PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Bystrouška je nádherná postava, ale také velmi těžká, protože v hudbě se nic neopakuje, každý takt je jiný a klade veliké nároky na deklamaci.“

„Mám ještě tři české sny a když pozoruju, jak se můj hlas vyvíjí, jsem přesvědčena, že se mi splní: Rusalka, Jenůfa a Káťa Kabanová.“

„Každé vystoupení pojímám, jako by to byly moje narozeniny.“

Elena Tsallagova patří k nejvyhledávanějším sopranistkám na světě a těší se mezinárodnímu uznání díky své všestrannosti a přesvědčivému uměleckému projevu. Vedle svých závazků v berlínské Německé opeře patří mezi vrcholy její sezóny debut v roli Elektry v Mozartově Idomeneovi v Divadle na Vídeňce, Marta ve Weinbergově Pasažérce v Bavorské státní opeře či titulní role v Janáčkově Lišce Bystroušce v Opéra national de Paris a v Bavorské státní opeře. 26. června vystoupí na Smetanově Litomyšli v Šostakovičově Symfonii č. 14, op. 135 spolu s orchestrem Kremerata Baltica a dirigentkou Mirga Gražinytė-Tyla. V době rozhovoru končila sérii představení Bizetových Lovců perel v německém Weisbadenu, v nichž ztvárnila hlavní roli kněžky Lejly.

„Zatímco samotný Jahoda byl ve svých životních peripetiích představen formou zábavnou, lehce atakující hranici parodičnosti, jeho hudba byla přednesena s úctou a respektem.“

„Jiří Bartoloměj Sturz, ‚stvořitel‘ Ignáce Jahody Chrobolského, předkládá jeho vokální a instrumentální díla s nepřeslechnutelným respektem k barokní hudbě v její monumentální působivosti, a zároveň s vědomím, že baroko nebylo jen vážné…“

„Jahodova (Sturzova) hudba vychází z baroka, ale zcela přiznaně se od barokních postupů odváží odchýlit.“

Koncert, který jsme v pátek 13. června vyslechli v libereckém kostele Nalezení svatého Kříže a v podání souboru Fragium16, mnozí s potěšením a pobavením, lze chápat jako pokračování a rozvíjení hry s fiktivním hudebním skladatelem českého baroka a jeho tvorbou, v premiéře zde zazněla kantáta České nebe Ignáce Jahody. Ale zatímco samotný Jahoda byl ve svých životních peripetiích představen formou zábavnou, lehce atakující hranici parodičnosti, jeho hudba byla přednesena s úctou a respektem.

„Souhra všech čtyř hudebníků byla naprosto perfektní.“

„Z první věty Ravelova Smyčcového kvartetu dýchala pohoda prosluněného letního dne.“

„Pianista i kvarteto hráli doslova jako o život.“

V květnu loňského roku obohatil pražský hudební život pozoruhodný koncertní cyklus nazvaný Hudba mezi obrazy. Za realizací tohoto projektu stojí dvojice studentů HAMU – klavírista Pavol Praženica a houslistka Terézia Hledíková, kteří k pořádání koncertů, na nichž vystupují výhradně mladí umělci, využili atraktivní a širšímu publiku nepříliš známé prostory staroměstské Galerie Lapidárium. Na závěrečném koncertě tohoto cyklu v pátek 13. června vystoupilo Sukovo kvarteto, ke kterému se ve druhé polovině večera připojil právě i Pavol Praženica.

„Od chvíle, kdy se historický výzkum začal zabývat rolí skladatelek ve společnosti, začal se měnit i náš ustálený obraz minulosti.“

„Jiné možnosti ženám nabízely liberální a kulturou prostoupené Benátky či Florencie, jiné přísně protestantská města severní Evropy.“

„U všech hudebníků bylo patrné nadšení, s nímž hudbu interpretovali, a zaslouží si pochvalu ze objevnou a originální dramaturgii koncertu.“

Zřídka uváděné skladby barokních autorek převážně ze severní Itálie uvedl soubor Musica Poetica na koncertu s názvem Barokní ženy, který se uskutečnil v pondělí 16. června v Respiriu na pražské HAMU. Členové souboru hrající na kopie dobových nástrojů v obsazení cembalo, viola da gamba, barokní příčná flétna, barokní housle, zpěv a recitace připravili publiku poutavý program složený z celkem čtrnácti vokálních, instrumentálních a recitativních částí.

„Pohnán udával nástupy s jistotou a jeho gesta byla jasná a přirozená. Sbor na něj reagoval rytmickou souhrou a intonační čistotou.“

„Zvuk sboru byl zvukově vyvážený a krásně vyznělo i frázování v různých dynamikách. Celkový přístup dirigenta a sboru k duchovním skladbám byl citlivý s ohledem na zpívaný text.“

„V této verzi pod Indiho vedením vyzněly nádherně dynamicky vystavěné fráze.“

I když koncerty studentů uměleckých škol nejsou chápany jako produkce profesionálního uměleckého světa a patří spíše do kategorie tematických plánů studujících oborů, mají v sobě potenciál mladistvé energie a ta ve spojení s uměleckou kvalitou může přinášet kouzelné a nevšední zážitky. Jeden z takových koncertů s názvem Sborový koncert katedry dirigování se uskutečnil dne 16. června v Sále Martinů pražské HAMU v pořadatelství fakulty. Jejich prostřednictvím má veřejnost šanci vidět a slyšet talentované, budoucí umělce, což je i pro ně samotné skvělá příležitost prezentace a zároveň způsob, jak postupně nabírat nové zkušenosti. Zvolené skladby interpretovalo Foersterovo komorní pěvecké sdružení.

„Málokteré jeho dílo je v hudebním výrazu prodchnuto takovou mírou optimismu.“

„Martinů je důstojný dědic tradice, která vytvořila Smetanu a Dvořáka. Jeho hudba je česká v melodickém charakteru, mezinárodní a novoklasická v technice.“

„Čtvrtou symfonii nahrál Rafael Kubelík pro Československý rozhlas 10. června 1948. Českou filharmonii před emigrací na Západ dirigoval naposledy o měsíc později, 5. července.“

S koncem druhé světové války je spojeno několik významných kompozic. Prokofjevova Pátá symfonie, Šostakovičova Devátá, Hobojový koncert a Metamorfózy Richarda Strausse nebo Tři malé liturgie Boží přítomnosti Oliviera Messiaena. A patří sem také Symfonie č. 4 Bohuslava Martinů, komponovaná v New Yorku v dubnu 1945 a dokončená pak v polovině června, tedy před osmdesáti lety, za letního pobytu na poloostrově Cape Cod ve státě Massachusetts.

„Lidský hlas je tím nejdokonalejším nástrojem a učí nás, jak zacházet s nástroji v orchestru.“

„Nejvíce mě naplňuje, když mohu jedno dílo nejen dirigovat, ale zároveň v něm i hrát na nějaký nástroj.“

„Myslím, že hudba Josefa Myslivečka je skvělá, ale bohužel nedoceněná a zasloužila by si být hrána mnohem častěji.“

Ruský dirigent, klavírista, cembalista a kornetista Maxim Emelyanychev je od roku 2019 hlavním dirigentem Scottish Chamber Orchestra, působí jako šéfdirigent souboru dobových nástrojů Il Pomo d’Oro a od sezóny 2025/26 se stane hlavním hostujícím dirigentem Švédských rozhlasových symfoniků. Narodil se v Nižním Novgorodu a jako dirigent vystoupil poprvé ve dvanácti letech. Vystudoval Moskevskou konzervatoř ve třídě Gennadije Rožděstvenského. Na Smetanově Litomyšli uvede 22. června Předehru pro orchestr Bohuslava Martinů, Symfonii č. 7 A dur Ludwiga van Beethovena a Dvořákův Koncert pro klavír a orchestr g moll s Lukášem Vondráčkem.

„Simon Trpčeski fascinoval poslucháčov fenomenálnou klavírnou technikou.“

„Symfónia č.4 Franza Schmidta zaznela v Bratislave po prvýkrát, takmer 90 rokov od svojej viedenskej premiéry.“

„Daniel Raiskin sa prejavil ako dôverný znalec a zanietený interpret Schmidtovej orchestrálnej tvorby.“

Záverečné koncerty abonentného cyklu 76. sezóny Slovenskej filharmónie v bratislavskej Redute sa v dňoch 12. a 13. júna uskutočnili pod taktovkou končiaceho šéfdirigenta telesa Daniela Raiskina, sólistom bol známy macedónsky klavirista Simon Trpčeski. Na programe tejto koncertnej dvojice bola neštandardná, no dramaturgicky zaujímavá kombinácia diel Sergeja Rachmaninova a Franza Schmidta.

„Jeho styl dirigování je pro mne jedinečný a nezaměnitelný. Neustále v extrémně plynulém, nezastavitelném pohybu.“

„U milovníků díla poličského génia vyvolala skladba blažený úsměv na rtech.“

„Vychutnat si plejádu jasnozřivých myšlenek, v nichž Král David balancuje na hranách časů i stylů.“

Pokud mne paměť neklame, myslím, že biblického obrazu spojeného s vínem na svatbě v Káni Galilejské jsem v souvislosti se Smetanovou Litomyšlí už někdy použil. Ovšem jako příměr pro to, že se zde až do pozdních festivalových dnů, ba i na samotný závěr, posluchačům nabízí jen to nejlepší. Nemám nejmenších pochyb, že festival se stejnou cestou bude ubírat i tentokrát, nicméně dramaturgie 67. ročníku podává ve shodě s výrokem správce hostiny z Janova evangelia to nejlepší od samého začátku. 

„Oratorium působí zpočátku jako kaleidoskop, jakýsi hudební komiks. Postupně se ale čím dál víc stává vroucnějším, až k hymnickému Hallelujah.“

„Lukáš Vasilek k jedinečným kreacím z nedávných let, zejména k Honeggerově Johance z Arcu a Brittenovu Válečnému requiem, přidal další mimořádný umělecký čin.“

„Zvukově stupňovaný, ale stále mírný, vznešený, vroucně radostný chvalozpěv, po jehož doznění se posluchači vůbec nechce s dílem loučit…“

Hned druhý den třítýdenního festivalu Smetanova Litomyšl přinesl jednu z nejkrásnějších položek letošního programu. Vzácné a umělecky dokonalé provedení oratoria Král David, meziválečného díla Arthura Honeggera. Nedělní koncert připravil Pražský filharmonický sbor, Prague Philharmonia, tři pěvečtí sólisté a dva recitátoři a s nimi sbormistr a dirigent Lukáš Vasilek, interpret s jasným názorem a pevnou rukou.

„Open air koncerty miluju pro jejich nenapodobitelnou atmosféru, však jsem jich už řadu absolvovala.“

„Můj profesor Leif Segerstam se na mě obořil: ‚Dalio, běž někam do lesa a tam ze sebe všechno, každičkou vnitřní zábranu, vykřič!‘“

„Naše dvouletá dcerka Aurora skoro všude létá se mnou. A je to zázrak, který mě nesmírně nabíjí.“

Česká filharmonie poslední dobou uzavírá svou koncertní sezónu vystoupením pod širým nebem na Hradčanském náměstí v Praze. Tentokrát před ni s taktovkou ruce předstoupí 19. června mladá, ale už ostřílená a velmi úspěšná dirigentka Dalia Stasevska. Zazní česko-francouzský repertoár, který poskytne prostor dalším dvěma ženám: přímo na pódiu klarinetistce Anně Paulové, držitelce loňské Ceny Jiřího Bělohlávka, a zprostředkovaně i skladatelce Lili Boulanger. Prostor dostane také skladba Jiřího Gemrota uváděná ve světové premiéře.

„Utahování šroubu patří mezi vrcholná díla Brittenova padesátkového období a je to jedna z formálně nejdokonalejších oper.“

„Je mi hluboce sympatické, že tomuto dílu byla dána přednost před osvědčenými trháky.“

„Všichni pěvci si zaslouží pochvalu za to, jak se popasovali s nástrahami operní angličtiny.“

Pražské Národní divadlo uvedlo komorní operu Utahování šroubu britského skladatele Benjamina Brittena. Jediná dvě uvedení inscenace 14. a 16. června jsou pilotním projektem uměleckého setkání tří institucí – Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a pražského Národního divadla. Na prknech Státní opery se odehrálo v režii Elišky Mervartové a v hudebním nastudování Norberta Baxy.

„Logistická rovina představení vzbuzuje respekt a imerzivní intenzita večera překonala vše, co jsem si dosud byl schopen představit.“

„Vrcholný efekt večera měl takový účinek, že mnozí v sále začali plakat, citlivější dáma za mnou málem omdlela a já se přistihl, že bez vlastní vůle zpívám společně se všemi tu nesmrtelnou píseň.“

„Za obdivuhodnou inscenační odvahou a vizuální imaginací bohužel hudba sama místy dost pokulhává.“

Cyklus poměrně skromných třinácti písní s doprovodem houslí a continua Adama Michny z Otradovic s názvem Loutna česká se rozhodli tvůrci Jihočeského divadla použít pro základ velkolepého spektáklu, který 14. června umístili do minoritského kláštera ve městě, odkud básník, skladatel a obchodník pocházel – do Jindřichova Hradce. Jejich dvouhodinová inscenace překračuje hranice barokní hudby, překračuje hranice operní produkce a vlastně překračuje hranice všeho, co jsem kdy v rámci kulturního představení zažil. Zážitek je tak silný, že i druhého dne divák přemýšlí, co že to včera večer vlastně zažil.