„V tomto světě představ, iluze a kouzel se vyobrazují základní až archetypální vztahy mezi lidmi.“

„Jde o kosmopolitní dílo: podle italské předlohy v ruské úpravě na francouzský text a pro americké publikum.“

„Pomeranče budou ztvárněné jako ženská ňadra – jako symbol ženství, který v inscenaci hledáme.“

100 let od vzniku a pár dní po výročí narození skladatele – Národní divadlo v Praze chystá premiéru opery Láska ke třem pomerančům Sergeje Prokofjeva, která patří k jeho nejslavnějším a nejúspěšnějším dílům. Prokofjev by právě dnes, 27. dubna, oslavil 128 let, i když některé prameny uvádějí jako možné datum jeho narození i 23. duben 1891.

Láska ke třem pomerančům je surrealistická opera s pohádkovým příběhem, plná nápadité hudby, vtipu, ironie a satiry. Na programu ji mají prestižní operní scény po celém světě. V Praze se ale hrála jen jednou v roce 1963 – poprvé a naposledy. Tento „dluh“ tuzemským příznivcům opery splatí Národní divadlo sto let od jejího vzniku 16. května, kdy ji uvede ve velkoryse pojaté novodobé premiéře.

Za realizací stojí mezinárodní tým. Orchestr Národního divadla povede britský dirigent Christopher Ward, aktuálně hudební ředitel Theater Aachen and Sinfonieorchester Aachen, který v Národním divadle v Praze debutoval s operou Billy Budd. Režie se ujal Radim Vizváry, držitel Ceny Thálie, medaile Mezinárodního divadelního ústavu a mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě i v USA a od roku 2014 člen skupiny významných osobností Oxford Encyclopedia. Ve Stavovském divadle režíroval Poprask v opeře a vytvořil choreografii inscenace Billy Budd nebo Z mrtvého domu. Láska ke třem pomerančům je podle něj dílo tak čistě surrealistické, že v dnešní době umožňuje až filmové ztvárnění: „Chtěl bych divákům předvést svět představ, iluze a kouzel, v němž se vyobrazují základní až archetypální vztahy mezi lidmi. Zajímavostí scény budou například obrazy fungující na principu japonského divadla kabuki. Pomeranče budou ztvárněné jako ženská ňadra – jako symbol ženství, který v inscenaci hledáme.“

Hlavní roli hypochondrického prince milujícího pomeranče budou alternovat Martin Šrejma a Aleš Briscein, roli Leandra Roman Janál a polsko-německý barytonista Artur Mateusz Garbas, který v roce 2017 získal na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2. cenu v kategorii Junior a má také Cenu Opery Národního divadla. Scéna, vyvíjející se od realistické k abstraktní, je dílem Borise Kudličky. Oceňovaný scénograf spolupracuje se světovými režiséry, navrhuje scény také pro film, divadlo, koncerty a mezinárodní výstavy. Autorkou odvážných fantaskních kostýmů je výtvarnice Natalia Kitamikado, která dodává: „Je to velkolepé dílo jak do hudby, tak i do příběhu. A jako každá dobrá pohádka má spoustu vrstev. Přicházíme k tomu z různých úhlů a mažeme hranici mezi realitou a fantazií. Na každém rohu čeká překvapení, je to jako operní kaleidoskop smíchu, vtipu, glamouru, triků, tajemnosti a divnosti. Naše inscenace se to pokusí podtrhnout.“

Lásku ke třem pomerančům Sergej Prokofjev napsal krátce po své emigraci z bolševického Ruska do USA jako svého druhu velmi kosmopolitní dílo: podle italské předlohy v ruské úpravě na francouzský text a pro americké publikum. Autorem původní ztřeštěné pohádky ve stylu commedie dell’arte je italský dramatik, satirik a mystifikátor, hrabě Carlo Gozzi. Dadaismus a hravost příběhu oslovila v roce 1914 jednoho z tvůrců ruské avantgardy Vsevoloda Mejercholda natolik, že po něm pojmenoval svůj časopis a hned v prvním čísle uveřejnil moderní adaptaci Gozziho dílka. Tu měl s sebou Prokofjev náhodou v Americe, a protože pro místní publikum nepřicházela opera s ruským textem v úvahu, zvolil francouzštinu, kterou na rozdíl od angličtiny ovládal. Pomeranče pojal jako totální burlesku, která si dělá legraci ze všeho „procítěného“ a „vážně míněného“. Opera je až po okraj naplněná „žertem, ironií, satirou i hlubším významem“, ryzím a věčným potěšením ze hry lidské obrazotvornosti a z hledání „smyslu“ v „nesmyslu“.

Foto: Národní divadlo, Veronika Paroulková