„Je rozhodně zajímavé uvažovat o tom, jaké existují vazby a spojnice mezi oněmi dávnými lidmi a námi.“

„Jde o komunikaci s budoucími generacemi. Z této názorové a myšlenkové pozice inspirovala Karine Lethiec spřátelené skladatele.“

„Mařatka ve skladbě Sono sapiens pootvírá dveře k představám o nejranějších hudebních projevech člověka.“

Pět interpretů a světové premiéry pěti skladatelů. Projekt MusicoMan prezentuje na CD s dvanácti tracky šest kompozic inspirovaných archeologickými nálezy a počátky lidské kultury a tím i hudby. Za nahrávkou francouzského souboru Ensemble Calliopée stojí violistka Karine Lethiec, manželka Kryštofa Mařatky, jednoho z autorů. Jeho skladba Sono Sapiens užívající repliky 35.000 let starých kostěných fléten až tak překvapivá v tomto kontextu není. Vždyť i pro letošní Pražské jaro připravil symfonickou kompozici inspirovanou prehistorickými jeskynními malbami.

Pro nová díla pro violu sólo nebo s doprovodem několika dalších nástrojů našla Karine Lethiec inspirací ve sbírkách Národního archeologického muzea v Saint-Germain-en-Laye, kde měla několikaletou rezidenci. Základy dědictví lidské kultury dokumentuje tamní kolekce prostřednictvím předmětů z doby před 2000 až 40.000 lety. Violistka, umělecká vedoucí souboru Ensemble Calliopée, pod dojmy získanými v muzeu oslovila současné skladatele s úkolem, aby se na vystavované archeologické předměty podívali a aby pro ni napsali hudbu, ve které na to, co uvidí, budou nějakým způsobem reagovat. Jde o opravdu velmi dávné období lidstva, a tak byla přesvědčena, že je rozhodně zajímavé uvažovat o tom, jaké existují vazby a spojnice mezi oněmi dávnými lidmi a námi.

Lidé za sebou od počátku zanechávají uměleckou stopu. Dochovaly se malby na stěnách v jeskyních, kameny, kosti… Všechno, co se dotýká uměleckého tvoření, nám vypráví příběhy o člověku a jeho mýtech. Karine Lethiec je přesvědčena, ať už jde o archeologii, nebo o hudbu, že jde vždy o jazyk používaný ke komunikaci s budoucími generacemi. Z této názorové a myšlenkové pozice inspirovala spřátelené skladatele k tomu, aby pro ni v podobném duchu zkomponovali nové komorní skladby. Pak je společně zkoumali, hráli a nakonec i natočili.

Nahrávka na CD MusicoMan začíná skladbou Philippa Hersanta s názvem Archaios pour alto z roku 2023. Předobrazem k ní byla jedna z prvních známých podobizen ženské tváře datovaná zhruba před 30.000 lety. Soška nemá ústa, skladatel jí ta ústa svým dílem poskytl, aby mohla „zpívat“, vyprávět svůj příběh a nechat se doprovázet zvuky, které ji tehdy obklopovaly… Skladatelka Graciane Finzi měla pro kompozici Les trois âges de la vie před očima nejen dávné artefakty, ale na mysl ji přicházely i existenciální otázky. Takovými tématy se zabývá častěji, vždyť i například její poslední velká orchestrální skladba, kterou premiérovala Pařížská filharmonie, se jmenuje L’Existence du Possible…

Ve zmíněném Musée Archéologie Nationale se návštěvník dostane v paleolitických sbírkách až ke hmotné podstatě zvuků, které dávné lidi zřejmě každodenně provázely – našly se totiž hudební nástroje vyrobené ze zvířecích kostí i z jiných částí zvířecích těl. Pokud nás to dnes vede úvahám, jaká hudba v té době – to znamená někdy v době mezi 40.000 a 10.000 lety před naším letopočtem – už existovala. Právě to je směr, kterým se umělecky nechává v poslední době vést Kryštof Mařatka. Má k dispozici repliky flute d‘ Isturitz, dávné flétny z jeskyně v baskické oblasti atlantických Pyrenejí. Isturitz je místem s nejvyšší dosud známou koncentrací paleolitických fléten. Našly se tam dvě desítky fragmentů fléten vyrobených z kostí dravých ptáků. Mařatka se na ně naučil hrát a experimentuje s jejich zvukem, který integruje do zvukového obrazu moderních hudebních nástrojů. Ve skladbě Sono sapiens pootvírá dveře k představám o nejranějších hudebních projevech člověka. Vyjadřuje se k tomuto tématu i v RozhovoruPlus z jara 2024.

Další dva autory, kterými jsou Philippe Schoeller a Benoît Menut, přivedla k tématu hudební skladby doba bronzová, to je období zhruba 2300 až 800 let před Kristem. Schoeller ve skladbě Alliage d’Airain vytvořil obecnou poctu této epoše. Menut naopak na základě Dalle gravée de Saint-Bélec, velké kamenné desky pokryté rytinami, nalezené v Bretani, přišel ve skladbě Ar men s bohatě členěnou koncepcí pomyslné hudební cesty časem. A pak je tu ještě jedna skladba Kryštofa Mařatky: Altotem, musique archaïque nocturne pro violu a harfu. Pocta zmíněnému muzeu, které uchovává 29.000 sbírkových předmětů a je skladateli totemem, symbolem posvátných sil ochraňujících naší historii.

Různá autorská poetika, hudba vesměs náročnější, abstraktnější, ve zvuku sólové violy – doplněné případně velmi střídmě nějakými dalšími zvuky – ne zcela všední, ale přece jen asketická. Z hlediska vstupní ideje či námětu nicméně nápaditý a opravdu nevšední projekt.

Violistka Karine Lethiec v bukletu uvažuje nad podobností činnosti hudebníků a archeologů. Všechno to studování, interpretace, natáčení a vysílání, všechen výzkum a pozorování a hypotézy… to vše je podle ní přece vedeno myšlenkou předat minulost a příběh, kterým lidstvo prochází, nejširší současné veřejnosti. A motivací pro její projekt, ač se to na první pohled nezdá, jsou k tomu navíc emoce, které otvírají dveře hudebnímu výrazu.

MusicoMan (Music. Archéologie. Création). Světové premiéry pro violu

Karine Lethiec (viola) a Ensemble Calliopée

CD Arion 2023

………………….

Kryštof Mařatka, žijící už tři desetiletí souběžně v Praze a v Paříži, vyniká mimořádnou nápaditostí. Na festivalu Pražské jaro 2024 dirigoval 27. května světovou premiéru svého houslového koncertu Svatyně – v hlubinách jeskynních maleb. Pravěk a prehistorické hudební nástroje jsou teď jeho velkou inspirací. Skladatelovo čerstvé umělecké vyznání sledujte v rubrice VideoPlus.

Foto: Jeff Ropars, archiv Kryštofa Mařatky