PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V úterý je na programu mladistvá nahrávka Ivana Moravce s Karlem Ančerlem, konkrétně jeho oblíbený Klavírní koncert č. 4 Ludwiga van Beethovena.“

„Večerní program ve středu nabídne krásné koncerty z nabídky Evropské vysílací unie. Od dvaceti hodin to bude nejprve koncert Staatskapelle Dresden s novým šéfdirigentem Danielem Gattim.“

„Nedělní operou bude Falstaff Mozartova konkurenta Antonia Salieriho s Milánským orchestrem zaměřeným na starou hudbu.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 31. března do 6. dubna?

„Na konzervatoř jsem šla kvůli dětské lásce. Bylo mi jedno, co budu studovat, hlavně, když spolu budeme ve třídě.“

„Puccini se ve svých ženských protagonistkách odrážel; do každé z nich promítal nějakou část své osobnosti a byla jakýmsi jeho alter egem.“

„Mám ráda, když jsou inscenace jednoduché a psychologicky vystavěné.“

Sopranistka Petra Alvarez Šimková je osvědčenou sólistkou Opery Národního divadla a aktuálně jí je svěřena jedna z náročných rolí světového repertoáru. O tom, co pěvkyni přivedlo k opernímu zpěvu nebo jaké pojetí zvolila režisérka v nejnovější inscenaci, Alvarez Šimková mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. V roli Manon Lescaut debutuje na prknech Státní opery v sobotu 29. března společně s Peterem Bergerem jako rytířem des Grieux.

„Svatebními košilemi uvedenými v Birminghamu rok poté, co v Londýně dirigoval kantátu Stabat mater, pokračovaly zahraniční úspěchy Antonína Dvořáka.“

„Erbenovy básně Dvořáka zaujaly svérázným koloritem, důrazem na mravní principy i svým rytmem a spádem.“

„Svatební košile by neexistovaly, nebýt kantáty Stabat mater. Jak z hlediska příležitosti, tak z hlediska tvůrčích zkušeností.“

Kantáta Svatební košile je prvním dílem, které Antonín Dvořák komponoval na objednávku z Anglie. Zazněla tam poprvé v létě 1885 na festivalu v Birminghamu. Premiéru měla nicméně o pár měsíců dříve v Plzni. Osmadvacátého března ji tam v čele Orchestru 35. pěšího pluku a místního Hlaholu dirigoval sám autor. Zaužívaný anglický titul vokálně-instrumentální skladby mimochodem v překladu zní o dost jinak než v případě literární předlohy, Erbenovy balady: Nikoli The Wedding Shirts, jak by se dalo čekat, ale The Spectre’s Bride – Duchova nevěsta či Nevěsta přízraku.

„Zásluhu na úspěchu premiéry má především dirigent.“

„Svým úkolům dostáli po pěvecké stránce i sólisté.“

„Vyjádřil-li se Puccini, že jeho Manon bude – na rozdíl od francouzské operní verze tohoto příběhu z dílny Julese Masseneta – vášnivá, je třeba konstatovat, že tato vášeň se na jevišti neodehrávala.“

Pražská Státní opera 27. března uvedla nové nastudování Pucciniho opery Manon Lescaut. Dirigentský výkon Simoneho Di Felice nepostrádá takřka nic, ale inscenaci po instrumentální i pěvecké stránce vysoce kvalitní sráží nepřesvědčivá režie Slávy Daubnerové.

„Bylo skvělé, že se na finálovém večeru žádné z uvedených děl neopakovalo.“

„Kento Satsuma je na Janáčkově akademii múzických umění zároveň studentem oboru dirigování.“

„Klavír pod prsty Elišky Tkadlčíkové doslova zpíval.“

V plzeňské Měšťanské besedě proběhlo finále 35. ročníku Smetanovské klavírní soutěže. O ceny s orchestrem Plzeňské filharmonie hráli čtyři účastníci nejvyšší, třetí věkové kategorie do třiceti let. Slyšeli jsme výkony dvou japonských klavíristů, kteří ale studují hru na klavír v České republice a dvou studentů Akademie múzických umění v Praze. U klavíru se 27. března vystřídali Kento Satsuma, Rikako Shinano, Daniel Boura a Eliška Tkadlčíková. Filharmoniky řídila Miriam Němcová.

„Vivaldiho hrál kompletní soubor s nakažlivou vitalitou a Hudeček si střihl bravurní dueta s Vernerem.“

„Hudba dováděla, mužské hlasy zněly furiantsky i recitativně, zejména v podání houslisty Matouše Pěrušky.“

„Publikum uvedl do obrazu violoncellista souboru Pavel Verner, který přiblížil, zdůvodnil a zpropagoval změnu žánru v programu koncertu.“

Na pódium koncertního sálu Pražské konzervatoře, kde se 25. března konal šestý koncert 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze, uvedl Václav Hudeček opět dva komorní soubory – mladší Trio Bohémo a renomované Kvarteto Apollon. Kouzelně vystavěný program upoutal bizarní dramaturgií, která nabídla hudbu Vivaldiho, Liszta, Vičara a po přestávce úpravy skladeb šestice matadorů z hudby „druhého břehu“ aneb ze světa jazzu.

„Večer byl především oslavou nadcházejícího jubilea předního českého skladatele Jiřího Temla.“

„Přirozeným vrcholem koncertu se stal Temlův cyklus žalmů pro baryton a varhany.“

„Vedle Temlovy tvorby mne zaujala interpretace Dvořákových písní, moc zajímavé bylo také připomenutí zřejmě neprávem zapomenutého Josefa Kličky.“

Gotická katedrála svatého Bartoloměje zažila 25. března pozoruhodný koncert k poctě předního českého skladatele Jiřího Temla, jehož působení v Plzni významně formovalo. Na koncertě se představil barytonista Roman Janál a varhanice Irena Chřibková a programu logicky dominovala tvorba brzy devadesátiletého jubilanta, zastoupena byla také tvorba Antonína Dvořáka, Josefa Kličky a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

„Jiří Vodička uložil skladbě výrazově ztemnělý nádech gradačního napětí, jejž přesvědčivě saturoval pečlivě stupňovanou dynamikou a šustivě zastřeným tónem.“

„Zdálo se, že skladba až příliš vystupovala sama za sebe bez originálnějšího dirigentského přičinění – jako by posluchač měl k dispozici pouze Šostakoviče bez Byčkova.“

„Do čtvrté věty Česká filharmonie vstoupila s expresivní nesmlouvavostí.“

Programově homogenní, ale co do interpretačních výkonů rozmanitý večer 26. března prožili posluchači během rudolfinského vystoupení České filharmonie, při němž kromě dirigentského umění Semjona Byčkova zazářila proslulá virtuozita Jiřího Vodičky. Houslový koncert a moll a Pátá symfonie Dmitrije Šostakoviče získaly díky skvělé souhře orchestru a sebejisté dirigentské perspektivě žádoucí punc svěžesti a modernosti, které si díky očekávané agresivnosti a disonantní sytosti ničím nezadaly s vysokým evropským standardem v provádění klasické literatury avantgardní hudby.

„Pozdně romantický německý repertoár si žádá opravdové herectví, jen zpívat nestačí.“

„Herodes, Loge a ostatně i Siegfried, to jsou dary, které skladatelé nadělili tenoristům.“

„Laca i Štefa jsou role, po nichž bych okamžitě skočil.“

Drážďanský hudební festival do Prahy 1. dubna přiveze koncertní provedení opery Richarda Wagnera Siegfried. Po loňském úspěchu koncertního provedení Wagnerovy Valkýry bude mít letos české publikum možnost uvidět a hlavně uslyšet Siegfrieda poprvé v historicky poučené interpretaci. Koncertní provedení, na němž se pod taktovkou Kenta Nagana představí Drážďanský festivalový orchestr spolu s Concerto Köln, slibuje inovativní zvuk, který si budou moci následně vychutnat i diváci na hostováních v Philharmonie de Paris, Kolínské filharmonii a samozřejmě v Drážďanech. V hlavní roli se představí belgický tenorista známý především z německých divadelních scén Thomas Blondelle, pro nějž to bude dvojitý debut – v roli i v Praze.

„Zapamatujte si slovo ‚imerzivní‘ – imerzivní divadlo, imerzivní zážitek, podle Tomáše Pilaře je to nejaktuálnější trend současné hudební inscenace.“

„Nejlepší složkou večera byl nakonec samotný prostor Anežského kláštera, který tvůrci mohli využít ještě více.“

„Upřímně závidím Tomáši Pilařovi, že si může takto plnit své sny. Velmi jeho vizi rozumím.“

Pražský filharmonický sbor slaví jubilejní 90. sezónu a v rámci oslav připravil pro publikum  poměrně originální hudební zážitek v Anežském kláštere. Jedná se o takzvanou imerzivní inscenaci, ve které se klasická hranice mezi pódiem a publikem stírá, a divák se tak stává součástí produkce. Autorem celého projektu byl Tomáš Ondřej Pilař, režisér a umělecký šéf opery Jihočeského divadla. Sbor nechal zpívat v různých prostorách kláštera na ploše padesáti minut asi sedm skladeb současných tvůrců a také jeden chorální kus.