Opera Národního divadla a Státní opery zahájí novou sezonu jedním z nejvýznamnějších děl Stephena Sondheima na libreto Hugha Wheelera podle hry Christophera Bonda: muzikálem Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street. Příběh londýnského lazebníka Benjamina Barkera uvede v premiérách 24. a 27. září ve Státní opeře. Novou inscenaci připravuje režisér Martin Čičvák, hudebního nastudování se ujala dirigentka Anna Pozidis. V titulní roli budou alternovat Adam Plachetka, Aleš Jenis a Jiří Hájek, jako Paní Lovettová vystoupí Barbora Perná, Tamara Morozová a Lucie Hájková.

„Propojení groteskního a děsivého se satirou a humorem má v literatuře, hudbě, divadle a v neposlední řadě i v muzikálu dlouhou tradici. Od řeckých tragédií až po současnou populární kulturu jsou lidé fascinováni smrtí, násilím a zvráceností, které dokážou vyvolat zároveň strach i smích – což předvedeme ve všech našich nových inscenacích této sezóny,“ říká Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery. „Málokdo prozkoumal tuto kombinaci tak důsledně a s takovou sofistikovaností jako Stephen Sondheim. Ve svém díle Sweeney Todd nás rozesměje i v těch nejbrutálnějších situacích: strašlivý příběh o vraždě a kanibalismu se promění v zábavné, groteskní a zároveň romantické představení, které se pohybuje někde na pomezí muzikálu a opery,“ pokračuje.

Příběh londýnského lazebníka Benjamina Barkera patří k nejsilnějším dramatům moderního hudebního divadla. Po letech nespravedlivého věznění se vrací do Londýna pod jménem Sweeney Todd, aby vykonal pomstu na soudci Turpinovi, který mu zničil život i rodinu. Jeho cesta se však postupně mění v posedlost, která strhává nejen jeho samotného, ale i okolní svět. Po boku Sweeneyho stojí podnikavá pekařka paní Lovettová, jejíž pragmatismus a černý humor vytvářejí s tragickým příběhem nečekaný kontrapunkt. Výsledkem je dílo, které propojuje thriller, psychologické drama i satiru a klade otázky po spravedlnosti, vině a hranicích lidské pomsty.

Když měl Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street premiéru v roce 1979 na Broadwayi, okamžitě změnil pohled na možnosti hudebního divadla. Stephen Sondheim vytvořil kompozici, která svou orchestrální bohatostí, motivickou prací i dramatickou výstavbou překračuje tradiční představu muzikálu a přibližuje se opernímu způsobu vyprávění. Právě proto se Sweeney Todd již desetiletí objevuje nejen na broadwayských scénách, ale také v repertoáru významných operních domů po celém světě. Dílo se stalo jedním z nejvýraznějších titulů současného hudebního divadla a potvrzuje, že hranice mezi operou a muzikálem mohou být mimořádně inspirativním prostorem pro silný divadelní zážitek. „Sweeney Todd představuje na svou dobu mimořádně osobitou podobu muzikálu. Sondheim do něj vnesl řadu postupů charakteristických pro operní tvorbu – systematicky pracuje s leitmotivy a hudba téměř nepřetržitě provází děj, včetně některých dialogů. Zároveň však zůstává pevně zakotven v broadwayské tradici: zpívaný text vychází z rytmu běžné řeči, děj rychle plyne vpřed a velký důraz je kladen na srozumitelnost slova, pohotovost dialogu a herecké schopnosti interpretů. Nejde o „operu versus muzikál“, ale o moderní hudební divadlo, které využívá prostředky obou. Může být vnímán současně jako krvavý broadwayský thriller i jako moderní hudební drama evropské operní tradice,“ uvádí Jitka Slavíková, dramaturgyně inscenace.

„Sweeney je v podstatě konzervativní, důsledně prokomponované vyprávění silného příběhu, jak tomu je u každé dobré opery. Partitura je nádherná a pro nás svatá. A to je osvobozující, skvělé a příjemné,“ říká Martin Čičvák, režisér nového představení, který ve své interpretaci akcentuje především lidský rozměr příběhu. Temný Londýn viktoriánské éry se v jeho pojetí chce stát prostorem, kde se osobní tragédie mění ve společenskou výpověď o moci, manipulaci a důsledcích touhy po odplatě.

Vizuální podobu inscenace vytváří scénograf Hans Hotter, kostýmy navrhl Georges Vafias. Světelný design připravil Jan Dörner, choreografii Silvia Beláková a videoprojekce vytvořili Finn Stiller a Lukáš Panoch.

„Prozradím, že máme živého ilustrátora, který sedí na jevišti, kreslí jednotlivé situace a přes tři projektory se to z jeho tabletu posílá ven. On vlastně maluje hudbu – tok hudby, její čas. Začíná linkou – čára, čára, čára, najednou překříží linku a je to hrob, pak hřbitov – a z toho během písně vyroste město. Nechtěli jsme zůstat uvěznění v hyperrealistickém muzikálovém myšlení: starý Londýn, domečky, nahoře svítivý barbershop, dole pekárna a sklep,“ popisuje dále režisér Čičvák.

Hudebního nastudování se ujala dirigentka Anna Pozidis (čerstvě vydaný rozhovor čtěte ZDE), která povede Orchestr Státní opery. Sondheimova partitura patří k nejnáročnějším svého druhu – kombinuje symfonickou barevnost s rytmickou energií, jemnou psychologickou kresbou postav i prudkými dramatickými zvraty. Významnou součástí inscenace je rovněž Sbor Státní opery a Balet Opery Národního divadla, jejichž účast rozšiřuje scénický rozměr. „V této jisté žánrové nezařaditelnosti vnímám jednu z hlavních předností Sweeneyho Todda. Ono muzikálově-operní pomezí je velmi atraktivní a podmanivé. Věřím, že každý si v něm najde ‚to svoje‘,“ uzavírá dirigentka Pozidis

Foto: narodni-divadlo.cz, archiv KlasikyPlus

Facebook X E-mail WhatsApp