„Sedm výstavních panelů s českými a anglickými texty a s bornovsky humorně odlehčeným výtvarným doprovodem představuje stručně, ale výstižně letošní jubilanty.“

„U příležitosti přejmenování letiště byla v říjnu 2012 slavnostně odhalena také stálá instalace Bořka Šípka, jejímž smyslem je trvalé připomenutí odkazu a díla Václava Havla.“

„Stojí za to se na Letiště Václava Havla vypravit a koukat nejen na letadla…”

Pražské Letiště Václava Havla není jen významným leteckým uzlem ve střední Evropě. Své prostory také dává do služeb propagace české kultury a letos zejména hudby. Malá panelová výstava Rozlety české hudby je až do konce tohoto roku umístěna v odletovém prostoru Terminálu 2 u bran C. Tím pádem ovšem není přístupná běžné veřejnosti, jen té „cestující“, která projde odbavením a bezpečnostní kontrolou. Po prohlídce je ale patrné, že jejím hlavním smyslem je propagace české hudby a jejích letošních jubilantů právě pro létající „globetrottery“, domácí i zahraniční, čekající zde na odlet svého spoje. A tento účel výstava naplňuje zcela. 

Sedm výstavních panelů s českými a anglickými texty a s bornovsky humorně odlehčeným výtvarným doprovodem představuje stručně, ale výstižně letošní jubilanty – Smetanu, Dvořáka, Janáčka a Martinů. Záslužně k nim ale přidává i skladatele „znovuobjevované“, tedy meziválečné československé tvůrce Viktora Ullmanna, Pavla Haase, Hanse Krásu, Gideona Kleina a Erwina Schulhoffa, jejichž tvorbu násilně ukončil holocaust (u prvních třech právě před osmdesáti lety), a k nim připojuje i Alexandra Zemlinského, kterému se sice podařila emigrace do USA, ale ani on toto „vytržení z kořenů“ dlouho nepřežil. Poslední panel je pak věnován generaci našich současných hudebních tvůrců, narozených od padesátých do osmdesátých let 20. století – Miroslavu Srnkovi, Ondřeji Adámkovi, Ivě Bittové, Janu Hammerovi, Janě Vöröšové a dalším –, kteří se do všech koutů světa „rozlétli“ opravdu důkladně a nepřehlédnutelně. Texty (Alžběta Charvátová) i výtvarný doprovod (Patrik Antczak) jsou vtipně přizpůsobeny místu své prezentace, tedy tématu létání, včetně názvu výstavy i dodatků nazvaných Průlet díly. Celkově lze výstavu zhodnotit výstižným německým úslovím „klein, aber fein“.

Výstava Rozlety české hudby však není jedinou kulturní aktivitou, které Letiště Václava Havla propůjčuje své prostory. U příležitosti přejmenování letiště byla v říjnu 2012 slavnostně odhalena stálá instalace Bořka Šípka, nazvaná Forum Havlum, jejímž smyslem je trvalé připomenutí odkazu a díla Václava Havla. (Ta je tentokrát umístěná v příletové, volně přístupné části Terminálu 2.) Instalace má podobu dvoupodlažního elipsovitého „kiosku“, jakéhosi malého divadla, do jehož vnitřku lze v obou patrech nahlédnout z „balkónů“ a „lóží“. A odtud sledovat „představení“ – na vnitřní stěny promítané citáty z Havlova díla (v češtině a angličtině), které vybrala Knihovna Václava Havla.

A hned v sousedství této instalace se nachází další umělecké dílo s tématem Václav Havel – jeho anamorfní portrét, jehož autorem je sochař Patrik Proško. Netradiční 3D portrét je složený z více než tří tisíc autentických předmětů a dobových dokumentů, které patřily prvnímu prezidentovi České republiky. Na první pohled jen absurdně promíchaná hromada předmětů začne dávat smysl při pohledu speciálním kukátkem, které ukáže skutečně ucelený obraz Havlovy tváře. 

A konečně do třetice: ve veřejné části Terminálu 3 (dříve zvaného „staré letiště“) byla v říjnu t.r. otevřena reprezentativní výstava Čeští mistři, světové sklo. Návštěvníci a cestující si nyní mohou prohlédnout výjimečné práce světoznámých českých sochařů Vlastimila Beránka, Pavla Baxy, Jaroslava Proška a Ely Smrček, které pocházejí ze sbírek společnosti Crystal Caviar. Diváci mohou obdivovat jak tvarově i barevně působivé objekty z taveného skla, tak i plastiky, vytvořené ze šesti a půl tisíce let starého subfosilního dubu.

Takže i když už letos nikam nepoletíte, stojí za to se na Letiště Václava Havla vypravit a koukat nejen na letadla…

…………….

Rozlety české hudby

Výstava k Roku české hudby. Texty: Alžběta Charvátová, odborná příprava: Aleš Březina, ilustrace: Patrik Antczak. Iniciátor projektu: Smetanova Litomyšl, koordinátor: Česká filharmonie, finanční podpora: Ministerstvo kultury. Výstava je za uvedených podmínek přístupna do konce roku 2024.

Foto: Magdalena Živná