PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Tiše doufám, že budu mít možnost postupně přidávat do svého repertoáru i další role tohoto geniálního skladatele.“

„S Michelem se rozhodně setkáme. A to dost kontaktně.“

„Po Juliettě mě v nové sezóně čekají tři role na jevišti a několik koncertních bonbónků.“

Dnes vůbec poprvé se v Ostravě objeví na repertoáru lyrická opera Julietta od Bohuslava Martinů. Druhou premiéru pak chystá Národní divadlo moravskoslezské na 13. dubna. Režie se ujali Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, známí jako SKUTR, a hudebního nastudování dosavadní šéf operního souboru Jakub Klecker. Snícího, hledajícího, toužícího, naivního a trpícího knihkupce Michela zazpívají tenoristé Jorge Garza a Luciano Mastro. Titulní roli Julietty alternují sopranistky Doubravka Součková a KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ, kterou KlasikaPlus.cz zastihla těsně před dnešní premiérou.

„Dirigent Nelsons působí svými pohyby před orchestrem poměrně excentricky, zapáleně.“

„Buchbinder pomyslně přebral směřování Trojkoncertu a jeho režii, což byl možná i dirigentův záměr.“

„Pro mne osobně je nepřekonatelný Beethovenův cyklus Vídeňských filharmoniků pod vedením Christiana Thielemanna.“

U Vídeňských filharmoniků pokračoval dalším koncertem cyklus hudby Ludwiga van Beethovena pod vedením čerstvého držitele Grammy Andrise Nelsonsa. Vedle První a Druhé symfonie byl za účasti sólistů Albeny Danailové, Tamáse Vargy a Rudolfa Buchbindera uveden Beethovenův Trojkoncert. Večer propojovala zvláštní odlišná linka mezi uvedenými symfoniemi a koncertem.

„Je patrné, že o hudbě, kterou hraje, přemýšlí Jan Bartoš dlouho dopředu nejen jako klavírista, ale také jako filosof a člověk.“

„Necítila jsem bariéru mezi interpretem a posluchačem, která občas na některých koncertech vznikne.“

„Jak se po tak závažném programu asi cítí interpret…?“

Koncertní cyklus Hybatelé rezonance dává prostor mimořádným klavírním recitálům. Na řadu přišel Jan Bartoš a jeho Beethoven a Schubert. V Anežském klášteře byla i Kristýna Šrámková. Cílem jejího textu v tomto okamžiku není hodnotit, ale spíše zachytit… Zachytit něco z večerního koncertního programu, který – jak se dalo předem tušit – byl skutečnou událostí.

„Do roku 1829 vládla kulturní Evropě soudobá hudba.“

„Mendelssohn svým epochálním provedením vrátil Bacha na koncertní pódia, o pár let později totéž udělal s Händelem, Lassem a Palestrinou. Otevřel tak cestu k nové tradici provádění historické hudby.“

„Zdá se, že hudební umění prochází jakousi křížovou cestou. Zvláště v této zemi zřejmě právě absolvujeme některé z těch bolestivějších zastavení.“

Dnes večer zazní v Rudolfinu Matoušovy pašije Johana Sebastiana Bacha v podání souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, řídí Václav Luks. Představují jeden z vrcholů nejen německé barokní, ale evropské hudby vůbec. Dnes už je běžné, že se k nim můžeme vracet. Ještě před sto devadesáti lety bychom je ale neměli možnost nikde slyšet. Až legendárním uvedením těchto pašijí Mendelssohnem začala v roce 1829 renesance zájmu o hudbu nejen lipského kantora…

„Zážitkom sa súťaž stala aj pre porotu a poslucháčov: a to najmä vďaka skvelým výkonov laureátov, ktoré by v mnohom ustáli aj kritériá nastavené pre ´hotových umelcov´.“

„Obe dievčatá predviedli na svoj vek veľmi vyspelé, vyrovnané výkony a naviac sa u nich už v tejto fáze štúdia dalo spozorovať nielen kvalitné pedagogické vedenie, ale aj zrod vlastného, hudobného myslenia.“

„Arthur Coatalen zvládol zvukový charakter koncertného Steinwayu najlepšie. Jeho citlivé interpretácie Debussyho alebo Bacha boli pre mňa pozoruhodnými nie len v kontexte súťaže – určite si ich budem ešte dlho pamätať.“

Během prvního dubnového víkendu hostil kouzelný areál Broumovského kláštera už devátý ročník soutěže pro mladé klavíristy nazvaný Broumovská klávesa. Za koncertním křídlem,  které poprvé v  historii tohoto klání neslo jméno legendární firmy Steinway&Sons, se vystřídalo rovných šedesát soutěžících  z České republiky, Polska, Slovenska a Francie. Lucia Maloveská  coby členka studentské poroty přináší svědectví přímo z centra dění, po vyslechnutí všech výkonů.

„Mozartova hudba zároveň natolik přesahuje rámec jednoho člověka, že ji a jejího tvůrce vnímám spíš jako nějakou vesmírnou entitu.“

„Formanova Amadea mám moc ráda, protože přinesl lidem Mozartovu hudbu a zároveň ho ukázal jako člověka.“

„Zatímco u Prodané nevěsty v zadání už rovnou vlastně stojí ´musí to být zase jiné´, tak u moderních oper režisér nemusí svou interpretací kličkovat mezi nápady ostatních.“

Mozart podvakrát jinak a ani jednou tradičně. Taková je nová operní inscenace pražského Národního divadla s názvem „Mozart a ti druzí“, za jejíž podobou stojí spolu s hudebníky a výtvarníky režisérka Alice Nellis. Večer tvoří lyrický kaleidoskop „Dopisy, hádanky a příkazy“ od Michaela Nymana, původně televizní film, a v druhé delší polovině pak operní groteska „Klasika“ od Stevena Stuckyho, postmoderní hříčka plná zábavných narážek na hudbu a její tvůrce i vykladače…

„Krčkova Mše obsahovala kontrastní hudbu s převažujícími prvky mysticismu a kontemplativnosti.“

„Jednalo se o hudbu k pašijovým hrám, které se konají již po několik staletí v Hořicích na Šumavě.“

„Celý koncert se nesl v příjemné atmosféře klasické a především lidové hudby, která dnes už není tolik slyšet.“

V rámci Pardubického hudebního jara se v neděli festivalový koncert uskutečnil mimo krajské město, a to v kostele Nejsvětější Trojice v Sezemicích nedaleko Pardubic. Program nesl název Musica Bohemica a jubilující Jaroslav Krček, vedoucí souboru se totiž letos v dubnu dožívá osmdesáti. Hudebníci si pro tento večer připravili reprezentativní výběr ze svého bohatého vokálně-instrumentálního repertoáru. 

„Každým rokem se zvedá úroveň soutěže a potažmo i výuky tohoto nástroje, o němž sám Beethoven řekl, že ´kytara je malý orchestr´.“

„Výkony těch nejmladších mě potěšily, úroveň každým rokem stoupá.“

„Mladí lidé rozdávali radost nejen sobě, ale i svému okolí a tím dělali, alespoň na chvíli, svět lepším.“

Koncertem vítězů v sobotu skončila PRAGuitarra Clásica – jubilejní X. ročník soutěže ve hře na klasickou kytaru přitom dopadl překvapením. Absolutní vítězové bývají většinou z poslední, nejvyšší kategorie. V tomto roce se stala výjimka. Absolutní vítězkou se stala Marie Balcarová, které bude za dva měsíce teprve třináct let. Hlavní cenou byla mistrovská kytara z aleliéru Schneider.

“Sólista ví, kam míří, své tóny sází jistě a tvrdě, z tohoto dojmu ale rychle vyvede barvami, linoucími se z klastrů, které otevírají dveře do zcela nových světů.”

“Sportovní výkon neskutečných technických dovedností večera pokračoval v pasážích, ze kterých by se nejednomu klavíristovi zamotala hlava…”

“Před strhujícím výkonem po energetické a výrazové stránce Jonathana Powella nelze než smeknout.”

Je zvláštně příjemné, když se citlivě protnou protiklady a vytvoří dojem harmonie, chvíli nulového bodu, kolem kterého každý ve svém životě oscilujeme. Kostel sv. Vavřince pod Petřínem, ústřední bod Nebovid, kdysi jedné z nejstarších vesnic na levém břehu Vltavy, byl v sobotu svědkem dvou recitálů britského pianisty Jonathana Powella…

„Záměrem evidentně bylo nechat zaznít Verdiho Requiem jako tu skvělou ´operu´, plnou emocí a nádherných vokálních linek.“

„Mezi sólisty suverénně dominovala barvou hlasu, výrazem i technikou Jana Sýkorová.“

„Přestože byly orchestr a sbor oproti každodennímu opernímu provozu v nezvyklé společné pozici nahoře na pódiu, dostály úkolu velmi dobře.“

Verdiho Requiem je možné hrát a zpívat k „větší slávě Boží“, jak se vyjádřil sám skladatel, jako „operu v církevních róbách“, jak se nechal slyšet jeho současník Hans von Bülow, nebo dokonce jako „jeho nejlepší operu“, jak se vyjadřují mnozí další až do současnosti. Pražské Národní divadlo občas koncerty vlastními silami pořádá. Páteční s Verdiho monumentální skladbou na jevišti historické scény byl jedním z nich.