PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Plakát je focený provokativně a moderně. Kostýmy ale budou klasické.“

„S tanečníky o všem mluvím, abych věděl, jak se v roli cítí.“

„“Strašně rád jsem slyšel, že to budeme hrát tak, jak to Čajkovskij napsal. Zažil jsem pár choreografů, kteří kvůli tanečníkům zpomalovali.“

Labutí jezero po 100 letech a v novém hávu, tak by se dala zjednodušeně popsat obnovená premiéra ikonického díla baletní literatury z pera Petra Iljiče Čajkovského, kterou na 19. února chystá Národní divadlo Brno. Připomene tak historicky první uvedení tohoto titulu na této scéně přesně před jedním stoletím.

„Získat pro Litomyšl sopranistku Peretyatko, která se na takové úrovni věnuje belcantu, bylo skvělé.“

„Zazní i Viklického skladba na texty Václava Havla. Blíží se podzimní třicáté výročí pádu komunismu…!“

„K tomu se přidávají náročnější, ale nádherné tituly – Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče a Hry o Marii Bohuslava Martinů.“

Hlavní hvězdou a také tváří Smetanovy Litomyšle je pro letošek ruská sopranistka Olga Peretyatko. Od 13. června do 7. července nabídne národní festival třiatřicet různých programů – desítku operních představení a desítku velkých koncertů, vesměs na zámeckém nádvoří. Ostatní se odehrají ve Smetanově domě, v obou velkých chrámech, v Zámecké jízdárně a Klášterních zahradách…

„Polovinu inspirace beru z poslechu hudby, ve které je to, co se slovy vyjádřit nedá.“

„Milostná linka tvoří maso a krev. Ale kostrou je rozhodování lidí, kteří mají odpovědnost i za někoho jiného, než za sebe.

„Po dvouletém půstu jsme chtěli i „oslavit“ technologické možnosti Janáčkova divadla.“

Politické intriky, zakázaná láska i náboženské konflikty – to je děj opery Don Carlos Giuseppe Verdiho. V sobotu 2. února ji v premiéře uvede Národní divadlo Brno, poprvé tam zazní v kompletní pětiaktové verzi. Filipa II., krále španělského, budou alternovat Jiří Sulženko a Federico Sacchi. Jako Don Carlos, infant španělský, se představí Luciano Mastro a Arturo Martín. Alžbětu z Valois nastudovaly Charlotta Larsson a Linda Ballová, která operu pro její pěveckou náročnost připodobnila k maratonu s nejtěžší árií na konci. Režie se ujal ředitel divadla Martin Glaser. V rozhovoru pro KlasikuPlus mimo jiné vysvětlil, jak inscenaci vnímá.

„Hlavním hnacím motorem vitálního seniora nebyla v té době radost ze získané svobody a samostatnosti.“

„S kosmopolitou ruského původu bude ČF žádaná a zajímavá se skladbami evropského a světového repertoáru.“

„Veverka a Gemrotův Hobojový koncert – invence, kompoziční um a interpretační mistrovství.“

Rok, za nímž se v lednu ještě stále v duchu ohlížíme, byl rokem stého výročí Československa, rokem Leoše Janáčka a Leonarda Bernsteina, několika nových šéfdirigentů, jubilejního ročníku Smetanovy Litomyšle a desítek dalších zajímavých koncertů a operních představení… A byl také rokem vzniku portálu KlasikaPlus.

„Jsou opery, které se dají přesadit do nadčasových dimenzí; některé další snesou ale mnohem méně – a na některé by se nemělo sahat vůbec.“

„Režisérova fantazie nesmí překročit hranice pokory. Pak většinou zůstane i v rámci zdravého rozumu.“

„Operní pěvci v současnosti čím dál víc musejí dělat na jevišti věci, které by si jejich předchůdci nedovedli představit.“

Jaký je rozdíl mezi Smetanou a Janáčkem? Janáček je světový, ale jeho opery se ve světě dávají v češtině. Smetana je ryze český, ale jeho nejnárodnější operu si dovedou s pochopením přivlastnit Němci: nejen tak, že ji zpívají německy, ale dokáží ji navíc i smysluplně situovat do prostředí moderního bavorského venkova. A nebo se to odehrávalo v Čechách? Scéna a režie v minulých dnech hrané mnichovské inscenace byly pro náš kulturní útlocit každopádně asi trochu kontroverzní, ale neurážející – a pro postmoderní dobu zcela odpovídající a charakteristické.

„Patos já nemám ráda…“

„Že mně Janáček nenapsal Makropulos, to mu nezapomenu!“

„Ostrava teď v opeře dělá báječné věci.“

V pražském Foru Karlín dnes večer opakuje Národní divadlo vánoční koncert orchestru a sboru Státní opery. Dirigentem je Andreas Sebastian Weiser, účinkuje také klavírista Marek Kozák a Kühnův dětský sbor, mezi pěvci je Simona Šaturová. Po dílech Wolfganga Amadea Mozarta a Ernö Dohnányiho patří druhá polovina večera kouzlu českých vánočních koled v úpravě skladatele Luboše Fišera. Vánoční pasáže z evangelií v této části programu přednáší Soňa Červená. Před třemi roky slavila devadesátiny. Žije v Praze, můžete ji často potkat v divadle. Ale klidně i v Brně nebo Ostravě. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad poselstvím Bible a nad vánoční hudbou a komentuje svou pěveckou a nyní i hereckou dráhu. A nakonec i to cestování.  

„Režisér se podílel na scénografii jako spoluautor světelného designu.“

„Káťa pošle zčeřenou vlnkou Borisovi polibek. Okamžik, který už je určitě ve zlaté knize scénografie.“

„Marně se rozhodujete, jestli je drama magicky přitažlivé spíše hudebně, nebo ještě víc vizuálně.“

Festival Janáček Brno 2018 soustředil letos na podzim v programu místními i hostujícími silami všechna skladatelova jevištní díla. Tedy včetně Káti Kabanové, jak ji Janáčkova opera brněnského Národního divadla uvádí v aktuální inscenaci světoznámého kanadského režiséra Roberta Carsena. Premiéra koprodukce realizované ve spolupráci s Opera Vlaanderen se v Brně uskutečnila na podzim 2016. Záznam tohoto evropského projektu, vizuálně stejné podoby uvedené v Madridu již v roce 2008, zachycuje DVD…

„Pořád mám pocit, že bych nabrat nějaké vědomosti a zkušenosti ještě někde jinde mohl a měl.“

„Leoš Janáček je velký hudební úkaz.“

„Rád bych tady v Brně udržel drápek, opera je tu se současným vedením na dobré cestě!“

Zpívá pytláka Haraštu v nové brněnské inscenaci Příhod lišky Bystroušky a Radovana ve Smetanově Libuši, hostuje v Ostravě v Osudu, chystá se na Čajkovského do Lyonu, těší se na červnové Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů…  A dnes večer se v Praze podílí na prvním novodobém koncertním uvedení barokní gratulační kantáty od Augustina Šenkýře, věnované opatovi Břevnovského kláštera a znovuobjevené nedávno po bezmála dvou stech padesáti letech. Osmadvacetiletý barytonista Roman Hoza je třetí sezónu členem Janáčkovy opery Národního divadla Brno – a přestože se snaží získat i další zahraniční zkušenosti, je doma v Brně spokojen a nemá v úmyslu měnit. 

„Čím těžší úkol, tím víc mě posouvá dopředu. A já potřebuji zpívat!.“

„Každý rok vlastně k interpretaci role Kostelničky přistupuju jinak.“

„Musím říct, že na Libuši nemám žádný fígl.“

Před týdnem zaskočila jako Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, kterou přivezla Poznaňská opera na festival Janáček Brno. Hned o den později zvládla Fenenu ve Verdiho Nabuccovi a galakoncert s Ramónem Vargasem v Bratislavě. Eliška Weissová se ale velkých rolí nebojí a když je potřeba, zpívá klidně každý den. KlasikaPlus ji zastihla právě uprostřed tak rušných dnů.

„Janáčkovy klavírní skladby cítí jemněji, neútočně, spořádaně a skoro až impresionisticky.“

„Ani v sonátě nesáhl interpret k nejdrsnějším nebo výbušným tónům.“

„Sólista dokázal zůstat v intimním meziprostoru obklopeném rapsodičností a impresivností.“

Exkluzivní program přidal festivalu Janáček Brno 2018 britský skladatel, dirigent a také pianista Thomas Adès. Provedl v pondělí to nejpodstatnější z kompletního klavírního díla Leoše Janáčka. Skladby z vlastního rozhodnutí nastudoval a po turné, které ho z Brna zavede do Lisabonu, Paříže a Londýna, je ještě natočí.

„Inscenace propojuje na scéně reálný svět s podobenstvím o něm, všední den s pohádkou, interiér s přírodou.“

„Vyznění dominuje Svatopluk Sem. Civilně, bez patosu, bez hrané bodrosti.“

„S tím rozdílem, že Heřman svá řešení nepodává divákovi autoritativně, ale s pokorou.“

Janáčkovo divadlo je po šestnáctiměsíční rekonstrukci od soboty opět otevřeno. První premiérou a zároveň úvodním večerem Festivalu Janáček Brno 2018 byly Příhody lišky Bystroušky. V režii Jiřího Heřmana civilní a přitom nesmírně poetické, bez lesa, ale plné lesní havěti. Přitom byly víc o lidech než o zvířatech. Hudebně jemné, klidné, vizuálně nové, jiné, netradiční uchopení operní klasiky, promyšlené do posledního detailu.

„Neznám barvitější a živější hudbu, než je Janáčkova.“

„Se dvěma zahraničními soubory přijíždějí vynikající čeští dirigenti Tomáš Hanus a Tomáš Netopil.“

„Lišku Bystroušku zařadila do své nabídky platforma OperaVision.“

Kompletní uvedení jevištního díla v podání několika zahraničních souborů i všech tří tuzemských národních divadel – a jako první večer premiéra nové inscenace Příhod lišky Bystroušky. To je výhled na mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018, který se uskuteční od 17. listopadu do 5. prosince.

„Všichni studenti řeší, aby neměli gesta moc hranatá, ostrá, slabá, velká, malá…“

„Jsem perfekcionista, ale taky trochu lenoch.“

„V symfonické hudbě cítím větší koncentraci a prostor pro vervu a risk. Ale je výzva toho dosáhnout i v opeře.“

Vydat se v dnešní době na dráhu výkonného umělce je volba, která vyžaduje odvahu, dostatek energie a vůle tvrdě pracovat i schopnosti a talent nutné pro cestu na vrchol. Mezi instrumentalisty je konkurence obrovská, ještě větší je v dirigentském světě – ve světě mužů a silných osobností. Když do tohoto světa zatoužila vstoupit mladá česká dirigentka Nikol Kraft, s vervou a odhodláním se vydala za splněním svého snu. Studia na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a stáž u Marka Stringera ve Vídni, dobře hodnocený absolventský koncert, na němž dirigovala Dvořákovu Novosvětskou symfonii, a pozvání operních scén i řady orchestrů jí poskytly záviděníhodný start k její kariéře. Nikol Kraft se 28. října představí s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín na slavnostním koncertě festivalu Musica Holešov.

„Opera Libuše není dlouhá, není nudná.“

„První premiéře vévodil Adam Plachetka jako Přemysl.“

„Pražská inscenace vrcholí vizí postavení Národního divadla. Brněnská inscenace hledí dál.“ 

Nová inscenace Smetanovy Libuše v pražském Národním divadle příjemně oživuje starou pověst, ukazuje, že v této opeře lze vyzdvihnout lidský rozměr a že pro ni Smetana našel nádhernou hudbu, ale v celkovém dojmu zůstává konvenčním slavnostním představením.

„Libuše by neměla být obrazem historizujícím, ale nadčasovým.“

„Přejít z prostoru divadelní budovy do pavilonu P je pro mne jako vyskočit do vesmíru.“

„Prozradit to nechci, to je smysl divadla, aby si to každý našel sám pro sebe.“

Umístění Smetanovy Libuše do pavilonu na brněnském Výstavišti se díky vzácnému setkání i splynutí tvůrčího rukopisu a poetiky Jiřího Heřmana s možnostmi tak velikého prostoru stalo bezpochyby zcela bezprecedentním ztvárněním české klasiky. Ztvárněním abstraktně básnivým, ryze a zároveň nově divadelním…

„Režisér Jiří Heřman vyzrává a provizorní prostory mu evidentně svědčí.“

„Tak velkorysou Libuši by si mohla většina divadel jen těžko dovolit.“

„Inscenace měla vzácnou pěveckou vyrovnanost.“

Dvojitou sondou do našich dějin je nová inscenace Smetanovy Libuše, která měla premiéru 7. a 9. září v Brně. Sám autor operu popsal jako „slavné tableau a hudebně dramatické uživotnění“. Brněnský tým ale rozehrál hned dva příběhy národní historie současně a nápaditě propojil mýtus se skutečností i časové úsečky, které od sebe dělí pomyslná staletí. Velkolepé a svěží představení odpovídající výši jubilea československé státnosti, možná kontroverzní, možná rozdělující generace, ale nezapomenutelné.