„Reymaier působí jako kněz a zároveň titulární varhaník ve vídeňském dómu sv. Štěpána, kde se velkou měrou podílel na podobě tamních monumentálních varhan.“ 

„Třívětá Sonáta h moll, op. 15 slepého varhaníka Josefa Labora, rodáka z českých Hořovic, byla nejpozoruhodnějším číslem programu.“

„Pro vlastní improvizaci Reymaier zvolil úryvek z Matoušova evangelia.“

Kněží i profesionálních varhaníků je celkem dost. Ovšem osobností, které jsou zároveň obojím, je jako šafránu. Konstantin Reymaier, který u sv. Jakuba při Mezinárodním varhanním festivalu Audite Organum hrál jak jinak než s bílým kolárkem v černé košili, do Prahy 29. srpna přivezl hudbu rakouských autorů, se kterými se u nás takřka nesetkáme. Nechyběla ani rozsáhlá improvizace na biblické téma. Jeho nekonvenční a anachronicky sestavený program trval i s přídavkem jednu hodinu a pozoruhodné bylo, že umělec hrál z tabletu s funkcí automatického obracení stran; s tímto se u varhaníků často nesetkáme.

Nejstarším varhanním festivalem v České republice je Mezinárodní varhanní festival Olomouc, Audite Organum je třetím nejstarším, a to hned po Brněnském varhanním festivalu. V dobách minulého režimu, kdy nesl veškeré finanční náklady olomouckého festivalu stát, mohl on sám diktovat podmínky jeho podoby. Jednou z nich bylo, že vystupující umělec nesměl být zároveň knězem, a tak první takový varhaník v rámci něj vystoupil až roku 1997. Byl jím Pater Dominikus Trautner, OSB. Dalším rakouským varhaníkem-knězem je kromě Reymaiera například i Klaus Sonnleitner, který slouží v Linci a před několika lety dokonce hrál v Čáslavi.

Konstantin Reymaier působí jako kněz a zároveň titulární varhaník ve vídeňském dómu sv. Štěpána, kde se velkou měrou podílel na podobě tamních monumentálních varhan, díky nimž se proslavil. Během své kariéry koncertoval takřka po celém světě, natáčí i pro label Deutsche Grammophon.

Svůj program zahájil Toccatou C dur Franze Schmidta, který u nás zaznívá jen zřídka. Někteří varhaníci interpretují i jeho Malé preludium a fugu D dur „Hallelujah“, na JAMU v Brně o něm vznikla disertační práce. Reymaier hrál většinu času jen na základní hlasy, až směrem k závěrečné kodě postupně, ale výrazně zesílil k finálnímu plénu. Daná skladba je technicky velmi náročná, proto se tak málo hraje. Je doménou zejména rakouských umělců.

Třívětá Sonáta h moll op. 15 slepého varhaníka Josefa Labora, rodáka z českých Hořovic, byla nejpozoruhodnějším číslem programu. Jedná se o hudbu propracovanou a výrazově tajemnou i neokázalou. V první větě citované téma protestantské písně Nun sich der Tag geendet hat (Labor byl protestant) zřetelně vystupovalo nad kratšími hodnotami doprovodu. Kantabilní střední věta skrze úryvek ze Shakespearova Kupce benátského odkazovala k věčnosti a závěrečná Ciaccona postupně gradovala nad osmitaktovým tématem v basu, jež vycházelo z tématu výše uvedené písně.

Pro vlastní improvizaci Reymaier zvolil úryvek z Matoušova evangelia – kapitola čtrnáctá, verš šestý až jedenáctý. Zde se vypráví o tanci dcery Herodiady před králem Herodem a následném stětí Jana Křtitele, ke kterému krále navede Herodiada prostřednictvím své dcery. Varhaník svou hrou napodoboval taneční hudbu, v melodiích užíval orientální zdobení. Melodické části doprovázely kratší hodnoty ve staccatu, celkově použil mnoho barevných kombinací k vykreslení biblického úryvku, jenž dospěl do dlouhého akordu e moll, ačkoli jinak byla improvizace spíše atonální.

Závěrečné číslo představovala Passacaglia a fuga c moll, BWV 582 Johanna Sebastiana Bacha. Interpret hrál v přirozeně kráčejícím tempu celou passacagliu na principálové rejstříky v základní poloze, až ve fuze přidal mixtury a jazykové hlasy. Třetí dobu v posledním taktu passacaglie zahrál dvakrát – nejprve v rámci jejího dokončení a pak jako zdvihovou notu fugy v silnější registraci. Neapolský sextakord ke konci fugy nechal zaznít jen krátce a improvizačně jej nijak nepropojil s následující dominantou, která následuje po dvou osminových pauzách – držel se tedy striktně zápisu.

Jako přídavek přednesl vlastní transkripci první části z Kantáty č. 73 „Herr, wie du willt, so shick´s mit mir“ Johanna Sebastiana Bacha, tedy další technicky náročný kus večera. Konstatntin Reymaier podal vynikající výkon.

Foto: Zdeněk Chrapek