Symfonický orchestr Českého rozhlasu je tělesem, u něhož si český debut odbyde přední izraelský dirigent Omer Meir Wellber. Na koncertě v jeho režii budí pozornost zejména česká premiéra Dvojkoncertu po housle a violoncello od jednoho z nejslavnějších žijících autorů Philipa Glasse. Sóla přednesou lotyšský houslista Gidon Kremer a litevská cellistka Giedrė Dirvanauskaitė. Dále zazní orchestrální scherzo Bohuslava Martinů Thunderbolt P-47 a Beethovenova Sedmá symfonie. To vše v pondělí 11. prosince v Rudolfinu. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava, záznam nabízí ČRo D-dur.

Název skladby Bohuslava Martinů, dokončené v září roku 1945, odkazuje na stejnojmenný stíhací letoun, za druhé světové války největší jednomístnou jednomotorovou stíhačku. Stroje sloužily jako bitevní letouny a stíhací bombardéry především té části armády USA, která letecky zajišťovala invazi do Francie v červnu 1944. Kompozice nicméně dostala tento název až po dokončení. Původním záměrem autora bylo svižné univerzální scherzo. Příznivě přijatou premiéru měla skladba Thunderbolt P-47 v prosinci 1945 ve Washingtonu v podání National Symphony Orchestra a jeho ředitele a dirigenta Hanse Kindlera.

Půlhodinový Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr Philipa Glasse vznikl na jaře 2010 na zakázku Nizozemského tanečního divadla Jiřího Kyliána jako původní hudba k baletu Swan Song. Sólové nástroje vnímá Glass jako analogii ke dvěma hlavním tanečníkům na jevišti. Před každou ze tří dramatických orchestrálních vět, hlasitých a výbušných, umístil intimní duet sólistů. Čtvrtým duetem pak dílo netypicky klidně uzavírá. V podstatě se tak hudebně vyhnul nejen obvyklému členění a gradování, ale i klasickým koncertantním principům s výrazně virtuózními prvky.

Apoteóza tance. Tak se někdy říká Beethovenově Sedmé symfonii. Začal na ní pracovat během lázeňského pobytu v Teplicích. Premiéru ve Vídni v prosinci 1813 pak sám dirigoval. Ačkoliv se tak stalo v době Beethovenovy největší společenské slávy, nebyla skladba přijata nadšeně. Podle pamětí Václava Jana Tomáška se po Vídni povídalo, že jde o „dílo opilce“ – tak zmateně na posluchače působila. Dostavily se ovšem i pochvalné ohlasy. Sám autor s ní byl velmi spokojený. Symfonie č. 7 je vitální a energická, nicméně daleko známější než rychlé věty je kontrastní druhá, majestátní smuteční pochod.

Omer Meir Wellber se etabloval jako jeden z předních současných dirigentů operních i symfonických děl. Je hudebním ředitelem vídeňské Volksoper, opery Teatro Massimo Palermo a uměleckým ředitelem Toscaniniho festivalu. Jeho úzké vazby na rodný Izrael jsou patrné při spolupráci s orchestrem Raanana Symphonette Orchestra, v němž od roku 2009 působí jako hudební ředitel. Toto těleso se věnuje projektům v oboru hudební výchovy a každoročně osloví více než 70.000 dětí. Wellber je také vyslancem dobré vůle v neziskové organizaci Save a Child’s Heart, která sídlí v Izraeli a poskytuje kritickou lékařskou pomoc v oblasti kardiologie. Kromě toho spolupracuje Omer Meir Wellber s různými institucemi v rámci osvětových programů a svými výukovými přednáškami podporuje další generace studentů dirigování. Omer Meir Wellber také napsal román Die vier Ohnmachten des Chaim Birkner, který vydalo nakladatelství Berlin Verlag na podzim 2019. Kniha vypráví příběh Chaima Birknera, unaveného a zničeného muže, kterého vlastní dcera donutí naposledy se postavit životu.

Foto: ilustrační – Luca Pezzani, Facebook / Kammermusikfest Lockenhaus  / Niklas Schnaubelt.