„Už si dnes málo uvědomujeme, že i Joseph Haydn byl kdysi mladým a progresivním hudebníkem, i jeho svazovala tradice předchozího hudebního slohu, a snažil se ji překonat novým, klasicistním cítěním. Každý vývoj jde ve spirále a staré se míchá s novými pravidly.“

„Tigran Mansurjan, pracuje především s historickými postupy středověké hudby a folklóru a vtěluje je do moderních kompozičních technik. Skladbu Agnus Dei napsal původně jen pro klavír, klarinet, housle a violoncello a nyní byla brněnskému publiku prezentována její orchestrální verze ve světové premiéře.“

„Po přestávce přichystala dramaturgie skladbu ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova s názvem Visnik (Zvěstovatel) pro smyčce a klavír. Je to opět snová a průzračná hudba, uvozená vanutím větru, pouštěným z reproduktorů počítače a ponořená do paralelních světů a věčnosti.“

Abonentní koncert v Besedním domě s názvem Poslové starých časů se ve čtvrtek a v pátek zaměřil na konfrontaci hudby Josepha Haydna s mnohem novější tvorbou. Program večera rámovaly jeho Symfonie č. 26 d moll „Lamentatione“ a Symfonie č. 79 F dur. Stály v protikladu s díly současných skladatelů. Zaznělo Agnus Dei arménského autora Tigrana Mansurjana a Visnik (Zvěstovatel) ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova. Orchestr Filharmonie Brno vystoupil v komorní podobě se sólovým klavírem Miroslava Beinhauera a pod vedením dirigenta Alexandra Liebreicha. Recenzován je první večer 23. března.

Dílo Josepha Haydna vnímáme dnes jako čistou zapouzdřenou klasiku, která je samozřejmým základem naší hudební kultury. Už si dnes málo uvědomujeme, že i on byl kdysi mladým a progresivním hudebníkem, i jeho svazovala tradice předchozího hudebního slohu – a snažil se ji překonat novým cítěním, které nazýváme klasicistním. Každý vývoj jde ve spirále a staré se míchá s novými pravidly i obsahem. Symfonie č. 26 d moll “Lamentatione”, Hob.I:26, která zazněla jako první, obsahuje liturgický zpěv a velikonoční lamentaci, patřila k tehdy modernímu hudebnímu stylu, jehož je dnes “papá” Haydn základním představitelem. Komorně obsazený orchestr brněnské filharmonie ji zahrál pod vedením dirigenta Alexandra Liebreicha s razancí a nadhledem, snad by jí byla slušela ještě větší lehkost a elegance. Její uvedení byl ale jen úvod pro skladby současných autorů, kteří se při hledání svého hudebního výrazu v dnešním nepřehledném a neutěšeném světě snaží také skloubit současné vnímání hudby s historickou zkušeností.

Tigran Mansurjan, arménský skladatel, pracuje především s historickými postupy středověké hudby a folklóru. Vtěluje je do moderních kompozičních technik. Jeho syntéza je oduševnělá a vytváří kolorit snovosti a relaxace. Skladbu Agnus Dei napsal původně jen pro klavír, klarinet, housle a violoncello. Nyní byla brněnskému publiku prezentována její orchestrální verze ve světové premiéře. Plánované uvedení mělo být v lednu roku 2021, ovšem pro covidové zpoždění byl koncert vysílán z Besedního domu rozhlasem bez publika – a teprve nyní tedy došlo na veřejné provedení. Komorní smyčcový orchestr, doplněný o klarinet a klavír, vytvářel snové sekvence, v 1. větě Agnus Dei zněly lehounké rozložené akordy klavíru spolu s kapkami vody a glisandy smyčců, 2. věta Qui tollis peccata mundi je kontrastní expresivností široké melodické linky a napětím z disonantní změti tónů. Třetí věta Miserere nobis se vrací ke snovému témbru, který vytvářejí flažolety smyčců; charakter skladby kreslí klarinetová sekvence, dlouhá meditace na jednom tónu neseném na nekonečném dechu, jen ve stěží postihnutelném pianissimu v předepsané dynamice šesti „p“. Závěr se vrací v rozložených akordech klavíru do ztracena, v pomalém pianissimu do věčnosti.

Po přestávce přichystala dramaturgie hudbu ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova s názvem Visnik (Zvěstovatel) pro smyčce a klavír. Je to opět snová a průzračná hudba, uvozená vanutím větru, pouštěným z reproduktorů počítače, a ponořená do paralelních světů a věčnosti. Citovaný Mozart je zde zkarikovaný pohledem přes mnoho zrcadel, která hudbu zkreslují a činí hudební vjem nejasný a posouvaný v čase a prostoru. Vjem je ke konci odvanutý stejným závanem z počítače, jako na počátku. Lehounké smyčce jsou rozostřené a klavír ševelí rozloženými akordy, které podával sólista Miroslav Beinhauer s nadýchaným espritem.

Poslední skladba Josepha Haydna Symfonie č. 79 F dur Hob.I:79 se čtyřmi větami, 1. Allegro con spirito, 2. Adagio cantabile – un poco allegro, 3. Menuetto e trio:Allegretto a 4. Finale: Vivace, zarámovala večer, věnovaný vizionářským skladatelům, kteří připravují půdu pro hudební vnímání příštích generací. Haydnova hudba hladila a jiskřila a běžela svižným tempem a pohrávala si s melodickými pasážemi. Dirigent Alexander Liebreich nešetřil radostnou svěžestí a motivoval orchestr k perlivému výkonu. Srovnání dvou hudebních světů, rozkročených nad třemi stoletími, byl svěžím výletem do hudebních laboratoří současných skladatelů.

*******

Foto: Jan Prokopius