„Pokud jsou učitel a žák v umění partnery, mohou doletět až ke hvězdám.“

„MenArt ukazuje, jaké možnosti děti mají. Aby se nebály a neměly komplexy, že jsou z malého městečka a nic nedokážou.“

„Je zajímavé, že MenArt neprohlubuje konkurenci mezi pedagogy a účastníky, ale že naopak buduje lidské vazby.“

V sobotu 24. srpna se v olomoucké Redutě odehrálo slavnostní zahájení sedmého ročníku Stipendijní akademie MenArt. Během večera, který provázela nevšední dramaturgie, bylo předáno ocenění pro výjimečné pedagogy. Historicky první cenu MenArt získaly Hana Švajdová a Marie Karenová. Následoval koncert, sestavený převážně z autorských skladeb, které představili mladí umělci Viktor Skýpala, David Vlček a Frída Oratorová. 

MenArt provází od počátku pověst ojedinělé události, která razí tradičním vztahům mezi pedagogem, žákem, mentorem a rodiči nové výzvy a možnosti. Ačkoli se Stipendijní akademie letos koná již posedmé, sobotní večer potvrdil, že jde stále o dynamickou a progresivní akci, která hledá prostředky, jak dosáhnout společného cíle. Tím je podpora talentovaných mladých lidí, kteří se rozhodli věnovat umění jako smyslu vlastní existence.

První část večera se nesla ve znamení předávání cen pro pedagogy, které MenArt letos poprvé udělil dvěma zásadním osobnostem. Hana Švajdová patří v klavírním světě k nejinspirativnějším pedagožkám. Její skvělé výsledky a přesah od dokonalého zvládnutí nástroje k autorské tvorbě je pro mladé generace všestranným přínosem. Švajdová ocenění MenArt přijala za všeobecného potlesku a po ceremoniálu odpověděla portálu KlasikaPlus.cz na několik otázek: „Cítím se naprosto výjimečně a chvěje se mi srdce, protože nejsem zvyklá přijímat gratulace. Chci poděkovat ZUŠ Žerotín za to, že mi dává obrovský prostor realizovat své sny a sny mých žáků. Poděkování patří zejména panu řediteli, který vždy říká: ‚Cokoli potřebuješ, schváleno.‘“ dodala s šibalským úsměvem Švajdová. Na otázku, jaké místo v jejím životě zastává MenArt následně odpověděla: „MenArt je od počátku má srdcová záležitost. Naučila jsem se tam strašně moc, zejména autorská praxe mi otevřela novou životní dráhu. Původně jsem klasická pianistka, teď zkouším kvůli svým žákům otevírat nové světy a dávat křídla, která MenArt nám všem dává.“ Švajdová dala také najevo, jak klíčová je pro ni role žáků: „Bez nich by nebylo nikdy nic. Vždy jen reaguji na to, co potřebují; kam musím dojít, abych jim mohla dát to, co chtějí na své cestě. A ta cesta je opravdu krásná,“ uzavřela rozzářená pedagožka. 

Další ocenění putovalo do rukou Marie Karenové, která vyučuje na ZUŠ Králíky výtvarný obor. Během své pedagogické dráhy se věnovala restaurování oděvů, kostýmní tvorbě, ilustraci, animovanému filmu, fotografii a malbě. „Je to úplně první pocta a velmi mě to překvapilo, protože já se necítím být pedagogem,“ překvapila svou pokorou očividně dojatá výtvarnice. „Nechtěla jsem být nikdy učitelkou, přišlo to vlastně samo s mými dětmi a s prací, kterou jsem dělala. Je to jako ono pověstné převozníkovo veslo. Nastoupila jsem a nemůžu přestat,“ dodala s nadhledem Karenová, která hovořila s nezvyklou otevřeností: „Víte, tam kde učím, je všechno trochu zapadlejší. MenArt nám dává možnost děti vytáhnout a ukázat jim jejich možnosti. Aby se nebály, pustily se do toho a neměly komplexy, že jsou z malého městečka a nic nedokážou.“ 

První půlí večera poutavě provázela ředitelka MenArt Dana Syrová, která pozvala na pódium postupně několik osobností, mezi nimiž nechyběl klavírní virtuos Ivo Kahánek. Rodák z Moravskoslezského kraje stál u počátků stipendijní akademie a jeho ohlédnutí nechyběly hlubší paralely: „Je zajímavé, že MenArt neprohlubuje konkurenci mezi pedagogy a účastníky, ale že naopak buduje lidské vazby. Vidím to i na tom, že se pravidelně setkáváme s hudebními kolegy. Na jednu stranu excelence a na druhou stranu lidská kvalita a vztahy,“ doplnil Kahánek, který je jedním z vyhledávaných mentorů této stipendijní akademie. 

Na otázku, jak vnímá roli pedagoga, dokázal oblíbený a ceněný pianista reagovat se svým pověstným humorem: „Vzhledem k tomu, že jsem z učitelské rodiny, byla pro mě role pedagoga už dlouho samozřejmá. Překvapilo mě, oč lépe se cítím na pódiu od chvíle, kdy jsem začal učit a viděl některé věci u svých studentů jako v zrcadle. Naplňuje mě velkým optimismem fakt, že jeden z mých prvních studentů, který učí tady v Olomouci, mi už přivedl do MenArt svého hudebního potomka. Takže jsem měl takový příjemný pocit, že navzdory svému věku, jsem tak trochu hudebním dědečkem.“

MenArt za posledních šest let navštívilo téměř dva tisíce stipendistů. „Sedmý ročník v Olomouci provází osmnáct skvělých mentorů. Od prvních ročníků hraje pedagog velmi důležitou roli jako hybná síla celého našeho oboru. Pro mnohé z vás je naše práce posláním a je to vidět,“ ocenila pedagogy během večera ředitelka stipendijní akademie Dana Syrová. Ta mimo jiné také vyzdvihla, že učitelé a mentoři dokáží připravit své studenty opravdu „neuvěřitelným způsobem tak, aby umění zůstávalo dál v jejich životech důležité.“ 

Druhá polovina slavnostního večera v olomoucké Redutě byla vyplněna hudbou, o kterou se postarali pianisté-skladatelé Viktor Skýpala a David Vlček a cimbalistka, zpěvačka a skladatelka Frída Oratorová. Tito mladí umělci studovali MenArt pod vedením Iva Kahánka, Marcela Bárty a Beaty Hlavenkové. Autorské skladby v jejich brilantním podání byly jednoznačným potvrzením výroku Hany Švajdové: „Pokud jsou učitel a žák v umění partnery, mohou doletět až ke hvězdám.“

Foto: Facebook MenArt, FB H. Švajdové

Facebook X E-mail WhatsApp