PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Souhra fungovala báječně, hráči byli na sebe bezvadně napojeni a společné hraní si užívali do té míry, že nás byli schopni i rozesmát.“

„Zaslechla jsem tam i zpěv, nebo ožila ona rčení o tom, že zvuk violoncella je podobný lidskému hlasu?“

„Potlesk si zajisté skladatelé i interpreti zasloužili, nicméně jak krásné by bylo, kdyby člověk odcházel s doznívajícími tóny v duši bez rušivé polyrytmické perkusivní bouře…“

Violoncellista Štěpán Filípek a klavíristka Sára Medková rozezněli 19. října brněnský Besední dům hudbou klasiků dvacátého století i světovými premiérami. Koncert se konal v rámci festivalu Moravský podzim a uvedena na něm byla Sonáta in C pro violoncello a klavír, op. 65 Benjamina Brittena a Sonáta d moll pro violoncello a klavír, op. 40 Dmitrije Šostakoviče. Každou ze sonát předcházela kratší kompozice, Preludium 1 a Preludium 2, kterou si interpreti (a zároveň skladatelé) napsali pro sebe navzájem.

„Styl vyučování na Berklee a celá tamní mentalita vzdělávání je diametrálně odlišná.“

„Hodně se zapomíná na to, že to, co děláme, není jenom umění – musíme se tím taky uživit.“

„Každý má schopnost vnímat emoce a hudbu, pokud dýchá a bije mu srdce.“

Tomáše Kača nejspíš netřeba nijak blíže představovat. Jeho příběh je inspirací pro mnoho lidí, jeho píle a odhodlání ho dovedly ze skromných poměrů v Novém Jičíně až do Los Angeles; vystupoval v Rudolfinu, v Carnegie Hall a v dalších koncertních sálech světa. K hudbě přistupuje progresivně a věří, že je bez předsudků. Nezalekne se jen tak nějaké překážky a tvrdošíjně si jde za tím, co ho baví a co mu dává smysl… 31. října Kačo vystoupí v rámci festivalu Lípa Musica v saském městečku Seifhennersdorf na koncertě pod názvem Silnější než včera.

„Slovenskou filharmonii, jejíž mohutný zvuk rázem zaplnil rozměrný prostor Zámecké jízdárny ve Valticích, vedl Tomáš Brauner jistými, čitelnými gesty.“

„Sólového partu v Korngoldově Houslovém koncertu se ujal mladý Američan Joshua Brown.“

„Notoricky známá Dvořákova Novosvětská zaujala svým provedením, do něhož orchestr i dirigent vložili pečlivé úsilí, takže ve výsledku zněla zároveň povědomě i neotřele.“

Prologem 20. září počínaje, věnoval se 10. Lednicko-valtický hudební festival až do soboty 19. října hudbě z „Nového světa“. Téma, zohledňující jako vždy konkrétní námět z kraje, kde se festival koná, tentokrát vyplynulo z historie dovozu zámořských dřevin, které zdejší areál významně obohatily. Podobně jako nyní Gershwinova či Bernsteinova hudba při zahájení až po Coplandovu či Dvořákovu v rámci závěrečného koncertu. Jakkoli byla kdysi jednou z importovaných rostlin zmarlika kanadská, letošní ročník LVHF rozhodně nehrozil zmarem. Naopak. Že festival opět zvolil nosný námět, prokázalo sobotní festivalové finále, zároveň důstojné i dojemné. Hrála Slovenská filharmonie s Tomášem Braunerem.

„Tentokrát Jamník zvolil zcela tradiční podobu: violoncello s klavírem – a repertoár, který důvěrně zná.“

„Jeho síla hodně spočívá právě v jemnosti: vítězily momenty, kdy cello zpívalo nejtišeji.“

„Bylo milé zaslechnout, jak se tu potkávají lidé z různých koutů Libereckého kraje, kteří se znají právě z kulturních akcí.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica pořádá atraktivní koncerty v různých končinách Libereckého kraje. Místa premiérová a netradiční střídá s místy opakovaně prověřenými. K těm druhým patří i nevelká galerie zámku Sychrov nedaleko Liberce – romantické prostředí, v němž v pátek 17. října zazněl osvědčený romantický repertoár v podání violoncellisty Tomáše Jamníka a klavíristy Stanislava Gallina.

„Vzájemná interakce hlasů ve skladbě místy připomínala zamilovaný pár: od neškodného laškování až po smyslný tanec.“

„Monolog pro sólové violoncello připomíná akční malbu: je živelný, organický, bez jasného řádu; rozmáchlé hudební motivy zde suplují gestické tahy na plátně.“

„Interpretace Adriany Antalové a Eugena Procháce učarovala publiku natolik, že po doznění posledního tónu snad ještě deset vteřin vyčkávalo s potleskem.“

Ve středu 15. října se uskutečnil další koncert z plzeňské série Kruh přátel hudby. Představili se Eugen Prochác a Adriana Antalová, jejichž tóny violoncella a harfy naplnily sál Antonína Dvořáka v Domě hudby. Stalo se dobrým zvykem koncertního cyklu obsadit alespoň jednou za sezónu komorní uskupení s harfou, minulý rok to bylo formou koncertu Viléma Veverky a Kateřiny Englichové. Místo hoboje bylo tentokrát na pořadu večera violoncello, které se díky svému dobrosrdečnému tónu ukázalo též jako skvělá partie pro královský nástroj.

„Problém Ostrčilovy opery začíná již u volby libreta.“

„Je nepochybné, že Robert Jindra je v Národním divadle člověk na svém místě a jeho hudební nastudování mělo vysokou úroveň.“

„Režie Jiřího Heřmana nesla typické znaky rukopisu tohoto tvůrce, včetně postupů, které se v jeho inscenacích často opakují – pomalu se z nich stává klišé.“

Národní divadlo uvedlo po 102 letech od premiéry operu Otakara Ostrčila Legenda z Erinu. Hudebního nastudování se chopil Robert Jindra, režie Jiří Heřman. Uvedení vyvolalo řadu polemických otázek.

„V úterý přichází další přímý přenos z Hudebního fóra Hradec Králové s programem Cerha 100, tedy dílem Friedricha Cerhy Zrcadla. Hraje Filharmonie Hradec Králové a diriguje Jiří Rožeň.“

„Ve středu máme jedinečnou příležitost slyšet koncerty, které se konaly v estonském Tallinnu v den 90. narozenin Arvo Pärta 11. září letošního roku.“

„Ve čtvrtek v 9:52 máte jedinečnou příležitost poslouchat Dvořákovy Ledendy v nové souborné nahrávce s Tomášem Netopilem.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 20. do 26. října?

„Jsme ochotni jít až na hranu.“

„Nečteme partitury laxně.“

„Odezva, speciálně po pátém kvartetu, je na Martinů vždycky velmi silná.“ 

Pavel Haas Quartet, česky Kvarteto Pavla Haase a zkráceně Haasovci, je mezinárodně mimořádně oceňovaný komorní soubor. Má teď v katalogu Supraphonu další nahrávku – čtyři ze sedmi kvartetních kompozic Bohuslava Martinů. Čísla dva, tři, pět a sedm. Neznamená to sice, že se z nich stávají ambasadoři tohoto autora, ale hrají ho a hovoří o něm s chutí. K rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se sešli všichni čtyři: primárius Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel usedající u pultu druhých houslí, violista Šimon Truszka a violoncellista Peter Jarůšek, odjakživa přirozený mluvčí celé čtveřice.

„Spev sopranistky Heleny Hozovej vedel jemne splynúť s ostatnými hlasmi skladby tak, aby bol stále viditeľný.“ 

„Najsilnejším momentom bolo, keď alt a tenor spievali duet – v tento takmer jedinečný moment sa ich hlasy spojili do impozantnej drsnej krásy.“

„Cit Jana Hádka v historickej interpretácii bol veľmi užitočným a prínosným aspektom v premiérach skladieb tohto druhu.“

„Nová“ stará hudba Milosrdných bratov znela na predposlednom koncerte 10. ročníku Lednicko-valtického hudobného festivalu. Vynikajúci hráči Hipocondria Ensemble 17. októbra vo Valticiach predstavili barokové skladby, ktoré doposiaľ ležali v archívoch. V krátkych dielach programu vystupovali aj štyria sólisti, ktorí aj z na pohľad skromného koncertu starej hudby vytvorili večer plný bohatej atmosféry a umeleckej sily. Na záver publikum vymenilo pokojné sledovanie za srdečný a vďačný potlesk.

„Navzdory nízkému věku všech hráčů se každá interpretovaná epocha setkala s maximálním pochopením.“

„Jako jeden hráč…“

„Výsledkem byl velký prožitek tělesa, přenesený i na posluchače.“

Smyčcové kvarteto, jehož historie sahá pouze o několik let zpět a které je díky svému vítězství na soutěži Premio Paolo Borciani v roce 2024 a vítězství v soutěži Young Classical Artists Trusts v Londýně v témže roce hostem pódií po celé Evropě, zahrálo 16. října zajímavý program v pražském Atriu Žižkov. Jedním z houslistů kvarteta je Čech – Kryštof Kohout. Dobře navštívený koncert zvedl na svém konci posluchače ze židlí.

„Na zahajovacím koncertě festivalu MusicOlomouc jsem 13. října představil vlastní skladbu Landscape: MeadowShiver.“

„Příkladem je tvorba pro děti, kde spolupráce probíhala tak, že Michaela vytvořila texty s příběhy pro děti a já k tomu udělal hudbu.“

„Máme vlastní projekty, které realizujeme jak v Bavorsku, tak tady v Česku. Je to především pro ansámbl Konvergence.“

Tomáš Pálka je hudební skladatel střední generace, který pochopil, že hudba není jen samoúčelným projevem, ale má blahodárný účinek na lidský organismus. Společně se svojí ženou Michaelou tvoří i umělecký pár, který se nebojí ani podnikat – a využívá k tomu právě účinky hudby. Pracují společně, nebo každý sám, podle potřeby. Ale výsledky považují vždy za týmovou práci.