Marek Štilec: Chceme pečovat o odkaz skladatelů mannheimské školy
„Cílem naší Akademie je jistě i přispívat k hlubšímu poznání děl autorů mannheimské školy, nikoliv omílat donekonečna díla již známá a vydaná.“
„Jsem rád, že si v Mannheimu velice cení bohaté hudební historie svého města.“
„Další projekt Akademie intenzivně plánujeme na rok 2021.“
Dnešní koncert v Klementinu a zítřejší v Holešově je završením letošního prvního ročníku Akademie Praha – Mannheim. Jejím uměleckým garantem je dirigent Marek Štilec. Akademie navazuje na turné k výročí narození a úmrtí Jana Václava Stamice, které proběhlo v České republice, Německu a Rakousku v roce 2017. Letos je tématem hudba Jana Antonína Koželuha a Ignaze Holzbauera. Program opět nastudovali čeští i němečtí hudebníci, Kurpfälzisches Kammerorchester Mannheim, pražský Ensemble 18+ a sólisté Michaela Šrůmová, Michaela Koudelková, Petr Nekoranec a Vojta Pelka. A jak v RozhovoruPlus doplňuje Marek Štilec, projekt si do svého katalogu vybrala i významná nahrávací společností CPO.
Září je pro Tebe ve znamení nového projektu, probíhá Akademie Praha – Mannheim, oč se vlastně jedná?
Akademie Praha – Mannheim je společným projektem českých a německých hudebníků, který si klade za cíl pečovat o odkaz skladatelů známé mannheimské školy. V rámci Akademie jsme tak téměř týden nahrávali CD pro významný německý label CPO a v rámci otevřené zkoušky pak představili repertoár v Mannheimu a v České republice nás čekají koncerty v Praze a Holešově.
Akademie navazuje na turné k výročí narození a úmrtí Jana Václava Stamice, které proběhlo v České republice, Německu a Rakousku v roce 2017. Ale zároveň ji označuješ jako první ročník. To znamená, že to není jednorázová akce, chystáš pokračování?
Přesně tak. Právě toto turné nás přivedlo k myšlence, že by byla velká škoda ve spolupráci nepokračovat na pravidelnější bázi. Vychází to i z mého dlouhodobějšího zájmu o hudbu druhé poloviny 18. století. Moje spolupráce s orchestrem KKO Mannheim začala v roce 2015 a od té doby se výrazně prohlubuje. Máme za sebou spoustu krásných koncertů i nahrávání. Jsem rád, že si v Mannheimu velice cení bohaté hudební historie svého města. Společnou synergií tak vznikla Akademie Praha-Mannheim.
Jakou bude mít dramaturgii? Letos zohledňuje opery dvou autorů – Jana Antonína Koželuha a Ignaze Holzbauera. Proč právě ty a podle jakého klíče budeš vybírat v dalších letech?
Letos nás čeká výběr ze dvou oper, které byly zkomponovány na stejné Metastasiovo libreto Alexandr v Indii. První od typického představitele mannheimské školy Ignaze Holzbauera z roku 1759. Druhá od českého skladatele Jana Antonína Koželuha, staršího bratrance známějšího Leopolda Koželuha z roku 1769. Cílem naší Akademie je jistě i přispívat k hlubšímu poznání děl autorů mannheimské školy, nikoliv omílat donekonečna díla již známá a vydaná. V obou případech se jedná o novodobé premiéry, podařilo se nám vytvořit i moderní provozovací materiál. Jedná o mimořádně hodnotnou hudbu zachovávající starší hudební sloh opery seria. Přesto obě díla upadla v zapomnění. A to i v případě tak známého skladatele jako je Holzbauer. Jeho operní tvorba zůstává reprezentována jen jediným dílem – Günter von Schwarzburg, což je jistě škoda.
Co letošní Akademie obsáhne? Budeš něco v dalších ročnících zásadně měnit nebo rozšiřovat po letošních zkušenostech? A ohledně hudebníků, utváří se kolem Akademie nějaká stálejší skupina, nebo je budeš vybírat ad hoc s ohledem na repertoár a jejich zájem?
Byl bych rád, aby Akademie zůstala vždy exkluzivním projektem, nejen se zajímavou a objevnou dramaturgií, ale i s exkluzivními interprety. Domnívám se, že letos se nám to podařilo. Kromě autentického dědice mannheimské kurfiřtské kapely – Kurpfälzisches Kammerorchester Mannheim – se na našich koncertech objeví členové Ensemble 18+, tedy tělesa, jež se tvorbou klasicismu zabývá systematicky. Podařilo se nám rovněž získat opravdu mimořádné pěvce – v hlavní roli Alexandra již mezinárodně proslulého Petra Nekorance a pro roli Erisseny a Cleofidy Michaelu Šrůmovou, která je výbornou interpretkou staré hudby. To stejné platí i o Michaele Koudelkové, která se objeví jako sólistka Holzbauerova flétnového koncertu v Holešově. Další projekt Akademie již intenzivně plánujeme na rok 2021. Byl bych rád, aby i dramaturgie byla pestrá, stejně jako tvorba mannheimských mistrů. Pokud se letos setkáváme s operou, příště to může být balet či duchovní hudba. S tím nutně souvisí i odlišný výběr interpretů na každý ročník Akademie. Co by však mělo zůstat pro Akademii typické je zaměření na mannheimskou školu, dramaturgická objevnost, česko-německá spolupráce a nejlepší možní interpreti.
Co náměty a inspirace, bude dlouho kam sáhnout?
Domnívám se, že skvělé muziky, která čeká na objevení, je opravdu mnoho. Náš projekt má silný česko-německý akcent. Jak Mannheim, tak Praha v 2. pol. 18 stol. doslova překypovala oslnivou hudební tradicí. Intenzivně spolupracujeme s muzikology v Čechách, v Německu i jinde ve světě. Rád bych touto cestou poděkoval za spolupráci na praktické edici Koželuhovy opery Danielu Bernhardssonovi ze Švédska. Za Holzbauera pak děkuji paní Pelker z Německa a také profesoru Jiřímu Štilcovi.
Foto: Archiv M. Štilce
Příspěvky od Veronika Veber Paroulková
- Josef Pleskot: Nové zastřešení pro Smetanovu Litomyšl bude už v roce 2025!
- Adam Plachetka: Metropolitní? Opravdu jsem si našel „malé divadlo“ pro svoje debuty
- Klára Moldová: Janáček by nebyl Janáčkem, pokud bychom mu vzali správnou češtinu
- Lenka Šaldová: Festival Opera vracíme do lichých let
- Jana Boušková: Pódium je opravdu můj druhý domov
Více z této rubriky
- Steven Mercurio: Osudným se mi stalo setkání s Leonardem Bernsteinem
- Jan Schmid: Vtip je v jednoduchosti
- Barrie Kosky: S českou hudbou žiju už přes čtyřicet let
- Lukáš Janata: Skladatel by měl být součástí společenského diskurzu
- Josef Kurfiřt: Ne že dítě se baví a rodič nudí, jihočeský Pinocchio mluví ke všem
- Tatiana Hajzušová: Nečekala jsem, že Taťánu budu zpívat tak brzy
- Robert Hanč: Tři koncerty v Carnegie Hall nemůžeme mít, kdy si vzpomeneme
- Petr Nekoranec: Před každým dalším milníkem o sobě pochybuju
- Jan Ostrý: Příčná flétna u nás nemá takové postavení, jaké si zaslouží
- Marco Armiliato: Češi k opeře přistupují s větší vážností, než je tomu ve zbytku světa