„Skladbami se prolínal jeho pevný smysl pro stavbu hudebního díla, která tak stojí na pevných pilířích právě jako zdobená klenba chrámu.“

„Skladba inspirovaná známým biblickým příběhem přinesla řadu nápaditých barev a ploch, v nichž autor nechal varhany hrát ve stylizacích, které jim skutečně sluší.“

„Z kůru se nápaditě a barvitě linul stylizovaný zvuk kádinek a kotlíků alchymistů v rudolfinské Praze…“

Poslední srpnový čtvrtek patřil v pražské bazilice sv. Jakuba na Mezinárodním varhanním festivalu, který pořádá Audite Organum, koncertu Jana Hory. Lavice baziliky zaplnili posluchači téměř do posledního místa, aby vyslechli recitál jednoho z našich nejvýznamnějších varhaníků a varhanních pedagogů. Rád bych se podělil o zážitek, který se naskytl nám, kdo jsme ve zšeřelém kostele naslouchali (a díky videoprojekci i přihlíželi) „Alchymii varhan“, jak zněl podtitul koncertu.

První část koncertu věnoval profesor Hora trojici Bach – Mendelssohn – Vycpálek. Vybral tak z děl autorů, kteří mu jsou blízcí. Všemi zvolenými skladbami se prolínal jeho pevný smysl pro stavbu hudebního díla, která tak stojí na pevných pilířích právě jako zdobená klenba chrámu. Za zmínku stojí, že úvodní slavnou Bachovu Toccatu a fugu d moll přednesl zpaměti.

Výjimečná událost nastala po doznění Vycpálkových Variačních fantazií. V programu následovaly dva opusy Jiřího Temla, Horova vrstevníka. Tento večer byl totiž věnován jeho životnímu jubileu, a proto jsme měli tu čest a radost za skladatelovy přítomnosti vyslechnout premiéru jeho kompozice s názvem Noe. Tato jednovětá skladba, inspirovaná známým biblickým příběhem, přinesla řadu nápaditých barev a ploch, v nichž autor nechal varhany hrát ve stylizacích, které jim skutečně sluší – pedálová sóla, toccatové běhy, vzdálená poloha rukou, střídání manuálů a podobně. Dramatický příběh se díky tomu rozehrál barvitě a pestře.

Jiřímu Temlovi, mimochodem pravidelnému návštěvníkovi svatojakubských koncertů, patřil koncert až do samotného konce. Posledním číslem programu byl jeho cyklus Alchymisté. K jeho vytvoření Temla podnítil právě Jan Hora. Rozprostřená paleta barev, která se začala rozvíjet již v předchozí, premiérované, skladbě, se zde uplatnila v plné šíři. Z kůru se nápaditě a barvitě linul stylizovaný zvuk kádinek a kotlíků alchymistů v rudolfinské Praze…

Odlišnou polohu díla Jiřího Temla pro varhany potom přinesl přídavek. Posluchači byli za potlesk odměněni částí Loucké pastorely. Ta je křehkou, citlivou skladbou věnovanou varhanám kláštera v Louce u Znojma.

Pro zajímavost – Noe nebyl jedinou premiérou letošního festivalu! Na koncertě Ivany Michalovičové, který se koná 10. září, se můžeme těšit na první provedení skladby Ad vitam aeternam Lukáše Hurníka.

Foto: Zdeněk Chrapek

————

Zde můžete číst rozhovor s Janem Horou a zde rozhovor s Jiřím Temlem.