KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Concentus Moraviae představil v Brně francouzský Sirba Octet english

„Spolu se svými kolegy z klasických pařížských symfonických orchestrů nabídli tance ze zemí, ze kterých pocházeli jejich prarodiče.“

„Jejich hra snoubila klasickou virtuozitu s espritem lidové hudby a nechyběla živočišná energie a humor, plynoucí z nadšené komunikace mezi hudebníky.“

„Co překvapovalo snad nejvíc, byla technická erudovanost jednotlivých hráčů a jejich ponoření do živelného muzicírování, které jim dělalo radost, kde se dokázali bavit až s pubertální radostí, bez rozdílu věku.“

Mezi městy kraje Jihomoravského a kraje Vysočina, kde se odehrávají mimořádné koncerty, které připravuje Concentus Moraviae, nesmí chybět ani Brno. Besední dům je místem, kde hudba zní zvlášť krásně a kde se jak hudebníci, tak posluchači cítí vždy dobře. V sobotu 18. června se zde konal koncert, na kterém se představil soubor velmi zvláštního jména – Sirba Octet.

V duchu motta, které si letos Concentus Moraviae vybral jako podtitul, tedy „Cestou od kořenů k budoucnosti“, nabídl tento soubor cestu tanců kultur, ke kterým se vedoucí souboru Richard Schmoucler, žijící v Paříži, hrdě hlásí, jako potomek dávných kočujících muzikantů. Spolu se svými kolegy z klasických pařížských symfonických orchestrů nabídli tance ze zemí, ze kterých pocházeli jejich prarodiče. „Vystavěl jsem hudební mosty mezi Rumunskem, Moldavskem, Ruskem a Maďarskem, kde se snoubí hudba lidová, romská a klezmer. Je to hymnus na život, citlivý, poetický, podbarvený humorem a nesmírně vzrušující!“ vyznal se v programu ke koncertu vedoucí souboru a primárius Richard Schmoucler.

Vzrušující. Tak by se dal skutečně charakterizovat večer, který, ač probíhal bez přestávky, nikoho nenudil, naopak přinesl skvělou náladu. Sedm hudebníků, dvoje housle, viola, kontrabas, klarinet, cimbál a klavír doplňovala jedna žena na violoncello. Jejich hra snoubila klasickou virtuozitu s espritem lidové hudby a nechyběla živočišná energie a humor, plynoucí z nadšené komunikace mezi hudebníky. Sólové vstupy byly vzájemnou výzvou, nástroje přebíraly jednotlivé motivy a vzájemně se podněcovaly k ještě větším a rychlejším výkonům. Východní melodika byla dráždivá a putování kraji osvětlovalo, jak se melodika i rytmika ovlivňovala a vyvíjela. Rumunská fantazie, Moldavská suita, Besarábie, Cikánský nářek, rumunský tanec Sirba, podle kterého má soubor název, měly jeden společný jmenovatel. Vášeň, radost i bolest, přetvořené do ohnivých rytmů a do emočně vypjatých melodií.

Co překvapovalo snad nejvíc, byla technická erudovanost jednotlivých hráčů a jejich ponoření do živelného muzicírování, které jim dělalo radost, kde se dokázali bavit až s pubertální radostí, bez rozdílu věku. Dáma u violoncella Claude Giron se dokázala „odvázat“ stejně jako už ne mladý primárius Richard Schmoucler – on i jeho partner u houslí Laurent Manaud-Pallas skákali do rytmu při hře na housle jak malé děti. Roztomilost sama byl starý pán u kontrabasu Bernard Cazauran, který dokázal nejen hrát, ale zvládl poplácáváním svého nástroje i perkuse. Mladý a pohledný klarinetista Rémi Delangle dal vystoupení šťávu barvou i melodikou svého nástroje a u nejmladšího člena skupiny, violisty Grégoira Vecchioniho, bylo viditelné soustředění na hru, ale postupně se i on dal strhnout bezprostředním veselím svých kolegů.

Cimbalista Iurie Morar se snažil ustát důstojně své výstupy, ale i jeho uvolněnost kolegů nakonec přemohla, stejně jako klavíristu Christophera Henryho, který se sice schovával za klavírem, ale když dva houslisté přišli až k němu, sedli si k němu na židli a hráli mu do ouška, neudržel vážnost ani on. Jedenáct hudebních čísel protkaných sólovými výstupy jednotlivých nástrojů rozproudilo krev i publiku a po potlesku přišel ještě přídavek. Směs ruských, notoricky známých písní, podaných ale s espritem a vroucí melodikou. KalinkaOči čierné, tak jak jsme je nikdo ještě nemohli slyšet. Niterné propojení publika a souboru bylo umocněno i uspořádáním sálu, kdy klavír a ostatní nástroje hrály dole v sále a kolem nich seděli posluchači, kteří se tak stali na chvíli součástí večera, který byl ojedinělý jak repertoárem, tak především emočním nábojem a virtuozitou podání.

*******

Foto: Jiří Sláma

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.



Příspěvky od Karla Hofmannová



Více z této rubriky