„Se vší odpovědností mohu prohlásit, že Výlety páně Broučkovy jsou nejobtížnější operou, jakou jsem kdy dirigovala.“

„Janáčkova hudební řeč je zcela nenapodobitelná. Přesně díky tomu je jedním z nejzajímavěhších hudebních tvůrců dvacátého století.“

„Janáčka polská divadla moc často ještě nedávají. Doufám, že se to změní.“

Teatr Wielki v Poznani připravil na dnešní večer polskou premiéru Výletů páně Broučkových od Leoše Janáčka. Režisérem inscenace, koprodukce s Grange Park Opera v Surrey na jihu Anglie, je Brit David Pountney, diriguje Katarzyna Tomala-Jedynak. Ta v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přiznává, že dílo neznala, že však Janáčkovu hudbu miluje. Jsou v ní podle jejích slov autentické city, nádherná hudba a pravdivost. Právě proto operní tvůrci tak dychtivě sahají po jeho dílech, je přesvědčena.

Jak jste se dostala k úkolu dirigovat v Poznani Janáčka?

Spolupracuju s poznaňským Velkým divadlem devět let. A nabídku dirigovat premiéru Výletů páně Broučkových, režírovaných Davidem Pountneym, jsem od vedení dostala před rokem. Operu jsem neznala, ale věděla jsem, jaké krásné věci Janáček psal i jaké skvělé režijní nápady má pan Pountney, a tak jsem ihned souhlasila.

Polská premiéra… Vnímáte důležitost tohoto okamžiku?

Abych byla upřímná, zjistila jsem teprve nedávno, že jde o první uvedení tohoto díla v Polsku. Necítím kvůli tomu žádné tlaky. Převládá radost, že můžeme operu polskému publiku představit.

Hrají se v Polsku jiné Janáčkovy opery častěji?

Janáčka polská divadla moc často ještě nedávají. Doufám, že se to změní. Nejproslulejší je Jenůfa. A ta se už ve Velkém divadle v Poznani hrála.

Líbí se vám jeho hudba?

Miluju ji! Jsem přesvědčena, že je ve dvacátém století jedním z nejdůležitějších operních tvůrců. Řekla bych, že úplně nejvíc se mi líbí od Janáčka Jenůfa. Oceňuju i jeho skladby napsané pro smyčcový orchestr. A ze symfonického repertoáru mám jako nejoblíbenější Lašské tance.

Jsou Výlety páně Broučkovy první Janáčkovou operou, kterou dirigujete?

První byla Jenůfa. A byla to tehdy opravdu velká výzva. Dirigovala jsem ji totiž jako náhlý záskok. Ale musím říct, že právě od tehdy mě Janáčkova hudba začala opravdu zajímat.

Použila byste v souvislosti s jeho hudbou slovo moderní? Že je ještě stále moderní?

Ano i ne. Na jednu stranu je jeho hudební jazyk v podstatě tonální, často modální, na druhou stranu jeho frázování, výstavba příběhů a práce s motivy jsou vlastně velmi moderní.

Lidé, kteří mají menší zkušenosti s hudbou, a to kupodivu lidé v Janáčkově vlasti, občas tvrdí, že mu takzvaně nerozumějí. Současně je zřejmé, že publikum ve světě je jeho operami nadšené. To je paradox…!

Jeho hudba – alespoň podle mého – je velmi zřetelná a až extrémně emocionální. Je v ní pravdivost, což na hudbě oceňuju snad nejvíc. Myslím, že současné publikum se občas už může nudit příběhy o dobrodružstvích v lásce mezi tenorem a sopránem. Janáček nám ale nabízí pravdu, autentické city a nádhernou hudbu. Právě proto operní tvůrci tak chtivě a dychtivě sahají po jeho dílech.

Je snadné studovat a dirigovat jeho opery? Čistě po hudební stránce…

Se vší odpovědností mohu prohlásit, že Výlety páně Broučkovy jsou nejobtížnější operou, jakou jsem kdy dirigovala. Od dirigenta dílo vyžaduje neuvěřitelné soustředění i velkou technickou dovednost.

Říká se, že Janáček je kompozičně nenapodobitelný. Že je tak jedinečný, že je tak originální svým hudebním jazykem a přístupem k příběhům… Souhlasíte?

Naprosto! Jeho hudební řeč je skutečně zcela svoje a nenapodobitelná. Přesně díky tomu je jedním z nejzajímavějších hudebních tvůrců dvacátého století.

Už jste od dob studií vzdálena víc než deset let. Vzpomenete si ještě někdy?

Období studií bylo samozřejmě výjimečné. Ale my dirigenti se začínáme svou profesi doopravdy učit až po absolutoriu. Měla jsem štěstí, že jsem mohla poměrně brzy začít pracovat v opeře. Operu považuju pro dirigování za největší výzvu. Dostala jsem díky tomu příležitosti rozvíjet a rozvinout potřebné dovednosti velmi rychle. V tom, co dělám, se cítím naprosto jistě.

Potvrdila byste odhad, že mezi těmi, kdo vás ovlivnili nejvíc, byli nejdůležitějšími dirigenty a učiteli Jorma Panula a Tadeusz Strugała?

Měla jsem možnost setkat se během dosavadní umělecké cesty s řadou významných dirigentů, včetně vámi zmiňovaných Tadeusze Strugały a Jormy Panuly. Od obou jsem měla příležitost naučit se mnoho důležitých věcí. Nicméně, myslím že nejvlivnějším byl pro mou kariéru a pro to, jak vnímám dirigentskou profesi, ještě jiný významný polský dirigent: Gabriel Chmura.

Panula je mezinárodně dobře známou pedagogickou osobností, Strugała mezinárodně uznávaným ambasadorem moderní polské hudby. Nebo se pletu?

Řekla bych, že osobou, která spojovala oba tyto rysy, byl Krzysztof Penderecki. Vynikající učitel a výjimečný skladatel.

Studovala jste ve Wrocławi. Je „vaším“ městem?

Ano, studovala jsem tam a dosud tam i bydlím. Wrocław je jedním z nejkrásnějších polských měst. Je skvělá pro lidi hledající kulturu, kulturní nabídka města je velice bohatá.

Dokázala byste srovnat rozdílné aspekty hudebního života v Krakově, Poznani a Vratislavi, tedy Wrocławi?

V Polsku říkáváme, že největší tma je pod svícnem. A je to pravda, vždyť diriguju mnohem méně často ve Wrocławi, přestože tam žiju a bydlím. Poznań a Kraków byly pro mě od počátků také velmi důležitými městy, naučila jsem se v nich hodně. Všechna tři města jsou velice zajímavá co do úrovně kulturní nabídky, která je doprovázená vysokou uměleckou úrovní. Ta mi dělá velkou radost.

A hudební tradice? Co třeba vy a Penderecki…?

Krzysztof Penderecki je považován za vůdčí osobnost mezi polskými skladateli. Dostalo se mi té cti, že jsem se s ním mohla setkat osobně. A je také velmi důležitým v historii orchestru, se kterým teď nejvíc pracuju. Hlavně díky jeho podpoře se Sinfonietta Cracovia stala plnohodnotným tělesem, vůdčím mezi komorními orchestry v naší zemi. I Pendereckého dílo na mě mělo velký vliv. Z osobního hlediska – nemohla jsem navázat na žádné hudební kořeny, jsem v rodině první, kdo se profesionálně zabývá hudbou. Pamatuju na dětská léta. Když jsem tehdy slyšela jeho hudba, nechápala jsem ji, ale vím, že na mě dělala obrovský dojem… Je úžasné, že mám po letech příležitost pracovat na interpretaci jeho děl…!

Jaké máte hlavní priority v práci s orchestrem Sinfonietta Cracovia?

Jde o vynikající orchestr, velice všestranný a profesionální v každém aspektu svých aktivit. Hlavním cílem je soustavně zvětšovat množinu posluchačů, ale také se hudebně dál rozvíjet a posilovat pozici na mezinárodní scéně.

Kolik úkolů máte během sezóny v poznaňském divadle?

K premiéře Výletů páně Broučkových přidám v tomto roce ještě jednu premiéru: nové dílo, které napsal Zygmunt Krauze a které bude režírovat Krzysztof Cicheński. A pak jsou tu samozřejmě obnovená uvedení a návraty operních a baletních děl, která mám to potěšení rovněž dirigovat.

Jak často účinkujete v zahraničí?

Minulý rok byl v tomto ohledu docela intenzivní. Společně s orchestrem Sinfonietta Cracovia jsme byli na několika zahraničních turné, která zahrnula Spojené státy, Španělsko a Portugalsko. Nezastírám, že jsem obzvláště šťastná, když mohu v cizině ukázat a propagovat polskou hudbu.

Janáček je Čech. Jak silné máte napojení na českou hudbu?

Miluju ji. Janáček je teď z českých autorů mým nejoblíbenějším, ale velmi oceňuju také Martinů a Smetanu. Polská a česká hudba mají mnoho společného – vášeň pro folklór, vztah k tradicím a historii. Právě to může být podle mého důvodem, proč vaší hudbě rozumíme tak dobře a proč je nám blízká.

A jak silný je vztah k Česku obecně v Polsku?

Řekla bych, že se naše národy mají rády. Už jsem mnohokrát pracovala s českými instrumentalisty a zpěváky. Vždycky to byla milá a profesionální spolupráce. Vyrostli jsme ze stejných slovanských kořenů, kulturně jsme si v mnohém velmi podobní. Myslím, že ta staletí existence vedle sebe z nás udělala nejen sousedící státy, ale i přirozeně spolupracující partnery. Považuju to za velkou hodnotu, o kterou bychom měli pečovat.

————————

Katarzyna Tomala-Jedynak

Absolventka symfonického a operního dirigování na Hudební akademii Karola Lipińského (2013) a postgraduální studium managementu kulturních institucí na Vysoké škole ekonomické ve Vratislavi (2019). Své dirigentské dovednosti zdokonalila během mistrovských kurzů pod vedením Jin Wanga, Jormy Panuly, Sian Edwardse, Marka Herona, Tadeusze Strugały, Gabriela Chmury a Rafała Delekty. Její repertoár zahrnuje symfonickou, komorní, operní, operetní, baletní, filmovou a muzikálovou hudbu.

V sezóně 2014/2015 byla rezidenční dirigentkou Beethoven Academy Orchestra (v rámci programu Institutu hudby a tance). V roce 2015 zahájila trvalou spolupráci s Velkým divadlem v Poznani. V roce 2017 byla mezi pěti mezinárodními stipendisty prestižního programu Dartington International Summer School. V roce 2021 se stala vítězkou divadelních hudebních cen Jana Kiepura v kategorii „nejlepší dirigent“. Kromě toho dirigovala mnoho souborů u nás i v zahraničí, spolupracovala s vynikajícími sólisty a předními festivaly. Jedním z důležitých oborů její činnosti je popularizace vážné hudby a účast na vzdělávacích projektech podporujících účast na kulturním životě.

Od roku 2022 první dirigent a umělecká ředitelka orchestru královského hlavního města Krakova, Sinfonietta Cracovia.

Foto: Facebook / Sinfonietta Cracovia, E. Dufaj, Piotr Markowski, Velké divadlo Stanisława Moniuszka v Poznani / Maciej Zakrzewski, Maciej Zakrzewski