PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Bojím se, jestli už pražské publikum nezačíná být trochu rozmazlené.“

„K samotnému vystoupení v podstatě nelze říct křivého slova.“

„Večer zapůsobil jako povzbudivé setkání s ušlechtilou formou lidství.“

Letošní řada Barokních podvečerů je u konce. Zakončilo ji pořadatelské Collegium Marianum, a to exkurzí na versailleský dvůr za vlády francouzských králů Ludvíka XIV. a XV. v komorním obsazení pěti umělců. Tereziánský sál Břevnovského kláštera 10. června zažil další dramaturgicky i interpretačně skvělý koncert plný noblesy a grácie.

„Marshall opustil klaviaturu po krátké sólové introdukci, aby dal pokyn k nátlakovému nástupu orchestru, v němž se poprvé ozvaly vkusné trumpetové nýtovačky.“

„Byla to výstavní pasáž smyčcové sekce Symfonického orchestru Českého orchestru, který emotivně osciloval mezi lyrikou a sentimentem, což je u Gershwina žádoucí.“

„Její biblicky vznosný hlas bohaté barvy a sonority měl výpovědní kvalitu jak v recitativních pasážích, tak v melodickém pohybu.“

Koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu v koncertní řadě Obecní dům nabídl program americké hudby. Ve Smetanově síni v úterý 10. června měl hlavní slovo britský klavírista a dirigent Wayne Marshall. Na programu byly dva opusy Georga Gershwina a Symfonie č. 1 „Jeremiáš“ od Leonarda Bernsteina, kdy sólo ve třetí větě měla mezzosopranistka Hadar Halevy. Koncert živě vysílal Český rozhlas Vltava.

„Sólově občas vystupujeme také, to pořád platí.“

„Obleky na míru nám šije módní návrhář Peter George d’Angelino Tap.“

„Klasickou hudbu ve volném čase moc neposloucháme.“

Před koncertem 16. června, kdy v pražském Rudolfinu zazní Poulencův Koncert pro dva klavíry a orchestr v podání bratrů Lucase a Arthura Jussenových a Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Petra Popelky, portál KlasikaPlus.cz oběma předním světovým klavíristům položil několik otázek. Miláčci laického publika i velkých znalců v odpovědích popisují svoji interpretační filozofii, ve které je prostor pro hloubku i nadhled, disciplínu i radost ze hry.

„Jan Souček se za necelé dva roky naučil hrát na barokní hoboj.“

„Nebývá zvykem, že dramaturg na úvod koncertu vystoupí a sdělí posluchačům zajímavosti o dílech, která ten večer uslyší.“

„Fagot proplouval mezi tóny elegantně a hravě, nenuceně a současně výmluvně.“

Poslední koncert komorního cyklu K orchestru Prague Philharmonia sezóny 2024/25 zazněl v pondělí 9. června a byl věnován především baroknímu fagotu v rukou Ondřeje Šindeláře, který je mimo jiné členem České filharmonie. Vystoupili také Jiří Sycha, František Kuncl, Petr Mašlaň, Jan Souček a Jiřina Marešová a v různém obsazení jsme si vyslechli tři skladby z barokního a dvě skladby z klasicistního období. Koncert přinesl několik překvapení, atmosféra se nesla ve velmi přátelském duchu a měli jsme možnost slyšet inspirativní výkony interpretů.

„Tetelman je lyrický tenor se štíhlým, příjemným zvukem, který by mohl (a měl) zpívat Mozarta a k tomu vybrané role z italského belcantového repertoáru, pro který má předpoklady.“

„V árií Oronta z Lombarďanů předvedl pěkné legato, elegantní frázování, nenásilný přechod do jasných výšek a schopnost vložit do melodie emoci.“

„Druhá polovina koncertu na mne zapůsobila rozpačitěji.“

Jonathana Tetelmana provází pověst jednoho z největších tenorových objevů posledních let. Po prvním pražském koncertu, který se konal roku 2024, se nyní vrátil a vystoupil v Obecním domě. Jaké dojmy zanechal? Doprovázel jej orchestr Prague Philharmonia pod vedením Frédérica Chaslina.

„Jeho měkký, kultivovaný a příjemný hlas nahrávce bez výhrad dominuje.“

„Zelenka pro mě představuje výzvu k nalezení hranic mého hlasu – jeho díla využívají každý kousek mé vokální tessitury, a to mě vždy posouvá na krok od mých vlastních limitů. Nutí mě to být stále o krok před nimi.“

„I Jana Semerádová hraje na dřevěnou barokní příčnou flétnu nádherně měkce.“

Pod názvem Lacrimae vyšlo debutové album slovenského basisty Tomáše Šelce, který na sebe v českých zemích upozorňuje v posledních letech v operách, ale čím dál víc také v koncertním repertoáru staré hudby. Zní na něm duchovní tvorba Jana Dismase Zelenky. Výjimečný projekt je výsledkem spolupráce s pražským barokním souborem Collegium Marianum a s flétnistkou Janou Semerádovou.

„I já jsem kdysi žila v pohlcení perfekcionismem. Jednu dobu pro mě hraní bylo otázkou života a smrti; když to přeženu, měla jsem představu, že pokud zahraju jednu notu falešně, umřu.“

„Bach, Beethoven nebo Mozart jsou téměř naši prarodiče. Jsou to naše základní životní hodnoty; pravda, ke které se vždy můžeme vrátit.“

„Když orchestr zahraje úvodní tutti, připadáte si jako na vrcholku stromu ve svém malém hnízdě a říkáte si, že už brzo budete muset skočit a letět.“

„K Čechám cítím silnou vazbu. Když jsem byla malá, rodiče mě dvakrát vzali na vánoční prázdniny do Prahy – její atmosféra mi tehdy učarovala,“ popisuje svůj vztah k České republice norská houslistka Vilde Frang, která si vybudovala významné postavení na mezinárodní scéně nejen pro neobyčejnou technickou vybavenost, ale především pro hloubku a autenticitu interpretace. Ještě než se na podzim do Prahy vrátí hrát na Dvořákově Praze, zahájí 14. června Smetanovu Litomyšl…

„Poslední Lehárovo dílo premiérované v roce 1934 výrazně směřuje k opeře.“

„Soňa Godarská vybavila pěvecký part protagonistky neomylnou intonační jistotou, mnoha dynamickými odstíny a pravou lehárovskou lehkostí.“

„Není to poprvé, kdy byl do role operetního milovníka obsazen úspěšný interpret muzikálů Michal Bragagnolo.“

V sobotu 7. června se na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla uskutečnila premiéra Lehárovy poslední operety Giuditta. Po Nedbalově Polské krvi, Kálmánově Čardášové princezně, Offenbachově Pařížském životě, Lehárově Veselé vdově a Straussově Netopýru je to další titul klasické operety, kdy se jejího nastudování ujímá operní soubor vedený dirigentem Jiřím Petrdlíkem. Režie Martin Otava.

„Hráči si v diele rozumeli, každý ale zostával aj trochu individualitou.“

„Interpreti akoby prišli so ‚Pstruhom‘ publikum trochu utešiť.“

„Vlastne tak ide nielen o kontrastnú hudbu, ale tak trochu aj prístup k nej.“

Medzinárodný hudobný festival Kutná Hora si za ťažisko dramaturgie svojho 18. ročníku vybral hudbu Dmitrija Šostakoviča. V rámci vyše týždňovej série koncertov s mimoriadnym geniom loci tak zaznejú rôzne komorné kusy tohoto autora, od ktorého smrti tento rok plynie päťdesiat rokov. S jeho skladbami sú pritom kombinované žánrovo príbuzné skladby iných skladateľov. To, ako to môže fungovať, naznačil hneď zahajovací koncert 8. júna, na ktorom sa kontrastom k Šostakovičovej tvorbe stala tvorba Franza Schuberta.

„První půlhodinu je divák doslova drcen brutálním zvukem, zejména exponovanými žesťovými nástroji.“

„Představitelé hlavních rolí jsou devízou inscenace.“

„Režijní pojetí Barbory Horákové Holy kladlo v souladu s hudebním jazykem skladatele důraz na vyhroceně expresivní jednání postav.“

Oficiální materiál k inscenaci opery Ariberta Riemanna Lear, uvedené 7. června na scéně Státní opery, charakterizuje tuto operu jako neoexpresionistickou. Expresivity bylo v premiérový večer opravdu mnoho jak v orchestřišti, tak na scéně. Otázkou je, kolik bylo skutečně nového. Režie se ujala Barbora Horáková Joly, hudebního nastudování Hermann Bäumer.

„Akordeon s klarinetem jsou dva hlasy hovořící o tomtéž, každý jen maličko jiným způsobem. V barvě zvuku jde o sourozence.“

„Interpreti k natáčení přistoupili po několika letech koncertní spolupráce.“

„Lukešovy Bagately zasahují odvážně nejdál. Právě ony definitivně posunují nahrávku z populárního titulu k projektu, sympaticky ukotvenému v soudobé hudbě.“

Klarinetistka Anna Paulová si připomíná deset let od vítězství v soutěži Pražského jara. Zraje, skvěle hraje a přichází s čím dál osobitějšími projekty. Pro CD Musica Danzante se spojila s akordeonistou Jiřím Lukešem. Nahrávka však zdaleka není jen sestavou líbivých aranžmá tanečních skladbiček. Když spolu ti dva tančí, snadno se pro potřebný kontrast dostanou i do docela soudobého zvuku a dokonce do zádumčivějších poloh.