KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Pohledem Jiřího Vejvody (72)
Vzdušně a voňavě.
Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků 2025 english

„Poté, co byl v polovině 50. let postaven do čela orchestru koncertní mistr Willi Boskovsky, se začal koncept těchto koncertů vyvíjet.“

„V první den roku 2025 se na dirigentský stupínek už posedmé vrací Riccardo Muti.“

„Zkrátka nepřijdou ani příznivci baletních vložek a osobně se těším na přestávkový dokument.“

Když něco děláte posedmašedesáté, existuje vysoká pravděpodobnost, že to budete dělat dobře. A přesně to platí pro dlouholetý projekt Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků, pořádaný vždy ve Zlatém sále Spolku přátel hudby neboli Musikvereinu a přenášený živě na programu ČT 2. Aktuální provedení se navíc odehraje na samém prahu „straussmánie“, tedy roku, kterým si bude Rakousko připomínat dvě stě let od narození nejproslulejšího z rodiny Straussů, Johanna mladšího. Autora nejznámějších melodií, ať už vytvořených samostatně, či v rámci jeho operet.

Samotná tradice těchto koncertů je přitom ještě o dost starší. Jak známo, první z nich se konal na Silvestra roku 1939, aby se do podoby novoroční události překlopil 1. ledna 1941. A protože nic nevzniká ve vzduchoprázdnu, skrývala se za touto premiérou směs okolností zároveň obdivuhodných i odpudivých.

Na jedné straně zde byla touha orchestru, vlastně však celé hudbymilovné Vídně, se alespoň trochu pobavit, rozveselit za nevlídných válečných časů. Zahrát si či poslechnout si valčíky, polky, kvapíky nebo pochody, které k městu patřily tou dobou už nejméně sto let. A postupně získaly dvojí respekt. Jak ze strany uznávaných skladatelů typu Johannesa Brahmse či dokonce Richarda Wagnera, tak od části samotných členů tělesa, kteří se průniku lehčí múzy do vážných hudebních vod zprvu bránili. 

Zároveň zde ale byla snaha vysokého nacisty Baldura von Schiracha, jakéhosi zdejšího Reinharda Heydricha, prospět jednotkám wehrmachtu na frontě. A přitom otupit ostří Hitlerovy nenávisti k povrchní zábavě, kvůli níž nesnášel frivolní Vídeň jen o něco míň než Berlín, který považoval za pelech neřesti a dekadence. Navíc měl na Vídeň spadeno i proto, že před první světovou válkou se tu snažil prosadit jako malíř a skončil tím, že své pohlednice prodával po hospodách. Dokonce zametal v noblesním hotelu Imperial, kde se dnes konají tiskové konference Vídeňských filharmoniků, protože sídlí hned vedle Musikvereinu.

Výsledkem byl tehdy nápad, že si přece jen zapreludují na škádlivější notu, ale zároveň pojmou Novoroční koncert 1. ledna 1941 jako dobročinný. Nejen diváci v sále, ale i posluchači přímého rozhlasového přenosu uspořádali sbírku ve prospěch teplého oblečení Hitlerových vojáků, mrznoucích za svého Drang nach Osten, tažení na Východ. Koncert měl ovšem i bez této konotace tak jednoznačný úspěch, že bylo rozhodnuto v něm pokračovat. Jak ve zbytku druhé světové války, tak po ní. V podmínkách očisty orchestru, ve kterém bylo od poloviny třicátých let víc členů nacistické partaje než mezi Berlínskými filharmoniky. Že ovšem navzdory poctivým snahám zbavit se této dehonestující zátěže zůstala v lůně Vídeňských filharmoniků zarytá nacistická buňka, dosvědčil skandál z roku 1966. Baldur von Schirach byl tehdy propuštěn z vězení, kde si odpykával své válečné prohřešky, a několik filharmoniků jej svévolně odměnilo kopií cenného prstenu, jakým jej orchestr servilně odměnil dříve coby protektora a mezitím se ztratil. 

Poté, co byl v polovině padesátých let postaven do čela orchestru dosavadní koncertní mistr Willi Boskovsky, se koncept Novoročních koncertů začal zvolna vyvíjet. Během roku 1957 vznikl nápad, že by se měly opět vysílat na rozhlasových vlnách, což bylo počínaje 1. lednem 1958 uskutečněno. Později se přidaly i televizní přenosy, protože veřejnoprávního vysílatele ORF zaujal další nápad, s nímž se vedení Vídeňských filharmoniků vytasilo. Souvisel s rozhodnutím, že napříště nebude stát v jejich čele šéfdirigent, napevno zvolený pro několikaleté období. Ale že toto privátní těleso, které se sice od státu či města těší určité podpoře, ale funguje především díky svým mecenášům a obchodním schopnostem, si bude mistry taktovky vybírat. A zvát na jednotlivá vystoupení, turné či natáčení. Tato skutečnost zaručovala televizi vítané vizuální zpestření. Vždyť, ruku na srdce, repertoár se rok co rok z povahy věci mění jen minimálně; vše jako by bylo naopak založeno v duchu slavného výroku, jenž hlásá „dobrý čísla neměnit“. Nyní se lze každý rok alespoň dívat na jiného z nejlepších dirigentů světa. A je-li někdo z posluchačů fajnšmekrem, porovnávat způsob, jakým si v detailech poradí s provedením osvědčených hitů z dílny dynastie Straussových.

Willi Boskovsky

V první den roku 2025 se již posedmé vrací na dirigentský stupínek ikona současného hudebního světa, třiaosmdesátiletý rodák z Neapole Riccardo Muti. Suverénně tak vládne pomyslnému žebříčku těch, které Vídeňští filharmonici zvou na svá novoroční vystoupení opakovaně. Výběr je totiž velmi uvážlivý už proto, že tento koncert vysílá buď přímým přenosem nebo ze záznamu bezmála stovka televizních stanic několika světadílů a pozadu nezůstávají ani rádia. Každý dirigent, kterému je svěřeno novoroční dirigování, si je proto vědom ohromné publicity, která se mu při tom dostává. Ať už to byl Gustavo Dudamel coby tzv. Rising Star, stoupající hvězda, nebo protřelí matadoři na čele se Zubinem Mehtou, případně žijící legendy typu Georgese Prêtra. Všichni si přitom uvědomují to, co mi předloni sdělil Franz Welser-Möst a nyní potvrzuje též Riccardo Muti. Ze dvou příčin je totiž pro ně Novoroční koncert nikoli procházkou růžovým sadem, ale výzvou.

Riccardo Muti

„Když při běžném vystoupení pozdvihnete taktovku, máte před sebou tři, čtyři skladby, které si musíte ohlídat,“ poznamenal rakouský rodák, o němž by se řeklo, že má valčíky a přidružené žánry v krvi. „Tady se postavíte před orchestr, společenskou elitu v sále a miliony diváků u obrazovek, abyste si poradili s dvacítkou odlišných titulů. Každý z nich má jinou náladu, jiný náboj a vy musíte přelaďovat kus od kusu, vstoupit pokaždé do jiného světa.“ K čemuž Riccardo Muti nyní dodává, že „považovat repertoár Novoročních koncertů jen za přehlídku rozšafných melodií je velmi ošidné. V nejednom případě se v jejich podloží skrývá určitá nostalgie, navíc dvojího druhu. Jednak vyplývající z toho, že jejich autoři, ať už to byl některý ze Straussů či jejich dobových konkurentů, žili citlivým životem umělců a za naleštěnou fasádou v nich háral i smutek. A pak je zde naše vlastní nostalgie současného věku, která odpovídá obecnému rozladění nad tím, kam se svět ubírá, a upíná se k dávným časům jako k bezpečnému přístavu.“

Vídeňští filharmonici pod vedením Franze Welsera-Mösta během Novoročního koncertu 2023 ve Velkém sále vídeňského Musikvereinu

Bezpochyby vyhoví této šalebné představě repertoár, se kterým se pro novoroční matiné 2025 orchestr již veřejně vytasil. Nemohou chybět osvědčené tituly jako je předehra k operetě Cikánský baron nebo přídavky Na krásném modrém DunajiPochod Radeckého. Ani rychlé polky, k nimž patří posměšné Třesky plesky, které si utahují z někdejšího bulváru, jenž býval v patách především Johannu Straussovi mladšímu, žoviálně přezdívanému Schani. Prostor ale dostanou i méně frekventované skladby. Například Demoliční polka, která je poctou dělníkům, bez nichž by Vídeň ve druhé polovině 19. století tak výrazně nezměnila svou tvář. Že se mezi nimi tehdy nacházel bezpočet dříčů z našeho území, je nabíledni. A skutečným objevem se stane skladba od rakouské skladatelky Constanze Geiger, současnice Straussových a zázračné dítě, které se hudební dráhy muselo vzdát po sňatku s významným šlechticem.

Constanze Geiger (1849)

Zkrátka nepřijdou ani příznivci baletních vložek. Tanečky v podání hvězd Baletu vídeňské Státní opery osvěží přenos dvakrát. A přiblíží nám zároveň dvě zajímavá prostředí, secesní Südbahnhotel a Technické muzeum ve Vídni. Osobně se těším na přestávkový dokument, který režisérka Barbara Weissenbeck pojala jako parafrázi slavného filmu Vesmírná odysea. Všemu pak bude svým vyzněním vévodit rychlá polka Eduarda Strausse s názvem, který by mohl být sloganem celého matiné. Zní totiž Luftig und duftig, svěže a voňavě. Právě tak bývají Novoroční koncerty Vídeňských filharmoniků vnímány.

Foto: Wiener Philharmoniker / Dieter Nagl, Wiener Philharmoniker / Filip Waldmann, archiv WJSO, Todd Rosenberg Photography, Wikipedia / Gabriel Decker / volné dílo

Jiří Vejvoda

Jiří Vejvoda

Publicista a moderátor

Pro Československý, respektive Český rozhlas natočil a odvysílal stovky pořadů, například 500 dílů cyklu Káva u Kische (1990 - 2000, s Otou Nutzem), Písničky pro uši i pro duši, za které získal v roce 1993 ocenění na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio. V letech 1990 a 1991 vysílal rozhlas jeho každotýdenní Hovory v Lánech s Václavem Havlem. Pro Československou, respektive Českou televizi uváděl cyklus Hudební aréna (1985 - 1990), nepřetržitě od roku 1993 Novoroční koncerty z Vídně a další přímé přenosy ze světa (Evropské koncerty Berlínských filharmoniků, Pařížské koncerty pod Eiffelovou věží, Koncerty letní noci ze Schonbrunnu atd.). V období let 2017 až 2019 opakovaně spolupracoval s týmem Placida Dominga na jeho pražských vystoupeních i na soutěži Operalia.  Od roku 2019 moderuje udělování cen Classic Prague Awards.  Během nouzového stavu v době koronaviru na jaře 2020 uváděl pro ČT Art koncerty Pomáháme s Českou filharmonií z prázdného Rudolfina, během nichž se podařilo vybrat 8,5 milionů ve prospěch nemocnic a seniorů. Na jevištích uvedl stovky koncertů včetně festivalových (Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Dvořákova Praha, MHF Český Krumlov, Zlatá Praha atd.) Je autorem několika knih, naposledy publikace Co vysílá svět z roku 2015 o rozhlasech všech kontinentů. Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy,



Příspěvky od Jiří Vejvoda



Více z této rubriky