo roku 1974 Williamsovi po nečekaném manželčině úmrtí nejvíc úzko, představili ho Stevenu Spielbergovi. A ti dva se dohodli, že to spolu zkusí.“

„To vše mu přineslo takovou přehršli cen, že by se mohl natřásat s hrudí plnou metálů jako ruský generál: neuvěřitelných pětadvacet Grammy, pět Academy Awards (a dvaapadesát nominací, což se od Walta Disneyho nikomu nepodařilo) a další.“

Před obědem a po něm. Anebo také za života první manželky a po něm. I tak by se dal lakonicky rozdělit život skladatele (nejen) filmové hudby Johna Williamse,  právě dnes devadesátiletého. Nebýt náhodného setkání nad jídlem s režisérem Stevenem Spielbergem, při němž si padli do oka, dost možná bychom o Johnu Williamsovi dodnes neslyšeli. A nebýt trpkého odchodu zpívající herečky Barbary Ruick, s níž byl ženat osmnáct let a zplodil tři děti…