Irvin Venyš: „Nepokazit. Zapálit.“

Ivo Kahánek: „Byl bych moc rád, kdyby absolventi MenARTu dokázali vnímat hudbu z více pohledů než pouze jako pianisté.“

Jan Ostrý: „Moc mě těší, že se nám už za pár let podařilo vytvořit skupinu vynikajících pedagogů, kteří se vlastně navzájem povzbuzují, podporují, konzultují a přejí si úspěchy.“

„Nebojte se a pojďte to zkusit,“ radí s blížícím se termínem uzávěrky přihlášek pro příští akademický rok stipendijního programu MenART bez výjimky všichni mentoři, které portál KlasikaPlus.cz oslovil a s nimiž budou vybrané nadané děti a studenti v oborech souvisejících s klasickou hudbou příští školní rok spolupracovat. Nad filozofií projektu a jeho dalším možným vývojem, ale i stereotypy českého hudebního školství nebo otázkou, zda je těžší pracovat s mladými talenty či jejich pedagogy, se zamyslelo devět mentorů. V prvním díle rozhovoru na otázky odpověděli hornista a dirigent Radek Baborák, houslista Jan Fišer, skladatelka a klavíristka Beata Hlavenková, violoncellista Tomáš Jamník a akordeonista Jakub Jedlinský. V pokračování pak klavíristé Ivo Kahánek a Karel Košárek, flétnista Jan Ostrý a klarinetista Irvin Venyš. Napříč hudebními obory se devítka mentorů shoduje, že MenART je pro mladé talenty jednoznačně dobrým odrazovým můstkem, inspirací a skvělou příležitostí.

Co vás motivovalo stát se mentorem v programu MenART?

Ivo Kahánek (IK): Přišlo mi to jako skvělá příležitost, jak zužitkovat zkušenosti a mít možnost pracovat s největšími mladými talenty, které tato země má.

Karel Košárek (KK): Byl jsem osloven vedením MenARTu, jestli bych měl zájem být jedním z mentorů programu. Předpokládám, že to bylo na základě mého koncertního a pedagogického působení. Velmi rád jsem tuto nabídku přijal a moc si jí vážím.

Jan Ostrý (JO): MenART jsem sledoval od jeho vzniku a prvním oborům, tedy zpěvu, klavíru a houslím, jsem tento skvělý program moc přál a i trochu záviděl. Po asi třech letech jsem byl osloven, zdali bych se v rámci programu mohl věnovat mladým flétnistům a naprosto radostně jsem tuto nabídku přijal.

Irvin Venyš (IV): V době, kdy jsem byl osloven zakladatelkou a ředitelkou projektu Danou Syrovou se jednalo už o renomovaný projekt. Líbilo se mi, jak jej organizátoři prezentují a také nápad výukového trojúhelníku – mladý hudebník, mentor, pedagog ZUŠ. Samozřejmě jsem byl zvědavý na mladé talenty na začátku hudební dráhy, než se přijdou za námi na HAMU v Praze ucházet o jedno ze studijních míst.

Jaká je vaše hlavní filozofie při práci s mladými talenty?

IK: Zjednodušeně řečeno chtít po nich totéž co po studentech na vysoké škole.

KK: Snažím se jim být maximálně nápomocen při jejich snaze a práci při hledání vlastní umělecké cesty a vyjádření.

JO: V rámci MenARTu se snažím seznámit a aplikovat na mladé flétnisty a jejich pedagogy metodiku francouzské flétnové školy. Francouzská metodika postupně zabírá dominantní místo ve výuce flétny po celé Evropě, ale u nás je stále ještě spíše popelkou. Bohužel.

IV: Nepokazit. Zapálit. Snažím se příliš nerozlišovat věk. Pokusím se odhadnout možnosti jednotlivce a snad i způsob, jakým je rozvíjet a následně se snažím mladého hudebníka přivést co nejblíže k jeho maximu.

Jaký moment nebo úspěch vašeho svěřence vás v programu nejvíce potěšil?

IK: Těžko se vypichuje jeden. Mohl bych jmenovat spoustu soutěžních vavřínů, ale ty patří zejména mladým hudebníkům a jejich stálým pedagogům. Měl jsem však v MenARTu třeba svěřence, s kterým byla přes půl roku těžká práce, byl samorost a moc si nebral rady k srdci. Ke konci se to ale zlepšilo, a když jsem jej slyšel s odstupem několika měsíců, měl jsem obrovskou radost – ne z toho, že mě poslechl, ale že začal nad hudbou komplexně přemýšlet, a jeho progres byl překvapivý!

KK: Samozřejmě mě těší skvělé soutěžní úspěchy nebo koncertní vystoupení stipendistů, ale ještě větší radost mám, když vidím, jak jsou sami spokojeni, když cítí, jak se zlepšují, jak zvládají to, co jim ještě před časem dělalo problémy, jak jejich hra „rozkvétá“.

JO: Za několik let „mentorování“ mají moji bývalí svěřenci na kontě řadu úspěchů, které nám přinesli společné radosti a pocit spokojenosti. Řada z nich se dostala na konzervatoře po celé České republice, jen v Praze mám ve své třídě tři absolventky, mnozí získali ceny na národních či mezinárodních soutěžích. To vše je ale také zásluha jejich výborných pedagogů, kteří jim věnovali čas a své zkušenosti. Potěšení mi pak přináší důvěra kolegů-pedagogů, kteří hlásí své žáky do MenARTu opakovaně.

IV: Je jich celá řada, či dokonce řetězec malých či větších úspěchů. Od zrychlené technické pasáže nebo na klarinet někdy i dobře a čistě nasazeného vysokého tónu, až po dobře zahranou novou skladbu. Samozřejmě účinkování studentů na festivalech, jako je Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl je velkou obří třešní na dortu. Minulý rok účinkovala na koncertě Pražského jara téměř celá má velmi silná „MenARTí“ třída. Výkony mladé klarinetistky a klarinetistů nejen že byly vysoce kvalitní, ale po stráveném společném roce pro mě i velmi emocionální.

Jaké dovednosti a přístupy by si studenti měli z MenARTu odnést do budoucího profesního života?

IK: Všechny určitě vyjmenovat nelze, ale vypíchl bych dva: Byl bych moc rád, kdyby dokázali po absolvování MenARTu vnímat hudbu z více pohledů než pouze jako pianisté. A měli by umět lépe a produktivněji cvičit.

KK: Samostatnost při studiu nových skladeb, řešení různých technických a interpretačních problémů, správné čtení notového zápisu… je toho víc a zní to hodně odborně. Je potřeba to také brát pohledem dětí věkem většinou mezi deseti až patnácti lety, nicméně je to jeden z cílů programu.

JO: Moji studenti ještě do profesního života neodchází. (smích) Flétnové dovednosti se snažíme zlepšovat dle jejich potřeby a i věku. Je rozdíl mezi flétnistou dvanáctiletým a osmnáctiletým. Budu rád, když po roce z MenARTu odejdou absolventi s tím, že se jim hraje lépe a vědí, co by jim mohlo pomoci k dalšímu zdokonalení. Samozřejmě ve spolupráci se svými pedagogy.

IV: Každý by si měl ideálně odnést to, co ho posune dál a co mu třeba chybělo. U rozdílných věkových skupin jsou potřeby rozvoje různé dle toho, kde se zrovna daný hudebník nachází. Vzdělání hudbou a získání jistých návyků se však jistě hodí i budoucím lékařům, právníkům, či sportovcům.

MenART není jen o práci s mladými talenty, ale také jejich pedagogy. S kým bývá práce obtížnější?

IK: Jako mentor se nepovažuju za někoho, kdo si činí nárok učit něčemu pedagogy, kteří dokážou vést žáka po delší dobu natolik kvalitně, že se dostane až na úroveň MenARTu. Spíše mi jde o to, abychom se podělili o naše pohledy a využili veškeré naše znalosti a perspektivy ve prospěch našich svěřenců. Musím říct, že navzdory vysoké konkurenci v našem oboru jsem v tomto za celou dobu nenarazil na vážnější problém – spíše na vstřícnost a pochopení.

KK: V MenARTu vnímám pedagogy stipendistů jako kolegy, kteří se přímo podílí na celkovém výsledku našeho snažení. Beru to jako vzájemnou spolupráci, která je obohacující pro všechny. Mám štěstí, že v MenARTu se potkávám s pedagogy, kteří jsou skvělí jak po odborné, tak i po lidské stránce a pro své svěřence v mnoha směrech dělají mnohem víc, než by museli.

JO: Myslím, že do MenARTu se hlásí se svými žáky pedagogové, kteří mají chuť své žáky „postrčit“ na lepší hráčskou úroveň a přichází s otevřenou myslí. Moc mě těší, že se nám už za pár let podařilo vytvořit skupinu vynikajících pedagogů, kteří se vlastně navzájem povzbuzují, podporují, konzultují a přejí si úspěchy. To považuju za vzácné a moc mě to těší.

IV: Myslím, že se nám opravdu daří pracovat s pedagogy v tandemu a s mladým hudebníkem vytvářet pomyslný stabilní trojúhelník. Jsem snad celkem přístupný připomínkám pedagogů, ale samozřejmě jsou i momenty, kdy musí můj názor nabýt vrchu. Pedagogové ZUŠ vykonávají nesmírně záslužnou činnost a občasné pokusy o zrušení tak zvaných ZUŠek jsou jedním z nejtrestuhodnějších nápadů různých politických garnitur. Samozřejmě nezapomínejme, že do hodin chodí i rodiče.

Můžete ze své praxe vysledovat určité přetrvávající pedagogické stereotypy typické pro české prostředí, které by bylo vhodné do budoucna odstranit?

IK: Nevím, jestli jde vyloženě o věci k odstranění, spíše bych se třeba pokusil obohatit zadávaný repertoár a zařadit do něj autory, kteří navzdory svým kvalitám nejsou u nás na ZUŠ příliš často zadáváni – například francouzská hudba, Felix Mendelssohn-Bartholdy, John Field a další. Z vyloženě uměleckých věcí bych jmenoval například občas nadužívaný „kult vrchního hlasu“, který někdy zastiňuje harmonickou bohatost některých skladeb a jejich klavírně symfonické parametry, či ne vždy dostatečný důraz na prstovou aktivitu. Na druhou stranu vnímám jako obrovské pozitivum, že prakticky všichni pedagogové, s nimiž jsem v MenARTu spolupracoval, inspirují své žáky ke skutečně umělecké práci.

KK: Jak interpretační úroveň mladé generace, tak i pedagogické vedení obrovsky pokročilo. Určitě na tom má zásluhu kvalitní výuka metodiky na konzervatořích, velká nabídka odborných seminářů a kurzů, možnosti internetu i třeba to, že mnozí pedagogové vystudovali školy v zahraničí. Nevidím nějaké specifické české pedagogické stereotypy, je to velmi individuální.

JO: To je bohužel moc těžká, smutná a dlouhá otázka. Nedostatků je z mého pohledu velké množství. Je to způsobeno naprostým nedodržováním jakékoliv metodiky, dobré či i horší. Žáci vesměs špatně stojí, dýchají, drží nástroj a největším problémem je, že začínají s hrou na flétnu moc brzy. Bohatě stačí začínat přibližně v jedenácti letech nebo až nástroji dorostou. Jako malé děti nasbírají tolik zlozvyků, že je velmi těžké je později odstranit.

Druhým velkým problémem v českém školství je z mého pohledu významná ignorace poznatků historicky poučené interpretace. To, jak většina žáků a studentů konzervatoří hraje hudbu osmnáctého století, zejména pak hudbu barokní, nás posouvá daleko na východ. Raději bych se vždy měřil s těmi lepšími a bral si je za vzor.

IV: Dochází k odklonu od jisté „řemeslné“ dokonalosti, ale v našem globalizovaném světě to není pouze český pedagogický rys a nevychází pouze od pedagogů.

Vnímáte, že existují i nějaké další oblasti, ve kterých by se měla Akademie MenART dále rozvíjet?

IK: Jsem si samozřejmě vědom, že zejména vzhledem k věkovému zaměření prakticky výhradně na nezletilé je toto velmi tenký led a je otázka, zda by to, co řeknu bylo vůbec reálné, ale už několikrát jsem si v praxi říkal, jak by se hodila možnost zapojení někoho s psychologickým vzděláním a zkušeností s prací s mladými lidmi a jejich rodiči, kteří mají ve svém oboru maximální ambice – zejména umělci a sportovci. Hranice mezi fenomenálním výkonem a životními komplikacemi nejrůznějšího druhu může být tenká…

KK: Myslím, že v současné podobě, jak je MenART nastaven, nabízí maximum možného. Vedle jednotlivých lekcí a individuálního přístupu jsou to ještě různé semináře nebo možnosti vystoupení na prestižních festivalech a pódiích, propojování různých uměleckých žánrů, konzultace a tak dále. Je také skvělé, že MenART udržuje se stipendisty kontakt i po ukončení ročního studia, dokladem jsou pravidelné krásné koncerty absolventů, tak zvané Hudební Odyssey v Atriu v Praze na Žižkově.

JO: Toto asi záleží na vedení MenARTu. Osobně jsem velmi spokojený, že je flétna v programu MenARTu. Ale ano, už vím… Třeba semináře odborníků o interpretaci hudby osmnácté století by byly skvělé… Jak pro naše skvělé pedagogy, tak pro mě, seděl bych v první řadě… (smích)

IV: Samozřejmě rozšiřování rodiny MenARTu je vzrušující a oborů, kterým by se MenART mohl věnovat, je opravdu celá řada. Celý tým MenARTu má ale můj nehynoucí obdiv už nyní za zvládání současných čtrnácti oborů, nejen hudebních, ale i výtvarných a tanečních.

Setkal jste se za svoji kariéru s podobnými vzdělávacími platformami v zahraničí? Uvedl byste inspirativní příklad dobré praxe? Pokud ne, pozorujete za vašeho působení u MenARTu, že se nějak vyvíjí profil frekventantů?

IK: Dosavadní doba trvání MenARTu je možná ještě příliš krátká, než abych si dovolil autoritativně pojmenovávat trendy ve vývoji. Nicméně celkově jsme v posledních desetiletích určitě svědky zvyšující se kvality technického provedení a maximální snahy o dokonalost, a na druhé straně velký vliv elektronických platforem typu YouTube nebo Spotify na obecný vkus. Má to své výhody – možnost kdykoli se inspirovat či konfrontovat se špičkovou kvalitou –, ale i rizika – například určitá estetická unifikace.

KK: Jak jsem už zmínil, interpretační úroveň a hudební schopnosti dětí se obdivuhodně zvyšují. Není to závislé na prostředí, ze kterého přicházejí, nebo zázemí, které mají. Každý rok je seznam uchazečů o přijetí jiný, velmi různorodý. Jsem rád, že se hlásí i ti, kteří mají nadání, ale nechtějí se třeba hudbě věnovat profesionálně, ale mají ji jako nedílnou součást svého života.

JO: V zahraničí jsem viděl podobný druh programů, například v Itálii či Německu. V německém je nyní má vídeňská studentka, mají velmi kvalitní výuku, ale to je vše. MenART je z mého pohledu naprosto unikátní a jedinečný tím, že umožní svým stipendistům nejen výuku s mentory, ale naprosto luxusní koncertní možnosti. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl… no nádhera…

IV: Setkal jsem se s různými vzdělávacími platformami. Osobně mě v mladších letech velice ovlivnila Francouzsko-česká akademie v Telči a později Encuentro de Musica y Academia Santander, setkání již pro mladé profesionální hudebníky. Společným rysem všech projektů jsou dynamičtí zakladatelé, štědří a osvícení podporovatelé a donátoři a dobře vybraný tým hudebníků v roli mentorů ať už v hodinách, či na pódiu.

Co byste poradili budoucím uchazečům, kteří zvažují účast v programu? Proč by se měli do programu přihlásit?

IK: Našlo by se spousta důvodů, proč se přihlásit, ale kdybych se pokusil vžít se do uvažování mladého klavíristy, řekl bych mu: „Přihlas se, protože to je dobrodružství. Nebudeme tě jen chválit, zjistíš, kde všude máš – zatím – hranice, ale taky jak je prolomit. Potkáš své dosavadní konkurenty zblízka, takže je uvidíš jako lidi, kteří tě mohou inspirovat i bavit. A zažiješ situace, kdy budeš mít trému, bude to trochu bolet, ale které z tebe dostanou to nejlepší. Prostě bude to jízda, na kterou nikdy nezapomeneš!“

KK: Protože program MenART je především skvělou možností čerpat zkušenosti, rady a inspiraci od profesionálních umělců, je příležitostí sdílet radost z hudby, umění a tvůrčí práce s vynikajícími kolegy i z jiných uměleckých oborů, a také nabízí možnosti účinkování na zajímavých koncertních vystoupeních.

JO: Kdo má rád hudbu a i flétnu, ať se přihlásí. Proč se přihlásit? Už jsem v předešlé odpovědi zmínil, že jsem nikde lepší program pro žáky a studenty neviděl. MenARTe, moc ti za všechny stipendisty děkuji!

IV: Poradil bych jim, aby se určitě přihlásili, a pokud by tento rok nebyli vybráni, aby to zkusili znova v roce následujícím. Aktivně se zúčastnit projektu má, myslím, velký přínos, především pro mladé hudebníky, nejen po stránce hudební.

Kdybyste měl popsat MenART jen třemi slovy, jaká byste zvolil?

IK: Putování za horizont.

KK: Inspirace, rozvoj, motivace.

JO: Naprosto skvělá příležitost.

IV: Velká umělecká rodina.

……………

Informace k možnostem přihlásit se do příštího akademického roku programu MenART portál KlasikaPlus.cz uveřejnil ZDE. Uzávěrka je 31. března.

Foto/zdroj: Petra Hajská, z archivů umělců, Zdeňka Hanáková, archiv akademie MenART

Facebook X E-mail WhatsApp