PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jeho kariéra se rozvinula do celosvětového měřítka. Často se protínala s dráhou Marie Callas. Natočili spolu nejméně desítku oper.“

„Kritici oceňovali, jak měl zpěv pod kontrolou, i jeho pěveckou inteligenci, zmiňovali jeho sladká piana a dokonalé frázování i srozumitelnost zpívaného textu.“

„V roce 1963 neplánovaně pomohl Pavarottimu, když odřekl londýnské představení Pucciniho Bohémy.“

Legendární Pucciniho Tosca, jak ji v padesátých letech natočili pěvci Maria Callas, Giuseppe di Stefano a Tito Gobbi, je ještě stále životná nahrávka. Připomínáme ji nyní především kvůli tenoristovi, který zpívá malíře Cavaradossiho. Di Stefano se narodil přesně před sto lety a mnozí na něj dodnes vzpomínají jako na umělce s nejkrásnějším lyrickým hlasem. S velkým uznáním se na jeho adresu vyjádřil i Luciano Pavarotti. Hovořil o něm jako o svém idolu: jeho muzikalita byla přirozená a krásná tak, jak byl podle něj fenomenální jeho hlas, plný slunce, otevřený, neuvěřitelný…

„Nepamatuji svět, ve kterém by Plácido Domingo nebyl jednou z největších tenorových hvězd současnosti.“

„Opera a Domingo jsou v podstatě synonyma.“

„Pravé kvality operního umělce by měl posluchač ocenit někde jinde než v hokejové hale s umělou zvukovou amplifikací.“

Kompilace s bohatě faktograficky a obrazově vybaveným bookletem, nazvaná „Plácido Domingo: Live Recordings 1967–1999“, zachycuje světoznámého tenoristu prostřednictvím jeho vídeňských kreací z doby tří desítek let, během nichž si vybudoval bezprecedentní uměleckou pověst. Album podrobně přibližujeme přesně v den, kdy pěvec slaví osmdesátiny.

„Mozartova Mše c moll se podle všeho měla stát skutečně velkým, monumentálním slavnostním dílem, v chrámové hudbě označovaným „missa solemnis.“

„Vezme-li se v úvahu, jaký významný mezník představuje Mše c moll v Mozartově skladatelském vývoji, pak v tomto smyslu, i přes její nedokončenost a určitou stylovou nesourodost, jí označení „Velká mše“ náleží plným právem.“

„Prozatím asi k nejodvážnějším (a současně i do jisté míry velmi kontroverzním) náleží rekonstrukce „plně dokončené“ verze díla z pera muzikologa Roberta D. Levina. Prvně zazněla v lednu 2005 v nastudování Helmutha Rillinga.“

Od jedné z nejstarších nahrávek z roku 1955 až po ty nedávné, včetně mnoha historicky poučených s dobovými nástroji, je diskografie Mozartovy Mše c moll mimořádně rozsáhlá. Stejně nepřehledná jako nesčetné pokusy dílo dokomponovat či rekonstruovat. Autorem nedokončenou skladbu popisuje Libor Dřevikovský podrobně z hlediska stylu i okolností. Z nahrávek nevybírá jen jednu, rozhodnutí nechává na uměleckých preferencích posluchače. Z mnoha obalů existujících desek nicméně přece jen jeden zvolil nakonec jako důležitý – ten s nahrávkou Helmutha Rillinga.

„Na konci padesátých let zapůsobil Milan Munclinger na celou tuzemskou hudební veřejnost jako zjevení.“

„Hudbu období baroka a raného klasicismu, doposud tehdy prezentovanou jako každá jiná partitura i z jiných období, zvláště pak romantismu, interpretoval zcela jinak.“

„Je to působivý Bach, důsledně zakotvený v promyšleném rytmickém programu, v oblasti melodické a výrazové naprosto nezatěžkaný, strhující svým energickým nábojem.“

Nahráno v pražském studiu Domovina v měsících únoru až září 1965, čteme v údajích doprovázejících opakovaná vydání dnes už legendárního tuzemského gramofonového snímku Braniborských koncertů, pod nímž je u svého souboru Ars rediviva podepsán Milan Munclinger. Narozeniny Johanna Sebastiana Bacha jsme si připomínali už v sobotu 21. března, ale můžeme znovu i dnes: záleží na tom, podle kterého kalendáře počítáme 335 let od jeho dne narození – jestli podle toho, který platil v roce 1685, nebo podle toho dnešního. Bohuslav Vítek tak v reflexi Munclingerových aktivit činí právě nyní, 31. března.

„Zřejmě i proto mohla vyjít nahrávka Sira Colina Davise také pod hlavičkou Supraphonu.“

„Mezinárodní obsazení korunuje německý basista Kurt Moll, skutečný basso profondo.“

„Nahrávka připomíná rolí Tamina umění tenoristy Petera Schreiera, umělce se světovou kariérou, který byl doma právě v Drážďanech.“

Premiéra Kouzelné flétny v Divadle Na Vídeňce v září 1791 vnesla díky velkému úspěchu do života pětatřicetiletého Wolfganga Amadea Mozarta příjemné rozjasnění. Že necelé tři měsíce poté už nebyl mezi živými, je z mnoha důvodů paradoxem, který nás dodnes nenechává lhostejnými. Kompletních nahrávek jeho poslední opery existuje řada. Krásné místo mezi nimi zaujímá ta, kterou v první polovině osmdesátých let dvacátého století pořídil v Drážďanech Sir Colin Davis. Dnešní Mozartovy 264. narozeniny byly dobrou příležitostí si album a také dirigentovu dlouholetou vazbu na Staatskapelle Dresden připomenout.

„Mezi přídavky nechybí nejznámější valčík Na krásném modrém Dunaji a Radeckého pochod.“

„V historii koncertů na Nový rok je překvapivé to, že Vídeňští filharmonikové hledali cestu k hudbě rodiny Straussů dlouhá desetiletí.“

„V roce 2020 se poprvé ujímá taktovky krajan a žák Marisse Jansonse – Andris Nelsons, rovněž rodák z Rigy.“

Polední hodiny prvního lednového dne patří v rakouské metropoli ve Zlatém sále Hudebního spolku, v síni Wiener Musikverein, od čtyřicátých let dvacátého století každým rokem Vídeňským filharmonikům. Tradice určují program, atmosféru, výzdobu a velmi silně i způsob interpretace. Hudba Straussů a dalších autorů patřících neoddělitelně k hudební Vídni se hraje s lehkostí a trochou ležérnosti, přesně a muzikálně, s nakažlivým espritem, neodolatelně. Při řízení Novoročních koncertů…

„Když rozpoznal jeho naprosto mimořádný hudební talent, věnoval Leopold veškerý svůj čas a umění k rozvíjení chlapcových schopností v takové míře, že se od roku 1771 prakticky vzdal vlastní skladatelské činnosti.“

„Jednou z prvních orchestrálních skladeb Leopolda Mozarta, zaznamenanou v roce 1961 na komerční nosič, byla Dětská symfonie.“

„Půvabnému kouzlu Dětské symfonie propadla nejedna dirigentská celebrita a mnohé přední orchestry.“

Narodil se přesně před třemi sty lety, 14. listopadu 1719. Mozartova otce Leopolda asi někdy podceňujeme, také o něm a o jeho hudbě příliš moc nevíme. Vedle toho, že rozpoznal synův mimořádný talent a udělal vše pro to, aby tento talent nepřišel nazmar, je také autorem úctyhodné řádky hudebních děl v rozpětí od Missy solemnis přes koncerty pro dechové nástroje až po klavírní skladby. A vedle toho rovněž autorem vlivné učebnice hry na housle Versuch einer gründlichen Violinschule. Historickým paradoxem je, že se jeho nejznámějšími a nejčastěji hranými skladbami stala tři divertimenta, orchestrální hudební hříčky. Nesou názvy Dětská symfonie, Selská svatba a Hudební jízda na saních. Právě jejich berlínská nahrávka z časů Německé demokratické republiky stojí v centru naší pozornosti.

„Wagner – do sebe zahleděný vizionář a mystik – Verdiho existenci neřešil. Určitě ani 22. května 1874.“

„Zdomácnělo nakonec spíše v koncertních sálech než v chrámech. Vzhledem k jeho až spektakulárnímu hudebnímu charakteru není divu.“

„Desítky nahrávek, jen těžko ideál. Většinou vám jeden ze sólistů sedne o něco méně než ti ostatní.“

Dvaadvacátého května roku 1874, tedy včera přesně před 145 lety, mělo v milánské bazilice svatého Marka, v druhém největším chrámu ve městě hned po dómu, premiéru Verdiho Requiem. Slavná skladba, asi nejopernější dílo v repertoáru duchovní hudby. Ale jak vidíme, dílo navíc ještě bezděky s pikantními narozeninami! Skladateli Verdimu bylo předchozí podzim šedesát. Jeho německému protějšku a do určité míry i rivalovi Richardu Wagnerovi, generačnímu druhu stejného ročníku, bylo na jaře 1874 už jedenašedesát. A kdy že to bylo přesně? Paradoxně právě dvaadvacátého května.