PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Posluchači měli šanci slyšet patrně poprvé tento nedávno objevený zajímavý kus, který má potenciál stát se oblíbenou součástí altového repertoáru.“

„Zpěvačka zaujala od prvního tónu svou neobvyklou barvou hlasu, na kterou je potřeba si navyknout a pochopit její nuance.“

„Altistka udělala přednost zejména ze své neokázalosti. Nezpívá na efekt velkých tónů, ale odlišuje drobné detaily, má příjemná měkká pianka a přirozený hlasový i mimický projev a výraz.“

Letošní sezónu koncertní řady Collegia 1704 v kulturním prostoru Vzlet v pražských Vršovicích v rámci projektu Hudební cesty Evropou zakončil 10. prosince Ensemble Locatelli. Jako sólistka vystoupila altistka s velmi specifickým hlasem Margherita Maria Sala. V programu s názvem Vášně srdce a duše zazněly méně známé nebo dokonce čerstvě objevené skladby barokních autorů, a zpříjemnily tak posluchačům předvánoční čas.

„Přál bych si, aby JKO rezonovala doma i v zahraničí.”

„Důležité je objevit talent, rozvíjet jej a podporovat.”

„Dirigování je prioritou, bez něj bych to nemohl být já.”

Janáčkova konzervatoř má nového ředitele. Stal se jím ostravský dirigent, skladatel a pedagog školy Tomáš Stanček, který zvítězil v konkurzu, jehož se účastnilo několik kandidátů. Mladý umělec v rozhovoru přibližuje svou koncepci, perspektivy školy a vizi pro budoucí léta.

„Robert Kružík neponechal nic náhodě a ujal se svého úkolu s příznačnou, navenek až s mahlerovsky vypjatou náročností.“  

„Hlas Simony Šaturové je čarovně podmanivý, emocionálně zabarvený a pevný, jeho působivost jako by vycházela nikoli z prvoplánově vnějších efektů, nýbrž z vnitřního srozumění se záměrem autora.“

„Flétnistka Klára Mach Jasenčáková opět prokázala, že hranice její virtuozity snad ani neexistují.“

Program Komorní filharmonie Pardubice letos nepočítá s uvedením Rybovy České mše vánoční. Přesto se alespoň malý kousek z odkazu přeštického rodáka a rožmitálského kantora  do prosincového večera v Domě hudby dostal. Jeho vánoční pastorelu zazpívala sopranistka Simona Šaturová, když předtím skvostně provedla Mozartovo moteto Exsultate, jubilate. Pod taktovkou Roberta Kružíka byl proveden i Bach a Haydn.  

„Jedna z jeho mnoha operet přesáhla ve Vídni sto repríz, jiná si jich v Berlíně připsala přes čtyři sta a v Londýně dokonce přes šest set.“

„Komponoval též hudbu pro film v Hollywoodu, přeložil a upravil do němčiny operu Porgy a Bess.“

„Byl uměleckým ředitelem vídeňských kabaretů, získal doktorát v oboru germanistiky.“

Dávno předtím, než si ve světě začal říkal křestním jménem Ralph, se jako Rudolf Josef František Benatzky narodil 5. června 1884 v Moravských Budějovicích. Anebo snad až o tři roky později? O lecčem z jeho životopisu se dodnes vedou spory vyvolané tím, jak ve svém autobiografickém románu „V dur a moll“ z roku 1848 mátl stopy střídáním reality s fikcí. Každopádně se z dalších údajů o jeho dětství a mládí zdá, že na svět opravdu přišel už šestnáct let před koncem předminulého století.

„Sir Simon Rattle začal s orchestrem od prvních tónů nekompromisně malovat jeden impresionistický výjev za druhým.“

„České filharmonii patří dík za to, že připomenula hudbu u nás opomíjeného francouzského genia, autora symfonie Turangalîla.“

„Magdalena Kožená s Gustavem Mahlerem uzavřela celoživotní a velmi šťastné partnerství, v interpretaci jeho děl patří mezi špičku.“

Hlavní hostující dirigent našeho prvního orchestru Sir Simon Rattle připravil pro posluchače na dalším abonentním koncertu neobvyklý a pestrý program. Impresionisticky laděná Debussyho Nokturna vystřídal písňový cyklus Básně pro Mi snad nejoriginálnějšího francouzského skladatele Oliviera Messiaena a po přestávce Mahlerova Čtvrtá symfonie. V posledních dvou dílech vystoupila i mezzosopranistka Magdalena Kožená, zpěvy sirén v Debussyho opusu obstaraly ženské hlasy Pražského filharmonického sboru pod vedením Lukáše Vasilka. Pojďme se ohlédnout za dalším pozoruhodným večerem z produkce České filharmonie.

„Trio tvořilo zajímavý balanc – Johanna Haniková dodávala skladbě hustotu a závažnost, Otto Reiprich pohyb a lehkost svého druhu a Kristina Vocetková vřelost a vášeň.“

„Technická, zvuková, výrazová i vizuální stránka jsou v projevu Kristiny Vocetkové zcela propojeny, což je ideál, pro mnoho hudebníků.“

„Všichni tři interpreti Kapustinovu skladbu zahráli s velkou energií a silným nábojem, až jsem se musela občas hlídat, abych si příliš viditelně spolu s nimi nepokyvovala hlavou do rytmu.“

V pondělí 15. prosince hostil barokní refektář Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy další večer 32. ročníku komorního cyklu Prague Philharmonia. Flétnista Otto Reiprich, violoncellistka Kristina Vocetková a klavíristka Johanna Haniková zde nabídli dramaturgicky promyšlený a stylově pestrý program, který propojil hudbu Clary a Roberta Schumannových, Johanna Nepomuka Hummela i Nikolaie Kapustina.

„Vysoce angažovaným přístupem, přesným, ostrým dirigentským gestem vnáší Tomáš Netopil do barokní hudby svoje specifické pojetí…“ 

„Muffatův pětidílný sonátový cyklus má v nejednom ohledu blízko k barokní suitě.“

„Altové recitativní sólo Oh, selger Tag! v podání Jarmily Vantuchové, zaujalo svým temným, až tajuplným lyrismem.“

Pod dirigentskými gesty Tomáše Netopila zazněly v pondělí 15. prosince v barevně iluminovaném Rudolfinu tři barokní kompozice Johanna Sebastiana Bacha, Georga Muffata a Carla Philippa Emanuela Bacha. Kvarteto vokálních sólistů, které se vyčlenilo z Collegia Vocale 1704, na sebe právem upoutalo pozornost publika technickou vyspělostí a oduševnělým přednesem.

„Nikdy jsem neotevřel učebnici francouzštiny – učil jsem se přímo rolí a spoluprací s kolegy.“

„Obdivuju cizince, kteří zpívají Zápisník zmizelého, protože text je v nářečí, které je obtížné se naučit a deklamovat i pro naše zpěváky.“

„Povinností každého umělce je plánovat si volno.“

„Byl to záchvěv šílenství,“ popisuje Petr Nekoranec svůj listopadový záskok za Benjamina Bernheima ve Faustově prokletí v Théâtre des Champs-Élysées. Jak k tomu došlo a jaké další plány má náš přední tenorista u nás i ve Francii? A jaké plány má na Vánoce? To si přečtěte v rozhovoru, který Petr Nekoranec poskytnul krátce před svými vánočními koncerty v Svatoštěpánském dómu ve Vídni a na Novoměstské radnici v Praze. 

„Orfeus v podaní Bartoli je menej egoistický, menej zahľadený do seba a na vlastné umenie.“

„Mélissa Petit farbou hlasu aj herecky popierala antický stereotyp ženskosti, smerovala skôr k ľudskej autenticite.“

„Keď v šiestej scéne zbor vytvoril zhluk mýtických bytostí, fúrii a tieňov podsvetia, boli ich výkriky a napomínania desivo vierohodné.“

Famózna koloratúrna mezzosopranistka Cecilia Bartoli po dlhšom čase opäť navštívila Viedeň. 13. decembra 2025 vo Veľkej sále Musikvereinu predstavila zriedkavo uvádzané operné dielo Christopha Willibalda Glucka: Orfeo ed Euridice. Spolu so súborom Les Musiciens du Prince – Monaco a pod vedením Gianluca Capuana interpretovali dielo polo-scénicky, no o dramatický náboj nebolo ochudobnené.

„Možnost pohybovat se v průběhu vystoupení je něco neobvyklého, pro pravidelného posluchače klasických koncertů snad až nepatřičného či zvláštního.“

„Nejspíš od Johna Greavese nikdo nečekal jeho extrémní výrazové polohy.“

„Byl to velký zážitek s naprosto špičkovými interpretačními výkony.“

Soubor Klang Systematiek sídlící v Praze a sdružující hudebníky z evropských zemí specializuje na interpretaci hudby na pomezí současné klasické, experimentální, elektronické tvorby a improvizace. Jeho vystoupení jsou v mnohém netradiční, diváci mohou například poslouchat vleže nebo se v prostoru volně pohybovat. Na koncertě v pátek 12. prosince zazněly dvě skladby – nejdříve kompozice The Disintegration Loops od amerického skladatele Williama Basinského a poté světová premiéra skladby Paranoia II od rakouského skladatele Bernharda Langa. Ta vznikla na objednávku nizozemské nadace Stichting Mousai pro Klang Systematiek. Vystoupení mělo neopakovatelnou atmosféru.