„NeoBarock je mladé seskupení, které se nesnaží přenést dnešní posluchače zpět do barokní doby, ale naopak barokní hudbu do současnosti.“

„Tento, pro mne až heroický výkon Stanislava Grese byl publikem oceněn nejen dlouhým potleskem, ale i obdivnými slovy chvály a úžasu.“

„Po posledních tónech barokních nástrojů, které se nesly sálem, následoval bouřlivý potlesk.“

Barokní sál zámku Troja se v pondělí 7. září stal svědkem neuvěřitelného hudebního zážitku. Jednadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby se s námi rozloučil barokním koncertem, který byl věnovaný královně Kristýně I. Švédské, která byla jednou z nejvzdělanějších žen baroka. Milovala svět tak, že se ve svých osmadvaceti letech vzdala panovnického trůnu. Opustila rodné Švédsko a přes celou Evropu putovala do Říma. Po jejích výrazných múzických stopách jsme se vydali s vynikajícím německým souborem NeoBarock, který nám nabídnul známé mistry jako Alessandra Scarlattiho, Johanna Heinricha Schmelzera nebo Arcangela Corelliho, ale také skladatele neznámé, ovšem pozoruhodné, jakými jsou například Vincenzo Albrici, pochovaný v Praze, který pracoval přímo pro královnu Kristýnu I. Švédskou, nebo Johann Schop z Hamburku, jehož skladby se hrály během oslav Vestfálského míru 1648.

Maren Ries a Anna-Maria Smerd (barokní housle), Ariane Spiegel (barokní violoncello), Stanislav Gres (cembalo) a Johanna Seitz (barokní trojřadá harfa) spolu tvoří mladé seskupení, které se nesnaží přenést dnešní posluchače zpět do barokní doby, ale naopak barokní hudbu do současnosti. Jejich vystoupení jsou opravdovým zážitkem pro milovníky barokní hudby. Vycházejí totiž z hlubokých znalostí dobových materiálů, což se odráží i v interpretaci skladeb, kdy se vědomě snaží co nejvíce přiblížit záměrům skladatele. Výsledný poslech je dále umocněn výběrem hudebních nástrojů. Při svých koncertech vždy používají přesně ty nástroje, pro které byla daná kompozice původně napsána.

Večer soubor zahájil Sinfonií d moll pro dvoje housle a basso continuo varhaníka a skladatele Vincenza Albriciho, která upoutala vynalézavými imitacemi v prvních a druhých houslích. Po krátkém potlesku se rozezněly tóny Sonáty e moll pro dvoje housle a basso continuo Johanna Wilhelma Furchheima, kde si zvláště v pomalých částech skladby pozorný posluchač mohl všimnout bohatého vedení hlasů a chromatických zvláštností, které ukazují nejen na invenci, ale také na vytříbený vkus autora. Následovalo kratší dílo „Pavana Lachrimae“ pro housle a basso continuo Johanna Schopa, skladatele považovaného za prvního německého houslového virtuóza. Za zlatý hřeb celého večera považuji skladbu nazvanou „Passacaglia variata“ Johanna Caspara Kerlla, založenou na variačním principu. Zde se cembalista Stanislav Gres bravurně vypořádal s množstvím barokních ozdob, které se jedna za druhou linuly nad ostinátní figurou v basu, kde vzestupné a sestupné akordové chromatické postupy a rychlé stupnicové běhy dodávaly skladbě neuvěřitelnou obtížnost. Tento, pro mne až heroický výkon byl publikem oceněn nejen dlouhým potleskem, ale i obdivnými slovy chvály a úžasu. Jako poslední hudební kousek této poloviny NeoBarock vybral Sonatu à 2 a moll Johanna Heinricha Schmelzera.

Druhou polovinu večera otevřel soubor Sonatou à 3 voci Pietra Andrey Zianiho. Zvláštností této skladby bylo prolínání fugovitých pasáží a symetrické hudební fráze. Sonáta „La Desperata“ pro housle a basso continuo italského skladatele Carla Fariny zase překvapila svou lehkostí a neuvěřitelnou, mnohdy až překypující virtuozitou. Ta se projevila i v následující skladbě Alessandra Scarlattiho, nazvané Variazioni sulla Follia. Posledním barokním dílem večera byla Sonáta d moll č. 1 op.11 Arcangela Corelliho. Jedná se o typ čtyřvěté chrámové sonáty, jejíž strukturu pomáhal Corelli kodifikovat.

Po posledních tónech barokních nástrojů, které se nesly sálem, následoval bouřlivý potlesk. Z úst nadšeného publika zněla také slova obdivu, která si soubor právem zasloužil. Ze slov první houslistky Maren Ries jsme se dozvěděli, že nás soubor potěší ještě přídavkem v podobě Biberovy Ciaccony. Publikum si ale vynutilo další hudební příspěvek. Zaznělo Trio francouzského skladatele. Jen byla trochu škoda, že z rychlé a temperamentní řeči jsme nemohli přesněji vyposlechnout, jaké hudební lahůdky v podobě přídavků si pro nás soubor vlastně připravil. To ale nevadilo, neboť koncert byl nejen neuvěřitelným hudebním zážitkem, ale také, díky ladným, půvabným, někdy až tanečním pohybům celého těla první houslistky, estetickým prožitkem dokreslujícím celkový dojem večera.

Kobzová Lenka

Foto: Zdenka Hanáková