„Celý recitál Evy Bublové sestával z ryze sólových kontrastních kompozic.“

„Zuzanu Ferjenčíkovou u nás známe především jako interpretku a upravovatelku orchestrálních děl pro varhany. Své Signum magnum věnovala Evě Bublové.“

„Jako přídavek přednesla jímavé Andante sostenuto z Gotické symfonie Charlese-Marii Widora. Připadali jsme si jako ve Francii.“

Devětadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum v Praze se svým čtvrtým recitálem dostal již do poloviny. Vystoupila na něm česká umělkyně a pedagožka Pražské konzervatoře Eva Bublová. Nesl podtitul Signum magnum, neboť v rámci něj zazněla stejnojmenná skladba, jež vznikla přímo pro interpretku. Avšak většinu programu tvořila hudba francouzského 19. i 20. století.

Celý recitál Evy Bublové sestával z ryze sólových kontrastních kompozic. Interpretka zahájila Zjevením věčné církve, skladbou mladého Oliviera Messiaena. Hrála s velkým klidem a nadhledem, pojetí nepostrádalo široký tah v postupné gradaci z mezzoforte do tutti celého nástroje a následného decrescenda, které vyústilo do paralelních kvint, uzavírajících celé dílo. Ze Tří skladeb Gabriela Pierného zařadila pouze brilantní Preludium, což byla škoda, neboť všechny tři vzájemně kontrastní kusy tvoří celek pomyslné malé symfonie. Daný opus náleží k Pierného nejhranějším dílům. Následně Bublová provedla velkou Fantazii A dur od jeho učitele Césara Francka, ústřední osobnosti varhanní tvorby francouzského 19. století. Díky svým velkým zkušenostem a znalosti svatojakubského nástroje Bublová dokázala dobře plnit Franckovy rejstříkové pokyny, určené pro Cavaillé-Collovy varhany, což není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. České nástroje jsou dost odlišné, interpret musí být občas i důvtipný, aby jejich zvuk napodobil. Fantazie držela v jejím pojetí svou formu, tempo varhanice zvolila klidné a klenuté fráze přirozeně zpívaly.

V textu k programu stálo, že Franck napsal pouze dvanáct velkých skladeb pro varhany, což určitě není pravda. Existují takzvané Skladby nevydané, jež obsahují první Franckovo dílo i ranou verzi Fantazie C dur, jednu ze čtyř možných. Dále se hraje 44 skladeb posthumních, dvě Andantina i nedokončená sbírka Varhaník, jíž Franck určil i pro harmonium. Franckův odkaz je tedy celkem obsáhlý.

Zuzanu Ferjenčíkovou u nás známe především jako interpretku a upravovatelku orchestrálních děl pro varhany. Své Signum magnum – fantazii na introitus k svátku Nanebevzetí Panny Marie, op. 18 z roku 2015 věnovala právě Evě Bublové. Ta kupodivu hrála z rukopisu, což není v době digitálních technologií obvyklé. Kompozice to je třídílná, kde hutné krajní díly rámují jemný střed s náznaky chorálu. Harmonicky i sazbou připomíná francouzské 20. století. Jedná se o virtuózní dílo s atonálními prvky, nepravidelným metrem a často užitým dvojitým pedálem. Z rukou Bublové vyzněla celkově velmi energicky. Brilantní Fantazií a fugou B dur Alexandra Boëlyho jsme se vrátili o dvě stě let v čase zpět a vyslechli dílo příkře jiné, klasicistní a kontrapunktické. Zaujala zejména expozice fugy, postavená pouze na barvě osmistopého principálu, jež byla neobyčejně krásná.

Jediný autor z programu, jenž měl se svatojakubskou bazilikou něco společného, byl Bedřich Antonín Wiedermann. Hrají se hlavně jeho virtuózní a efektní skladby, Notturno už podstatně méně, což je škoda, neboť ukazuje skladatele i jako umělce zahloubaného a tajemného. Tento kus těží z temných barev nástroje, které interpretka dovedla najít. Jedná se o jedno z nejzávažnějších Wiedermannových děl vůbec.

Svůj recitál interpretka vhodně uzavřela brilantní toccatou Tu es Petra od Henriho Muleta, která představuje jeho nejhranější kompozici. Zvolila adekvátně rychlé tempo, dokládající vynikající manuálovou i pedálovou techniku hráčky, která ostatně celý večer potvrzovala své výborné interpretační kvality. Z varhan dokázala vytěžit mnoho pozoruhodných rejstříkových kombinací a nohama též vzorně vázala černé klávesy mezi sebou, s čímž se mnozí varhaníci neobtěžují.

Publiku se koncert líbil, což bylo znát na silném potlesku po závěrečné skladbě. Jako přídavek přednesla jímavé Andante sostenuto z Gotické symfonie Charlese-Marii Widora. Připadali jsme si jako ve Francii.

Foto: Zdeněk Chrapek