Dne 12. října uvidí publikum v Divadle Antonína Dvořáka v obnovené premiéře předposlední dokončenou operu Bedřicha Smetany Tajemství. Po šesti letech ji zkouší stejný tým režiséra Tomáše Studeného a dirigenta Jakuba Kleckera především pro uvedení v rámci Smetanovského operního cyklu Ostrava 2024 – Národní divadlo moravskoslezské nabídne divákům ve dvou časových blocích v březnu a květnu ve vlastním nastudování všech osm dokončených Smetanových oper k jeho výročím. V souvislosti s obnovenou premiérou se připravuje vernisáž výstavy o historicky prvním šéfovi opery NDM Emanuelu Bastlovi.

Premiéra Tajemství se konala v Praze v roce 1878 a mnozí odborníci ji považují za Smetanovu nejlepší operní kompozici. Přitom ji skladatel tvořil už v době, kdy gradovala jeho nemoc a postupně úplně ohluchl. Libreto napsala Eliška Krásnohorská v době vrcholu svých tvůrčích sil. Ústřední dvojicí jsou Kalina a Róza, jejichž láska byla před dvaceti lety přetržena; nyní se jejich vztah s komplikacemi urovnává, na povrch ale vycházejí staré křivdy a emoce, což vyhrocuje konflikt mezi celými rodinami.

Dirigent Jakub Klecker i režisér Tomáš Studený se netají obdivem ke Smetanově hudbě. Oba mají na kontě více inscenací Smetanových oper v různých divadlech. Tomáš Studený o Tajemství říká, že největším „tajemstvím“ této opery je pro něj její komika a Smetanovy pochyby, zda je hudba dosti komická, zda bude inscenovaná situace humorná. „Smetana jako by se musel nutit do určité formy, protože dobový vkus i vlastní přesvědčení mu diktovaly napsat něco komického, národního, avšak jeho tvůrčí duch se tomuto zaškatulkování podvědomě vzpíral. Vždyť síla jeho hudby je právě v jejím nezdolném temperamentu, citovosti, a především ve svrchované muzikalitě, s níž je komponována,“ napsal do programu k ostravské inscenaci režisér. Pochybnosti o komičnosti měla při psaní libreta i Eliška Krásnohorská – se Smetanou se shodli, že inklinují spíše k vážnějšímu pojetí veselohry. Tajemství bylo uvedeno v zahraniční premiéře ve Vídni v roce 1905. V Národním divadle moravskoslezském byla první premiéra opery v roce 1922, poté tam byla nastudována ještě jedenáctkrát, v posledních čtyřiceti letech však pouze jednou právě v roce 2017. Tehdejší obsazení doznalo pro letošní inscenaci částečné obměny. Scénu vytvořil už pro premiéru v roce 2017 David Janošek, kostýmy jsou dílem Evy Jiřikovské. Pohybovou složku má na starosti Ladislava Košíková, sbormistrem je Jurij Galatenko. Režisér Tomáš Studený dodává: „Hraje se tu o jednom z nejdůležitějších tajemství života. O tom, že veškerý úspěch, veškerá honba za uznáním, majetkem či postavením je člověku úplně k ničemu, když nemá dobré vztahy se svými nejbližšími; že hodnota lidské blízkosti, opětovaného citu a upřímné lásky daleko předčí všechno ostatní a že kvůli tomu stojí za to překonávat všechny útrapy a překážky.“

Obnovené premiéře ve stejný den 12. října symbolicky předchází (začátek v sedmnáct hodin) vernisáž „malé výstavy“ věnované dirigentovi a prvnímu šéfovi opery Národního divadla moravskoslezského Emanuelu Bastlovi. Právě po něm divadlo v této sezóně pojmenovalo slavnostní sál v patře Divadla Jiřího Myrona a tam zve na vernisáž výstavy.

Emanuel Bastl (1874–1950) utvářel ostravský hudební život již od roku 1916, kdy řídil operu u společnosti Antoše Frýdy (později Antonína Drašara), sídlící v Národním domě. V květnu roku 1919 byl pověřen vedením opery nově založeného Národního divadla moravskoslezského. Zasloužil se nejen o vybudování profesionálního českého operního souboru, ale i o jeho vysokou úroveň. Jeho dvanáctiletým ostravským působením se jako červená nit vinula Smetanova hudba. Postupně nastudoval všech osm skladatelových oper a pomyslným vrcholem jeho cílevědomé práce se stal smetanovský cyklus v jubilejním roce 1924.

Foto: Martin Popelář, archiv NdM