„Svátky písní jsou největším sborovým setkáním všech sborových kategorií s neopakovatelnou atmosférou a skvělou úrovní soutěžících sborů.“ (Milan Motl, ředitel festivalu Svátky písní)

„Všechny festivalové koncerty jsou věnované Roku české hudby 2024.“ (vedoucí organizačního týmu Aneta Vondráčková)

„Svátky písní jsou svátkem a oslavou nejen zpívání, ale i krásných setkání a společně prožitých chvil.“ (Anna Králová, sbormistryně)

Dne 29. května odstartoval v Olomouci již jednapadesátý ročník mezinárodního festivalu pěveckých sborů Svátky písní. Šestatřicet sborů a čtyři vokální ansámbly z pěti zemí (Česko, Slovensko, Polsko, Německo a Lotyšsko) vytvořily jedinečnou atmosféru nejen v koncertních sálech, ale i na náměstích a v olomouckých ulicích, jelikož se zpívalo téměř všude. 

Na zahajovacím koncertu v sále Reduta Moravské filharmonie Olomouc se představily dva špičkové české sbory: KOS – Smíšený pěvecký sbor Pedagogické školy Litomyšl a Kajetán – Dětský sbor opery Divadla J. K. Tyla. Rok české hudby se i zde vepsal do zvoleného repertoáru, takže nebylo překvapivé, že se vstupní skladbou stal sbor Bedřicha Smetany z opery Prodaná nevěsta Proč bychom se netěšili. Ve stylových krojích na podium přitancovali sboristé a ve svižném tempu bezchybně odvedli tento klenot naší sborové tvorby. Scéna, jak vytržená ze skutečné opery, zaplavila Redutu radostným muzikantským výkonem. Kultivovaný tón, plný zvuk, pregnantní výslovnost a excelentní výkon klavíristky Martiny Plockové jen potvrdily výbornou pověst sboru, který pod vedením Milana Motla získal řadu diplomů, titulů absolutního vítěze a ocenění za přínos v oblasti umění a koncertoval v mnoha zemích Evropy, ale i v Kanadě, USA a v Japonsku. Sbor pokračoval ve folklórním duchu, který mu evidentně výrazně sluší. Michnova úprava lidové písně Čerešničky s doprovodem hry na tělo a již legendární píseň Rež, rež, rež (K horám) olomouckého skladatele, pedagoga a významné osobnosti kulturního života, profesora Jana Vičara, doslova strhly publikum. Fenomén Milan Motl totiž dokáže své zpěváky strhnout k neuvěřitelně šťavnatému výkonu, píseň se posouvá až k jakémusi scénickému ztvárnění, kdy výraz a tempo udává pomocí vozembouchu a stává se tak jakýmsi principálem celého představení. 

Po tomto energickém začátku přišel na pódium loňský absolutní vítěz Svátků písní, Kajetán z Plzně, vedený Annou-Marií Lahodovou a Zuzanou Kuncovou. Hlavním cílem sboru je vychovávat dětské zpěváky, kteří budou účinkovat v operních inscenacích plzeňského Divadla J. K. Tyla; od roku 2022 si ovšem sbor vozí ze všech přehlídek a soutěží uznání nejvyšší. Hned první skladbou – Českou písní (druhá část) Bedřicha Smetany sbor zaujal vysokou hlasovou kulturou dětí, pečlivou výslovností s vyrovnanými vokály, intonační čistotou a oblým, kulatým tónem. Propracovaná intonace vynikla i v další skladbě, totiž v Ebenově skladbě Psalmus, kde zpěváci dokázali vycizelovat souzvuky kvart a kvint velmi přesně. Obě sbormistryně se střídaly v dirigování a bylo zajímavé sledovat, jak jejich naturel (ve velmi pozitivní slova smyslu) formoval výkon sboru, takže pod každou z nich sboristé zpívali trochu jinak. Rubinova Jarní píseň, plná přírodních zvuků, pak vnesla do sálu uvolnění a dětskou radost. Následující úprava lidové písně Konopa opět reflektovala tvorbu profesora Jana Vičara, jež je dramaturgickou ozdobou mnoha sborů. Provedením dalších dvou skladeb – Lukášova Věnečku a Vynášení smrti Bohuslava Martinů Kajetán navázal svým interpretačním mistrovstvím na nejlepší tradici dětského sborového zpívání, zajisté reprezentovanou sbory Severáček Liberec, Kantiléna Brno, Motýli Šumperk, Jitro Hradec Králové. To jsou mimochodem tělesa, která padesátiletou tradici tohoto festivalu v čele s olomouckou Campanellou a Jiřím Klimešem vytvářela. Poslední dvě písně prezentovaly technickou vyspělost sboru. Skladba The fly od J. G. Sancheze disponovala krásným sopránovým sólem a obrovským dynamickým rozpětím; lze jí snad vytknout pouze to, že byla provedena tak dokonale, že v některých místech působila chladně a až příliš promyšleně, což však není výtka, pouze zvolený druh interpretace. Efektní finále – píseň Sama Vovka Ta na Solbici strhla naopak obecenstvo vlnou energie, umocněnou hrou na tělo. Samo Vovk působí jako aktivní hudebník, zpěvák, aranžér a skladatel a k hudbě jej přivedl za studentských let právě proslulý slovinský sbor Perpetum Jazzile. Je krásné sledovat, jak sborové zpívání vychovává celou řadu velmi aktivních hudebních osobností. 

Finale patřilo opět Smíšenému pěveckému sboru KOS z Litomyšle, který se nyní představil v odlišném žánru. Leavittův Festival Sanctus přinesl plný zvuk, vyrovnané hlasové skupiny, intonační jistotu a procítěnou interpretaci. Jenkinsův Adiemus, prováděný za doprovodu klavíru, flétny a djembe zaujal obrovskou dynamickou šíří. Zde se opět projevil vztah sbormistra Milana Motla k dramatickému žánru. On totiž se svými zpěváky nejen zpívá, ale také „hraje“ a staví celou kompozici písně jako příběh. Monumentálně vyklenutá skladba Ryana Maina Dies irae k naturelu celého sboru také bytostně sedí. Závěr „kosáckého“ vystoupení uzavřely dvě skladby spjaté s osobností Freddieho Mercuryho – Bohemian Rhapsody a Don´t Stop Me Now. Sbor i jeho dirigent byli pochváleni již mnohokrát, pomyslný zlatý stupínek však tentokrát zaslouží excelentní klavíristka Martina Plocková. Hrát na piano věrohodně muziku Queen, včetně kytarových sól Briana Maye, to opravdu umí málokdo. 

Ten největší závěr však patřil společné skladbě obou sborů. Po slavnostní fanfáře přišel na pódium profesor Jan Vičar, autor festivalové znělky Přijde jaro, přijde, jež je novým hudebním zpracováním skladby Arnošta Forchgotta Tovačovského. „Festivalovou znělku jsme si u pana profesora Vičara objednali loni k padesátému ročníku festivalu. Kdo jiný by ji měl složit, než dlouholetý spolupracovník Svátků písní? Při letošních oslavách jeho jubilea nám připadalo milé, aby skladbu během koncertu také vedl,“ doplnila Aneta Vondráčková. Síla společného zpěvu je nepřekonatelná. Byl to krásné vyvrcholení slavnostního večera. 

Přeji Svátkům písní, aby jim bylo přáno. A to nejen setkáním kvalitních sborů, radostí ze zpívání, ale také finanční podporou ze strany městských a krajských institucí. Neboť věhlas tohoto festivalu nejenže přesahuje hranice města a kraje, ale i samotné České republiky.

Foto: Jaroslav Pavel