„Cílem školy je „vychovat vysoce vzdělané, ale i empatické osobnosti, kterým právě toto studium pomůže porozumět současné situaci a zorientovat se ve světě vědy i umění tak, aby byli schopni kultivovat prostředí, ve kterém budou žít.“

„Vznikl tak silný a expresivní večer, naplněný euforií mladých lidí, vrstevníků těch, kterých se v minulosti líčené události přímo dotýkaly. V šesti obrazech, 1. Masopust, 2. Svatby, 3. Odvod, 4. Hřbitov, 5. V zázemí, 6. Na frontě, se prolínaly časy a události.“

„Pásmo prostupuje lidová moudrost a folklórní estetika, humor, který mrazí, satira, která bolí, zlobný humor je bez laskavosti, je tu všudypřítomná nadsázka a stylizace, lidový masopust prostupuje zoufalství. Asi dvacet mladých studentů oktávy, pro které to byl současně maturitní výkon, dávalo do projevu přesvědčivost a zaujetí, které zatlačovalo publikum do sedadel.“

Mladí lidé, hrající pásmo proti válce v den, kdy už rok trvá válka na Ukrajině, to je silný motiv. Přesvědčivě zní tohle téma ve voicebandové montáži E. F. Buriana z roku 1935 v podání studentů před maturitou, kteří vystudovali Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací. Brněnské gymnázium slaví letos 30. výročí založení a inscenace voicebandu Válka, která se uskutečnila v pátek 24. února 2023 v Divadle na Provázku, patřila k vrcholům oslav.

Před zahájením večera vystoupil před diváky ředitel Gymnázia Martin Hroch a oznámil, že škola vydala u příležitosti 30. výročí Almanach. Pozval proto na pódium jeho realizátorku Alexandru Julíčkovou a jako kmotru svoji předchůdkyni, Pavlínu Mazáčovou. Křest Almanachu byl současně slavnostním zahájením večera. Ředitel také vyzvedl poslání školy a jejích výsledků. Podle jeho slov se profesionálně umělecké práci po studiu věnuje jen asi 10% absolventů. Cílem školy přesto je „vychovat vysoce vzdělané, ale i empatické osobnosti, kterým právě toto studium pomůže porozumět současné situaci a zorientovat se ve světě vědy i umění tak, aby byli schopni kultivovat prostředí, ve kterém budou žít“.

V černém a holém prostoru hlediště Divadla na Provázku se odvíjelo pásmo lidových i zlidovělých říkadel, sesbíraných K. J. Erbenem a vybraných z Prostonárodních českých písní a říkadel. Z torza Burianova pásma vytvořili montáž režisér Tomáš Pavčík a hudební aranžmá je dílem Miloslava Reisigla. Vznikl tak silný a expresivní večer, naplněný euforií mladých lidí, vrstevníků těch, kterých se v minulosti líčené události přímo dotýkaly. V šesti obrazech: 1. Masopust, 2. Svatby, 3. Odvod, 4. Hřbitov, 5. V zázemí, 6. Na frontě, se prolínaly časy a události. Stejně tak by mohli i dnešní mladí být postiženi rozbitím prvních milostných vztahů, zničením budoucnosti odvedením mladíků do války, o které nic neví, a která je frustruje. Mladičké dívky zbavené iluzí i milenců, mnohdy těhotné, bez zázemí a pochopení. Chlapci, kteří místo bujarého mládí prožívají stres z umírání, daleko od domova. Pásmo prostupuje lidová moudrost a folklórní estetika, humor, který mrazí, satira, která bolí, zlobný humor je bez laskavosti, je tu všudypřítomná nadsázka a stylizace, lidový masopust prostupuje zoufalství. „Ach škoda, přeškoda, tý krve červený, že bude vylita na trávě zelený…“ Párek sedláků, keťasů, kteří bohatnou na válečném obchodování, by mohl být k smíchu, kdyby nebyl tak opravdový. Pásmo bylo podáno s přesvědčivostí a zápalem mládí, s obdivuhodnou souhrou a smyslem pro styl. Asi dvacet mladých studentů oktávy, pro které to byl současně maturitní výkon, dávalo do projevu přesvědčivost a zaujetí, které zatlačovalo publikum do sedadel. Orchestr v obsazení příčná flétna, saxofon, 2 klarinety, 5 houslí, violoncello, kontrabas, lesní roh, baskřídlovka, trombon a dvoje bicí, byl rozšířen o Cimbálovou muziku, s obsazením 3 housle, příčná flétna, violoncello, akordeon, cimbál a kontrabas. Uznání si zaslouží intonační přesvědčivost i přesnost souhry. Uměleckou vedoucí cimbálky byla Kateřina Kovaříková, orchestru Miloslav Reisigl a dirigentem Matěj Voda. Pěveckému nastudování se věnoval Vladimír Brázda. Kostýmy ve folklorní stylizaci byly kolektivní tvorbou, masky vytvořili studenti výtvarného oboru pod vedením Zuzany Pazdírkové. Světla měl na starosti Aleš Lenomar, inspicienty byli Emma Marie Lebánková, Eliška Přichystalová a Denisa Mašová. Asi není třeba zdůrazňovat, že se vždy jednalo o pedagogy Gymnázia, kteří jsou vesměs současně i úspěšnými výkonnými umělci.

Večer byl plný emocí, napětí, směsice smíchu i strachu, místy nadchl a místy mrazil. Válka za dveřmi naší země, ta by přece postihla především tyto mladé, tvůrčí lidi, kteří s nadějemi a nadšením začínají svůj život. A oni právě proto dávali do svého výkonu celou duši a srdce s vědomím, že se tu hraje o jejich budoucnost a to nejen v oblasti edukativní, ale že jde opravdu o život. Válka je fenoménem, který by měl z našeho světa zmizet jako přežitek, a přitom nám hrozí za rohem. Kdo jiný by měl na tohle nebezpečí poukázat a postavit se proti němu, než mladí lidé, kteří opouštějí školu a jdou vstříc budoucnosti.

Voicebandové pásmo E. F. Buriana zde dostalo nový tvar a novou sílu výpovědi. A ve spojení oslav 30 let existence Gymnázia Pavla Křížkovského je o to silněji aktuální a vypovídající. Přejme mladým lidem, aby i jejich zásluhou byla hrozba válkou opravdu jen hrozbou, a ne skutečností. Přejme jim, aby tento silný zážitek jim zůstal v paměti jako memento, nikoli skutečnost, a aby prožili plný a tvůrčí život. A Gymnáziu přejme hodně takových zapálených studentů i v příštích létech. Je to škola sice soukromá, ale do veřejného prostoru zasahuje velmi silně, smysluplně.

*******

Foto: Gymnázium P. Křížkovského