PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„S debutovým CD jsem v zásadě spokojený. Se Supraphonem plánujeme další čtyři.“

„Co se týče 21. století a dnešní hudby jako takové, je tady hodně tenká hranice mezi kreativností a absurdnem.“

„Lukáš Janata je velmi zajímavý skladatel tím, že jako jeden z mála našel svůj osobitý styl.“

Vítězství v Eurovizní soutěži mladých hudebníků v Montpellier, opanování národní kategorie soutěže Virtuosos V4+, první cena na loňském Concertinu Praga, autorství bestselleru vydavatelství Supraphon… Řeč je pochopitelně o stále pouze devatenáctiletém houslistovi Danielu Matejčovi. V rodném kraji se teď umělec, o jehož disponovanosti a talentu lze nyní jen těžko pochybovat, připravuje na vystoupení v rámci festivalu Lípa Musica, kde hlavním bodem programu bude skladba Talks dalšího z někdejších navštěvovatelů liberecké ZUŠ Lukáše Janaty.

„Schönbergovo umění se neprojevuje ve staticky uzavřeném melodickém tvaru, nýbrž v neustále proměnlivém procesu ze sebe vyplývajících a vzájemně se zprostředkovávajících motivů a frází.“

„Podle Schönberga teprve atonalita dává možnost dokončit to, na čem pracovali jeho chráněnci Wagner a Brahms.“

„Schönberg neuvažuje o dodekafonickém systému jako o sumě zákonitostí, které by kladly překážky umělecké svobodě, nýbrž jako o pouhé podmínce pro tvorbu rozmanitého a široce rozvrstveného množství hudebních frází, motivů, figur, akordů.“

Rakouský skladatel Arnold Schönberg je zcela jistě jednou z nejmysterióznějších osobností hudební historie. Bývá už běžnou praxí, že po uvedení téměř jakéhokoli Schönbergova díla odcházejí posluchači z koncertního či operního sálu tak nějak zmateni, překvapeni, znechuceni, pobouřeni, v mnoha případech ovšem také nadšeni, či dokonce opojeni. Již takovýto slepenec rozrůzněných a protichůdných emocí dává tušit, že tento svérázný suverén umělecké moderny, od jehož narození 13. září uplynulo rovných sto padesát let, znamená pro hudební dějiny důležitý milník…

„Oslovení skladatele Lukáše Hurníka se ukázalo jako velmi šťastný počin, autor ke svému úkolu přistoupil s patřičnou zodpovědností a tvůrčí invencí.“ 

„Sólistům se po jejich výstupech uprostřed skladby tleskalo a nevzbudilo to žádné pohoršení, naopak.“

„Ivan Klánský nemusel přidávat. Ovace publika byly dlouhé a upřímné.“ 

Neobvykle i tradičně, roztomile a současně s grácií a důstojně vstoupila v tomto týdnu do své 56. sezony Komorní filharmonie Pardubice. Trojice zahajovacích večerů v Domě hudby pod vedením šéfdirigenta Stanislava Vavřínka lákala na premiéru skladby Lukáše Hurníka Gingerbread zkomponované autorem na objednávku orchestru, ale i na Mozartův Klavírní koncert c moll se sólistou Ivanem Klánským.

„Konce první a třetí věty zazněly v chirurgicky přesné souhře klavíru a orchestru.“

„Vondráček se dokáže především umělecky zcela rozdat publiku.“

„Lucernský symfonický orchestr se projevil jako velmi spolehlivý partner.“

Klavírista Lukáš Vondráček už je na festivalu Dvořákova Praha stálicí. Na koncertě 16. září provedl První klavírní koncert Sergeje Rachmaninova s Lucernským symfonickým orchestrem a dirigentem Michaelem Sanderlingem, dále zazněla díla Ludwiga van Beethovena a Antonína Dvořáka. Pianistické schopnosti Vondráčkovy neochabují, hudebně ještě stále nezpohodlněl a nepřestal hledat.

„Harfistka Ivana Švestková je pro provedení první ze symfonických básní Hakon Jarl nepostradatelná.“

„Dirigent dal prostor širokému zvuku orchestru, ale vyvaroval se romantizování výrazu.“

„Je to dílo zcela ovlivněné Brucknerovým obdivem k Richardu Wagnerovi; až tak, že wagnerovy tuby jsou zde povýšeny na charakterově důležitý element.“

Filharmonie Brno koncertem v neděli 15. září vstoupila do další, již 69. sezóny; pro šéfdirigenta Dennise Russella Daviese to bude již sezóna sedmá. A že bude prodchnutá rozvahou a klidem, ukázal hned první koncert. Zazněla Smetanova symfonická báseň Richard III. a ve druhé polovině Symfonie č. 7 Antona Brucknera.

„Kabeláčova lapidárně koncipovaná hudba působí emocionálně, bezprostředně, je účinná na první poslech.“

„Jedna ze zásadních skladeb autora, který se patrně promění v klasika.“

„Potkali se nad odkazem pozoruhodného českého autora – a muselo za tím být určitě mnohem víc než jen racionální nebo komerční motivy.“

Mysterium času a všechny symfonie Miloslava Kabeláče, od jehož úmrtí uplynulo 17. září 2024 pětačtyřicet let, už několik let mají nové nahrávky. Nyní je má i jeho komorní dílo. Třídeskový komplet natočený v Berlíně a vydaný ve Vídni obsahuje tucet děl z let 1935 až 1976 – sonáty, sonatiny, suity, písně a další formáty. Od těch konvenčnějších až po úsporně experimentální komorní kantátu Osudová dramata člověka.

„Program byl prodchnut silným duchovním poselstvím.“

„Dirigent Lawrence Foster překvapil svižným tempem.“

„Koncert nebyl útěkem od reality, ale naopak podporou všem, které současná situace tíží.“

Svatováclavský hudební festival je v plném proudu a jeho desátý koncert se v kostele Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských Horách konal i navzdory povodňové hrozbě. Přes pesimistické prognózy byl kostel 14. září téměř plný a Janáčkova filharmonie Ostrava i Český filharmonický sbor Brno připraveni. Sólisty byli Veronika Rovná a Roman Hoza, dirigentem Lawrence Foster.

„Vrcholem byla árie Armatae face. Za doprovodu celého souboru tu zazářila sopranistka Doubravka Novotná.“

„Dagmar Šašková představila titulní hrdinku jako nikoliv prvoplánovou postavu, nýbrž jako přirozenou lidskou bytost.“

„Schopnost diferencovaného výrazu, který závisí na konkrétní dramatické situaci, si u sboru nijak nezadá se sólistickými výkony v áriích.“

Po scénickém provedení na letním festivalu ve Znojmě se také Brno dočkalo jediného oratoria z pera Antonia Vivaldiho. Juditha triumphans, barokní metamorfóza starozákonního námětu, zazněla tentokrát koncertně – v Besedním domě v podání souboru Czech Ensemble Baroque a hostujících sólistů.

„Složitou hudbu zpravidla není možné předat méně zkušenému posluchači na první poslech tak, aby si ji užil.“

„Petr Wajsar používá crossover, rytmy, barvy, zvuky a skladba dokáže zaujmout, aniž by si pomáhal nějakými ‚ne-cellovými‘ prostředky.“

„Dnes musíme hrát soudobou hudbu hlavně proto, abychom zjistili, co stojí za to.“ 

Koncertním mistrem České filharmonie se stal ve čtyřiadvaceti letech. V té době však už byl dobře zapsán i ve světě sólové hry a na svém kontě měl množství úspěchů z domácích i zahraničních interpretačních soutěží; k těm v roce 2018 přidal vítězství soutěže Pražského jara. Sólové hře se vedle intenzivní práce v orchestru violoncellista Václav Petr, nyní pětatřicetiletý, věnuje stále. Svědčí o tom i jeho vystoupení na letošním ročníku festivalu Dvořákova Praha, kde provede premiéru skladby Violoncelloops Petra Wajsara.

 „Zářijový termín koncertu předjímal datum říjnového založení várky plzeňského ležáku a jeho první listopadové konzumace v roce 1842.“

„Chuhei Iwasaki zvolil tempo kvapíku bajadérek citlivě s ohledem na pohybové možnosti.“

„Úspěch Duetu Jeníka a Kecala byl pro mnohé jistě umocněn přítomností nefalšovaného moku, jímž si oba protagonisté mohli na svůj úspěšný výkon připít.“

Smetanova noc – smetanová moc. Tak zněl podtitul pátečního koncertu Plzeňské filharmonie připravovaného 13. září in open air na nádvoří Plzeňského Prazdroje. Víkendovou předpověď počasí varující před prudkými dešti a povodněmi s doporučením zrušit plánované venkovní akce vyslechlo mnoho pořadatelů, bylo tedy dosti pravděpodobné, že se neuskuteční ani tento pečlivě připravovaný pořad spojující hudbu, mluvené slovo a tanec. A zde byli Plzeňané, hrdí na svoji pivovarnickou i hudební tradici, příjemně překvapeni.

„Zvuk klavíru, který se ozval záhy po orchestrálním vstupu, byl zjevením díky nádherné imitaci xylofonové charakteristiky.“       

„Čtyřvětá skladba byla vedena s výstižným citem pro dynamické a tempové proměny rané romantiky.“

„Sbor Collegium Vocale 1704 zpíval hymnu v anglickém překladu reverenda Johna Troutbecka.“

Jméno hudebního skladatele Antonína Dvořáka zplna rezonovalo desátý den Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Jednak v názvu festivalu, poté v místě konání, tedy Dvořákově síni Rudolfina, a naposledy v programu, a to hned dvěma Dvořákovými opusy. V neděli 15. září vstoupil tedy barokní orchestr a sbor Collegium 1704 se svým leaderem Václavem Luksem do romantismu. Pro Dvořákův jediný klavírní koncert pozval ansámbl pianistu Erica Gua, poté věnoval svou ansámblovou vyzrálost Sedmé symfonii g moll Jana Václava Kalivody a závěrem koncertu ztvárnil hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30 Antonína Dvořáka, mimořádně v anglické verzi.