„V nových inscenacích bude uvedeno několik Straussových operet.“

„Nejodvázanější řada nabídne Johanna Strausse ‚v nových dimenzích‘ – na neobvyklých pódiích a v hracích prostorech.“

„Navštívit je možné i loni na podzim otevřené soukromé Muzeum Johanna Strausse v centru města přímo naproti pavilónu Secese.“

Datum narození Johanna Strausse mladšího připadá sice až na 25. říjen, ale JohannStrauss2025Wien je celoroční akcí. Má podtitul Vídeň v straussovském opojení a nabízí desítky akcí. Jednou ze stěžejních je velká výstava, která je až do 23. června k vidění v Divadelním muzeu nedaleko Státní opery. A bez zajímavosti není, že skladatelovým ambasadorem v zahraničí se stane vedle dalších Petr Popelka, český šéfdirigent Vídeňských symfoniků.

Vídeň slaví dvousté výročí narození Johanna Strausse syna ve velkém stylu… A že to Rakušané umějí! Když jsem v devadesátých letech – stejně jako mnoho dalších kulturymilovných Čechů – začala konečně bez vnějších zábran jezdit do Vídně (i jiných rakouských měst, ale „Vídeň je Vídeň“), žasla jsem nejen nad bohatstvím její kulturní nabídky, ale i nad velkorysým způsobem jejího prezentování. A právě tady jsem se učila – a nejen já – jak se ten kulturní marketing má dělat. Shodou okolností byla právě devadesátá léta na velká kulturní výročí a s nimi spojené události velmi bohatá: 1991 – 200. výročí úmrtí W. A. Mozarta, 1997 – 200. výročí narození Franze Schuberta, 1998 – 100. výročí úmrtí císařovny Alžběty alias Sissi, 1999 – 100. výročí úmrtí Johanna Strausse syna… Mezitím, jak dokázal třeba loňský Rok české hudby, jsme se i u nás velmi dobře naučili, jak naši kulturu a umění důstojně a přitom účinně prezentovat. Ale i ve Vídni je pořád co vidět a obdivovat a letos shodou okolností opět Johanna Strausse mladšího, tentokrát u příležitosti 200. výročí jeho narození.

I když Straussovo datum narození připadá až na 25. říjen, je JohannStrauss2025Wien, jak zní oficiální název celého projektu, akcí celoroční. Ta pod mottem „Wien in Strauss und Braus“ (volně přeloženo: Vídeň v straussovském opojení) nabízí celkem 65 produkcí 10 žánrů na 69 místech rakouského hlavního města. Celý straussovský kolotoč se rozjel už 31. prosince, tedy na Silvestra, jízdou festivalového autobusu celou Vídní a pokračoval hned o půlnoci, tedy 1. ledna, dvěma koncerty – open air produkcí známého bicisty Martina Grubingera a jeho orchestru na Radničním náměstí a souběžně v sále Konzerthausu koncertem Videňských symfoniků pod taktovkou našeho Petra Popelky, od této sezóny šéfdirigenta orchestru. Ostatně straussovským ambasadorem v zahraničí se Popelka stane i díky turné s orchestrem na přelomu března a dubna, které nejprve proběhne v Pekingu s (kromě jiného) dvěma straussovskými koncerty a poté se přesune do italského Terstu, kde Johann Strauss také zazní (a se svým orchestrem a klavíristou Janem Bartošem se Popelka letos 27. května představí i na Pražském jaru, ovšem nikoliv s Johannem Straussem). 

Celý program JohannStrauss2025Wien je koncipován do tří programových řad – „PUR“ (díla Johanna i jeho bratrů ve více méně klasické podobě), „MIX“ (nová díla či adaptace, vytvořené v návaznosti na hlavní témata ze Straussovy tvorby a života) a konečně nejodvázanější řada „OFF“, která nabídne Johanna Strausse „v nových dimenzích“ a na neobvyklých pódiích a v hracích prostorech. Výběr toho, co ho zaujme, musí každý posluchač/divák učinit individuálně, takže zde nabízím jen několik tipů.

Řada PUR: na 29. března připravili Vídeňští filharmonikové za řízení Franze Welsera-Mösta ve svém tradičním koncertním sále v Musikvereinu Operetní pasticcio, koncertní průřez třemi nejslavnějšími Straussovými operetami Netopýr, Cikánský baron a Noc v Benátkách (ale nejen jimi). Potom 24. května ve vídeňském Městském parku (Stadtpark), kde se nachází i slavná „zlatá“ Straussova socha, si mohou na happeningu Sing mit, Strauss (Zpívej s námi, Straussi) všichni milovníci této hudby zazpívat společně s profesionály jeho nejznámější melodie. Na podzim 15. října, v den, kdy v roce 1844 devatenáctiletý Johann Strauss syn poprvé vystoupil na veřejnosti jako dirigent i skladatel v Dommayerově kasinu a „hodil tak rukavici“ svému otci, se v Parkhotelu Schönbrunn, který stojí na místě již dávno zbořeného kasina, odehraje replika legendárního koncertu. V této programové řadě zazní v nových inscenacích i několik Straussových operet: jako první Mařinka vonná (Waldmeister, duben, Museumsquartier), v srpnu Vídeňská krev (Schlosstheater Schönbrunn), od 4. října Netopýr v Theater an der Wien a konečně přímo v den Straussova narození, tedy 25. října, bude mít ve Volksoper premiéru Noc v Benátkách.

Programová řada MIX nabídne například 19. května v Leopoldově muzeu v rámci výstavy Wien um 1900 koncert komorního souboru Merlin Ensemble Wien s výběrem Straussových valčíků v úpravách Arnolda Schönberga a Tilla A. Körbera. A jen pár dní poté, 28. května, budou v kině Metro prezentovány vítězné krátkometrážní snímky ze soutěže Donau so blau. Ein Evergreeen im neuen Licht (Dunaj, tak modrý. Evergreen v novém světle), která vyzvala hudebníky a filmaře k nové filmové interpretaci jedné z nejslavnějších světových melodií. A do třetice opět Vídeňští symfonikové a Petr Popelka: pod názvem Piknik v Prátru se 26. a 27. června odehraje už čtvrtý open air koncert orchestru, tentokrát ve znamení Johanna Strausse, ale nejen něho (například německý barytonista Thomas Quasthoff zde nabídne svoji intepretaci songů Franka Sinatry).

Také programová řada OFF je plná pozoruhodných lákadel: už 5. dubna pod názvem Fledermauslauf (Běh netopýrů) se v blízkosti radnice odehraje vídeňský maraton pro všechny věkové kategorie, ale zejména pro děti od tří let (ty jen na vzdálenost 200 m), podmínkou je pouze kostým nebo maskování ve stylu Netopýra. Později 6. června, přesně v den Straussova pohřbu v roce 1899, bude ve velkém sále Konzerthausu pod názvem Save the last Waltz for me uspořádáno novodobé „loučení se zesnulým“, velká party, plná hudby, zpěvu a tance. A konečně těsně před závěrem straussovského roku, od 25. listopadu až do konce roku, bude možno v divadle Odeon zhlédnout jevištní horor Fleder.Strauss, v němž dva z předních vídeňských divadelních souborů sehrají drama o katastrofě letadla, v němž cestou na turné příliš horlivě nacvičovaly svoji straussovskou produkci. 

Jednou ze stěžejních akcí celého straussovského roku je i velká životopisně-historická výstava, nazvaná prostě Johann Strauss, která je až do 23. června k vidění ve vídeňském Divadelním muzeu (Theatermuseum) nedaleko Státní opery. Tuto výstavu lze do jisté míry porovnat s velkou výstavou z roku 1999, která se tehdy konala v Historickém muzeu města Vídně nedaleko Karlskirche. Tato expozice, tehdy hlavní akce straussovských oslav, byla koncipována velkoryse a komplexně a nabídla originály Straussových partitur, celou sérii jeho dobových fotografií i karikatur, zvukové i video záznamy jeho děl a mnoho dalšího. Oproti ní je současná výstava v 1. patře Lobkowiczského paláce (v sídle Divadelního muzea) o něco skromnější, ale neméně zajímavá. Z bohatého materiálu Straussova života a díla vybírá a akcentuje jen několik témat, která ale prezentuje velmi poutavě včetně několika interaktivních instalací. Vstupní sál je věnován největšímu světovému úspěchu Johanna Strausse jako autora operety – tedy Netopýrovi (Die Fledermaus). Ve stylovém „plyšovém“ výtvarném aranžmá zde nalezneme galerii hlavních postav operety a přehled jejich nejvýznamnějších nebo i nejbizarnějších interpretů (například v roce 2022 v inscenaci Volksoper ztvárnila komickou činoherní roli vězeňského dozorce Frosche herečka Stefanie Reinsperger). A také jednu z mála dochovaných originálních partitur operety z fondů Vídeňské knihovny radnice.

Následuje část biografická, počínající Straussovou rodinou (včetně originálních matričních záznamů, které dokazují, že pradědeček Johanna mladšího byl pokřtěný Žid z Pešti, kteroužto skutečnost stejně jako židovský původ třetí Straussovy manželky Adele nacisté po anšlusu Rakouska záměrně tutlali) a končící triem jeho manželek. Další část je věnována speciální kapitole Straussova života: jeho koncertnímu pobytu v Rusku (1856–1858) a tam navázaným milostným vztahům, zejména s ruskou šlechtickou umělkyní Olgou Smirnickou. Další část nás poučí o všech tehdejších vídeňských sálech (zvaných „établissements“), v nichž Johann ml. koncertoval a budoval svoji vídeňskou slávu, včetně zmíněného Dommayerova kasina. Zde si také na interaktivní obrazovce může návštěvník vyzkoušet, obrazem i zvukem, různá obsazení straussovského orchestru – od komorní sestavy pro domácí plesy až po velký orchestr, s jakým Strauss vystupoval. Zvlášť zajímavou kapitolu tvoří zařazení Straussova hudebního působení do kontextu urbanistického a stavebního rozvoje Vídně v druhé polovině 19. století. Speciální část výstavy je též věnována historii novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků, v nichž Straussova hudba vždy tvořila a tvoří páteř programu. 

Jako kontrast nebo doplnění, jak kdo chce, ke zmíněné výstavě lze též – nejen v jubilejním roce – navštívit předloni na podzim otevřené soukromé Muzeum Johanna Strausse v centru města přímo naproti pavilónu Secese. Tam je možno na 800 m² za pomoci nejnovějších technologií „zažít“ život Johanna Strausse a jeho hudbu v sedmi kapitolách, a to hravým způsobem, přístupným všem generacím. 

Zkrátka, v roce 2025 se celá Vídeň nese na straussovské vlně!

Foto: Magdalena Živná