PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Každá operní inscenace má svou premiéru (první uvedení) a svou derniéru (poslední uvedení). Počet jednotlivých repríz té které inscenace je různý, záleží na divadle a jeho zvyklostech, počtu abonentních skupin, ale také na tom, o jakou operu se jedná. V Mnichově se letos rozloučili například s inscenací Beethovenova Fidelia, která měla premiéru 21. prosince 2010 – nastudoval ji tehdy Daniele Gatti a režii měl Calixto Bieito. Naopak premiéru na Mnichovských operních slavnostech prožila 13. července Händelova Alcina režisérky Johanny Wehner, kdy taktovku pozdvihl Stefano Montanari.

„‚Vidíte tam to poslední okno nahoře? Tak tam jsem měl svoji první hodinu zpěvu,‘ svěřil se s mírným dojetím dnes už slavný Petr Nekoranec“

„Ostrý, kovový zvuk poznamenal všechny nástroje a výsledek byl sluchově nekompaktní.“

„Pohotově zaskočil a koncert zachránil barytonista Vincenzo Taormina z Palerma.“

Petr Nekoranec, náš nejvýraznější mladý tenorista, se vrátil na skok domů, do Polné. Byla to významná společenská událost, na které nechyběly politické špičky. Na nádvoří zámku spolu s ním 19. července vystoupili estonská sopranistka Mirjam Mesak a italský barytonista Vincenzo Taormina, a to za doprovodu Prague Philharmonia a pod taktovkou Rastislava Štúra.

„Čeština je krásný jazyk pro zpěv.“

„Ráda o operním pěvci přemýšlím jako o zpívajícím herci. Ne jen jako o zpěvákovi.“

„Chodím povzbuzovat studenty do škol. Ukazovat jim, že nejsme suchopární a nudní zpěváci, kteří jen stojí a zpívají.“

Estonská sopranistka Mirjam Mesak patří mezi výrazné osobnosti mladé operní generace. Svým působením na prestižních evropských scénách, spoluprací s předními orchestry a osobitým interpretačním stylem si získala pozornost odborné i laické veřejnosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří nejen o svém nadcházejícím koncertu s Petrem Nekorancem, s nímž zazpívá 19. července na zámku Polná, ale také o tom, jak se dostala do Eurovize nebo jak se snaží pro operu nadchnout mladé lidi.

„Kristjan Järvi nechává na pódiu duši a strhává k tomu nejen muzikanty, ale i obecenstvo, které se nese na vlnách nekonečného přílivu energie.“

„V Straussově emocemi překypující skladbě o posledních věcech člověka orchestr beze zbytku ukázal, co dovede, ba přímo v ní exceloval.“

„Pinchas Zukerman s Paavem Järvim vytvořili poutavou, ani v jediném okamžiku nenudící interpretaci, v níž plastickému zvuku orchestru dominoval nádherně teplý, neodolatelný, až fyzicky přitažlivý tón sólisty.“

První koncerty hudebního festivalu v estonském Pärnu přinesly posluchačům zajímavé srovnání. Zatímco pro zahajovací večer zvolila hlava klanu Neeme Järvi své milované skladatele Mozarta a Haydna, jež interpretovala Sinfonietta Riga, následující den byl příležitostí pro Kristjana Järviho a Baltic Sea Philharmonic, kteří přivedli publikum do varu svým programem Babylon Pärnu. Paavo Järvi pak se svým Estonským festivalovým orchestrem korunoval závěr prvního týdne festivalu.