„Volné asociace, drobné hudební hříčky a odkazy, hlavně ty propojují Smetanovo legendární dílo s kompozicí Nikol Bókové, výsledný pocit je však úplně jiný.“

„Fakt, že v tuto chvíli mohu sedět v kostele a poslouchat zhudebněná slova Milady Horákové dokládá, že nezemřela nadarmo.“

„Výjimečná skladba provedená mimořádnými muzikanty na závěr povedeného festivalu.“

Poslední zářijový den se v Šumperku nesl ve znamení závěrečného koncertu 18. ročníku festivalu Klášterní hudební slavnosti. Že závěr patří mistrům, tam rozhodně vědí, jednalo se totiž o skvostné finále dnes již tradičního několik měsíců trvajícího festivalu. O program se postaraly klavíristka a skladatelka Nikol Bóková, mezzosopranistka Bella Adamova a komorní uskupení Baborak Ensemble, které nese v názvu jméno svého uměleckého vedoucího. 

Oltář kostela Zvěstování Panny Marie sympaticky zářil růžovofialovou barvou, snad aby předznamenal růžový říjen, měsíc prevence rakoviny prsu, a úvodního slova se chopil Roman Janků, ředitel festivalu. Kromě jiného zmínil vděčnost za pomoc těm, kteří se vinou nedávných povodní octli v nezávidění hodné situaci. Festival Klášterní hudební slavnosti vůči těmto událostem nezůstal nečinný, část výtěžku z koncertu Pavla Šporcla pomohla obyvatelům obce Široká Niva.

Slovy Janků „tři a půl měsíce trvající běh koncertů“ zakončil výjimečný hudební zážitek. V první části večera byli posluchači přeneseni do Berliozových Letních nocí. Pěvecké umění Belly Adamové prozářilo celou chrámovou loď zlatavými odlesky jejího hlasu. Letní noci v jejím provedení jako by zvrátily příchod nastupujícího podzimu, kromě toho však přinesla mrazení: Její neuvěřitelně hutné nízké polohy se výborně pojily se zhudebněnou francouzskou poezií Theóphila Gautiera. Adamova je bezesporu výjimečná zpěvačka, která dovede posluchačům zhmotnit ty nejhlubší emoce, které autor zamýšlel předat. Od mladé lásky zrodu až po ztrátu veškerých iluzí… na pódiu se odehrál celý cyklus lásky. Baborak Ensemble pod ní kouzlil berliozovské harmonie. 

Druhá půlka večera ohromila všechny. Spojila zastánce staré s milovníkem současné muziky. Skladba s název Her Country totiž přiznává inspiraci Smetanovou Mou vlastí. Má stejnou cyklickou kostru, kde šest částí dohromady vytváří ucelený pohled na to, co znamená rodný kraj v hudební řeči. Ne však letošního jubilanta Bedřicha Smetany, ale mladé skladatelky a klavíristky Nikol Bókové. (Rozhovor s umělkyní právě o skladbě Her Country čtěte ZDE.) „Tematicky vychází z Mé vlasti, ale originálně, vlastní cestou,“ píše se v programové brožuře. Volné asociace, drobné hudební hříčky a odkazy, hlavně ty propojují Smetanovo legendární dílo s kompozicí Nikol Bókové, výsledný pocit je však úplně jiný. Bóková se nebojí pracovat s emocí, s hudební myšlenkou, která má kořen v představě, ve vzpomínce. Svoji vlast vnímá se všemi jejími útrapami i budoucími výzvami. 

První část cyklu nese název High Castle a hned první tóny lesního rohu neomylně odkazují k Vyšehradu. V příštím taktu však posluchači zjistí, že to nebude jen tak. Zpoza klavíru o sobě dává vědět Nikol Bóková a společně se smyčci tvoří důvtipnou dekonstrukci původní harmonie. Tento „Vyšehrad“ je o poznání závažnější a přináší neotřelé odstíny nástrojových barev. Autorka se nesnaží nijak zapírat svůj vhled do jazzové muziky, což jí přináší obrovské kompoziční možnosti. Srdce jednoho z hlavních motivů tvoří kombinace lesního rohu, basklarinetu a zvonů. Z muzikantů na pódiu čiší čirá radost z hraní – to se vždy pozná. Radek Baborák má nelehký úkol, protože v každé volné chvíli mává svému komornímu tělesu a když zrovna hraje, komunikuje očima. 

River, druhá část široce pojímající vodstvo, si vybírá některé „vltavské“ motivy a rozvodňuje je ještě více. Zdá se, že tok této řeky jen tak něco nezdolá. Dokáže být hravá, majestátní i krutá. Lehké klavírní ostinato se snoubí s temnější žesťovou melodií a nabírá na síle, aby nečekaně spadlo do čisté harmonie, znějící jako hudba vodních víl. Vzápětí přichází další známý motiv, se kterým si hrál už Smetana, Bóková lidovou melodii Kočka leze dírou však posílá ještě dále. V jejím provedení zní jako stále nabývající ozvěna, hromadící se síla nezdolného českého vodstva. Autorka se čas od času se za klavírem usmívá vlastním hudebním hříčkám a nepochybně si užívá každou vteřinu „své vlasti“.

Následující třetí část Her Country je tematicky postavena na silném příběhu neobyčejné lásky k vlasti. Namísto Smetanovy Šárky se totiž autorka inspirovala Miladou Horákovou. Vzdala jí hold zhudebněním dopisů, které Horáková napsala před popravou v pankrácké věznici. Fragmenty textu z dopisů přeložila Bóková do několika jazyků, aby ilustrovala Miladinu jazykovou vybavenost. Pěveckého partu se opět zhostila Bella Adamova, které se znovu podařilo publiku předat všechny emoce v hudbě a textu skryté – Miladinu hlubokou lásku a úctu k pravdě a vlasti. Zpočátku za velmi komorního doprovodu klavíru a zvonů se chrámem roznesly tóny nutící k niternému rozjímání. Ústřední nadějeplné téma, které se ještě několikrát navrátí je podbarveno neobvyklým zvukem basklarinetu (v podání Petra Valáška). V kombinaci se zvony, hornou a klavírem vyznívá stejně mimořádně jako zpěvaččiny hluboké polohy. Dávají nahlédnout do hloubky Miladina neotřesitelného světonázoru. Závěrečná část textu v češtině tematicky stmeluje i koncept celé kompozice. Fakt, že v tuto chvíli mohu sedět v kostele a poslouchat zhudebněná slova Milady Horákové dokládá, že nezemřela nadarmo. 

Čtvrtá část pojmenovaná Woods and Fields se ve jméně potkává nejen se svým předobrazem Z českých luhů a hájů, ale také s podtitulem celého letošního ročníku festivalu. Dobrodružství luhů a hájů očima dítěte je pokaždé neopakovatelné. Všichni hráči jsou naprosto ponořeni do přítomného okamžiku a užívají si každý tón, i když zrovna nehrají. Woods and Fields je vystavěna na autorčině klavírním umu. Její hudba hladí duši jako dobrá poezie. Tábor autorku přivedl na myšlenku ostravsko-karvinských dolů. Její Darkov vzdává hold hornickému řemeslu. Důstojně znějící melodie za doprovodu perkusisty Štěpána Hona, který pomocí rolniček, tamburíny a zvonů ozvláštnil volně plynoucí sled melodií. Darkov citlivě vykresluje na jedné straně těžkosti, ale na druhé straně hrdost horníků. 

Závěrem koncertu zazněla další vokální složkou podpořená skladba Home. Text v češtině napsal autorčin manžel Jan Bók Vala, vyjadřuje pocity, tužby a naděje nad vším, co domov znamená. Zvolil formu takzvaného haiku, tedy zvukomalebného trojverší s lichým počtem slabik, který má původ v Japonsku. „Dřímajícími potenciály lidí národa mého pojďme dokázat konečně nenaplněné poklady Česka,“ uzavírá ústy Belly Adamové hudební přelet nad svou vlastí, tedy Her Country, Nikol Bóková. Výjimečná skladba provedená mimořádnými muzikanty na závěr povedeného festivalu.

Foto: KHS / Václav Horníček