KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Triumf pištců v České Kamenici english

„Přestože hráli na nástroje, které dnešní publikum není zvyklé běžně slýchat, nešlo o žádnou studenou akademickou záležitost.“

„Šest hudebníků bylo po celý večer naladěno na stejnou vlnu, jejich souhra byla dokonalá a individuální instrumentální výkony obdivuhodné.“

„Capella de la Torre čerpá z hluboké studnice evropské hudební kultury, ale svobodně vytváří hudbu pro současné posluchače.“

V neděli 19. září se goticko-renesanční kostel svatého Jakuba v České Kamenici rozezněl tóny hudby, která skvěle ladila s jeho architektonickým tvaroslovím. Hudebníci německého ansámblu Capella de la Torre se na koncertě vydali na cestu raně novověkou Evropou a ze zrnek dávných zápisů, které řízením osudu prošly sítem času a byly pečlivě restaurovány moderními badateli, vytvářeli plnokrevnou muziku.

Přestože hráli na nástroje, které dnešní publikum není zvyklé běžně slýchat, nešlo o žádnou studenou akademickou záležitost, ale o živoucí hudbu, kterou by „skouslo“ i jazzové či folkové klubové publikum. Důležitý podíl na tom měla technika improvizace, doplňující a oživující hlasy pevně dané zápisem. Provozování staré hudby má v tomto pojetí mnoho společného s jazzem.

Šest hudebníků bylo po celý večer naladěno na stejnou vlnu, jejich souhra byla dokonalá a individuální instrumentální výkony obdivuhodné. Souzvuk dvojice šalmají, basového dulcianu, pozounu, loutny a perkusí byl zcela vyvážený a nečekaně jemný. Šalmaj v rukách umělecké vedoucí souboru Kathariny Bäuml zněla kultivovaně a překvapivě plasticky, vzdálena jednorozměrnému vřeštění, které obvykle vychází z replik dvouplátkových nástrojů středověku a renesance. S brilantní nástrojovou technikou se u všech zúčastněných pojil precizní cit pro rytmus. Hudba zkrátka celý večer perfektně „šlapala“ – i to navozovalo pocit klubového koncertu.

Liverpoolský perkusionista Mike Turnbull dostával během koncertu často příležitost i k sólovým plochám, což v presbytáři kostela působilo až nepatřičně. Vhodnějším prostředím by jistě byl hradní hodovní sál, kde by hudba mohla společnost bavit při hostině či ponoukat k tanci. Tohoto nebezpečí si však hudebníci byli evidentně vědomi, a tak kostru koncertního programu tvořily polyfonní skladby, které byly psány pro chrám a původně samozřejmě pro zpěvní hlasy. Duchovní text tak byl latentně přítomen ve frázování melodického přediva.

Ze skladatelů, jejichž díla na koncertě mezi anonymními tanci a improvizacemi zazněla, je potřeba zmínit alespoň dva: Josquina Desprez, jehož umělecká vedoucí souboru v emotivním proslovu označila za svého nejoblíbenějšího skladatele, a Balthasara Resinaria, který má jako rodák z Děčína a pozdější luterský biskup v České Lípě přímou vazbu ke kraji, v němž se mezinárodní hudební festival Lípa Musica koná.

Jistě je ještě potřeba vyzdvihnout výkon loutnisty Johannesa Vogta, jehož znělá hra harmonicky kotvila ostatní melodické nástroje. V improvizačních pasážích se někdy neostýchal užít i modernější harmonie, které by jistě v 16. století nezazněly. To není na škodu – vždyť hudba je živoucí a probíhá vždy tady a teď. Je uměním pomíjivého okamžiku: vzduch se zachvěje, okouzlí člověka krásou a je pryč. A hudebníci i posluchači jsou přirozeně dnes jiní než v renesanci. Mají jiné zkušenosti, slyšeli jinou hudbu, proto nemohou improvizovat a vnímat hudbu stejně jako lidé před půltisíciletím. Podobně jako s folklorem pracuje třeba skupina Čechomor nebo s tradicionály i renesanční hudbou Tichotův Spirituál kvintet, tak i Capella de la Torre čerpá z hluboké studnice evropské hudební kultury, ale svobodně vytváří hudbu pro současné posluchače. A ti ji poprávu v České Kamenici odměnili bouřlivým potleskem. Festivalu Lípa Musica se opět podařilo přivézt do kulturně vyprahlého regionu špičkový hudební soubor světové úrovně!

Foto: Lukáš Marhoul Photography

Ondřej Maňour

Muzikolog a hudebník

2004–2018 v Akademii věd šéfredaktor časopisu Hudební věda • 2016–2018 vedoucí redaktor projektu Academus Edition • od roku 2018 redaktor koncertních programů České filharmonie • od r. 2021 hudební archivář Národního divadla v Praze • od r. 1993 člen souboru Schola Gregoriana Pragensis • od r. 2005 člen Kühnova smíšeného sboru.



Příspěvky od Ondřej Maňour



Více z této rubriky