„Náměšť nad Oslavou je velmi kulturní město.“

„Roční stáž ve Štrasburku mi změnila přístup k hudbě a interpretaci samotné.“

„Skladba Le Jardin suspendu od Jehana Alaina vytváří dojem jakéhosi zvukového oparu, věčnosti, něčeho neuchopitelného, neskutečného… fata morgány.“

Její koncert na Mezinárodním varhanním festivalu, pořádaném v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě v srpnu a září, nese podtitul Mládí u varhan. Petra Kujalová, dálkově studující na pařížské konzervatoři a v Brně současně dokončující doktorský program na JAMU, zahraje tento čtvrtek v metropoli hudbu od raně barokní po moderní, od Sweelincka po MikaelaTariverdieva. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje připravený program a zastoupené autory, komentuje svatojakubské varhany a představuje se. Prozrazuje při tom, čím je pro ni Bach a čím ji naopak přitahuje francouzská hudba, kterou – jak říká – má ráda pro její melodičnost, barevnost a jistou něhu.

Co vše už máte po umělecké stránce za sebou? A co bylo z vašeho pohledu rozhodující?

Studovala jsem brněnskou konzervatoř a následně i hudební fakultu JAMU. Během těchto studií jsem se zúčastnila mnoha mezinárodních soutěží, kde jsem měla možnost si zahrát na různé nástroje v různých zemích a městech: v Ljublani, Opavě, Štýrském Hradci, v Brně, Dublinu, Štrasburku… S každou takovou příležitostí člověk více poznává sám sebe a získává cenné zkušenosti. Velice ráda vzpomínám na Mezinárodní soutěž Petra Ebena v roce 2008. Ne však proto, že jsem tehdy získala první místo, ale z důvodu, že jsem mohla poznat mnoho zajímavých lidí a celé to pozitivní prostředí mne utvrdilo v tom, co dělám a co mě baví. Byl to takový odrazový můstek… Ve svém dalším rozvoji vnímám jako rozhodující roční stáž ve francouzském Štrasburku. Tato zkušenost mi opravdu změnila přístup k hudbě a interpretaci samotné.

Představte se, prosím… Vyučujete, hrajete… Studujete ještě?

Pocházím z Vysočiny, z malé vesnice jménem Jinošov. K hudbě jsem se dostala díky své umanutosti a touze naučit se hrát na flétnu. Při přijímacích zkouškách na ZUŠ jsem ale byla zařazena do klavírní třídy paní Heleny Pechové. Nyní jsem za to moc ráda…! Po základní škole jsem úspěšně složila zkoušky na brněnskou konzervatoř do varhanní třídy Zdeňka Nováčka. Dál už je to známé… V současnosti koncertuji sólově, v duu s Ivanou Michalovičovou či v jiných komorních uskupeních. Věnuji se i pedagogické činnosti. Učím na ZUŠ v Brně a v Náměšti nad Oslavou. Zároveň ještě studuji doktorský program na JAMU a v současnosti dálkově studuji na pařížské konzervatoři u Christopha Mantouxe.

S Náměští nad Oslavou jste spjata výrazně. Vnímáte tamní dávné hudební tradice?

Určitě. Náměšť je velmi kulturní město. Hudební tradice pocházejí z dob vlády rodu Haugwitzů, kteří na zámku založili hudební těleso, provozovaly se pravidelné koncerty… Tato hudební tradice v jistém smyslu přetrvává. Konají se zde četné koncerty jak klasické hudby, tak i jiných žánrů, mám na mysli v rámci festivalu Folkových prázdnin. Rovněž je tu základní umělecká škola, která má dlouhou historii a vychovává další nástupce.

Čím je pro vás jako pro varhanici Bach?

Génius. Je neuvěřitelné, jak velké dílo dokázal za svůj život vytvořit a jak jeho hudba dokáže k lidem promlouvat i nyní. Je stále aktuální.

Mikael Tariverdiev, prominentní sovětský skladatel arménského původu, jehož život se uzavřel v roce 1996, není běžně uváděným skladatelem. Jak jste se k jeho hudbě dostala?

Musím říci, že náhodou. Letos se v Kaliningradu koná varhanní soutěž Mikaela Tariverdieva, kde je samozřejmě jeho repertoár zařazen do soutěžního programu.

A jak byste tu hudbu charakterizovala?

Mikaal Tariverdiev zkomponoval pro varhany četné množství skladeb od drobných preludií po velmi rozsáhlé koncerty či symfonie. Každá skladba má svůj specifický charakter, který však nemusí být každému blízký. Líbí se mi jeho práce s emocemi, projevují se zde prvky filmové hudby či prvky tradičních ruských písní. Velmi intenzivní je jeho symfonie Černobyl.

Vnímáte hudbu Jehana Alaina, kterou hrajete potom, jako výrazně barevnou, fantazijní, magickou…?

Ano, vše, co zmiňujete, podle mě přesně vystihuje tvorbu Jehana Alaina. Zvláště skladba Le Jardin suspendu, která zazní na koncertě, je založena na magické barevnosti. Tato kompozice na mě velmi poeticky působí a vytváří dojem jakéhosi zvukového oparu, věčnosti, něčeho neuchopitelného, neskutečného… fata morgány.

Louis Vierne na závěr… Je Čtvrtá symfonie především virtuózní? Nebo závažná…?

Tato symfonie je pro mě srdeční záležitostí. Říká se, že vznikla během léta roku 1914. Pro mě osobně je to velký příběh spojený s událostmi spjatými s tímto rokem, v němž každá věta hraje důležitou roli. Příběh o blížící se zkáze a boji, naivní mladistvé hrdosti, prozření, sentimentu a finální vřavě. Přikláním se tedy k názoru, že převažuje závažnost.

Máte blízký vztah k francouzské varhanní hudbě?

Francouzskou varhanní hudbu mám moc ráda pro její melodičnost, barevnost a jistou něhu.

Hraje se na varhany v Praze u svatého Jakuba dobře?

Je to velký nástroj, interpretovi se naskýtá mnoho možností, jak využít jeho zvukový potenciál. Varhany i celé prostředí je velmi inspirativní.

A jak je to s takovými nástroji v Brně?

V Brně se nachází řada zajímavých nástrojů, na které stojí za to si zahrát. Jako příklad uvedu mechanické třímanuálové varhany firmy Mathis v Jezuitském kostele, dále varhany v katedrále sv. Petra a Pavla či jako zajímavou raritu malý jednomanuálový barokní nástroj v Loretánské kapli. Každý má svůj charakter a každý tedy vybízí k intepretaci rozličného repertoáru.

—————

O varhanním recitálu Petry Kujalové v brněnském Besedním domě v roce 2019 jsme psali ZDE.

Foto: Fb P. Kujalové, archiv KlasikyPlus