„Drobný klavírista přednesl Klavírní koncert č. 17 G dur KV 453 Wolfganga Amadea Mozarta s odzbrojujícím nadhledem, perlivým a zvonivým úhozem a bezprostřední muzikalitou. Orchestr hrál citlivě a podporoval zvuk klavíru sólovými vstupy nástrojů, které tvořily s klavírem jiskřivou atmosféru.“

„Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“  WAB 104 Antona Brucknera, dílo, které autor mnohokrát přepracovával a které bývá hráno v pozdějších edicích. V Brně ale zazněla původní verze z roku 1874, a to jak před 130 léty, tak i nyní.“

„Tahle věta byla příležitostí předvést své výsostné umění pro sólohornistu brněnské filharmonie Karla Hofmanna, který ji skvěle využil jak dechberoucími, intonačně přesnými, nadýchanými piany, tak i pevnými, jásavými tóny s barevným témbrem.“

Abonentní koncert cyklu Filharmonie v divadle II přinesl překvapení. Zazněla Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“ Antona Brucknera, která měla v Brně přesně před 130 lety českou premiéru. Večer uvedl Klavírní koncert č. 17 G dur KV 453 Wolfganga Amadea Mozarta v podání Melvyna Tana, britského klavíristy ze Singapuru. Filharmonie Brno hrála od taktovkou svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Recenze je psána z koncertu 20. dubna 2023.

Než se dirigent ujal taktovky, chopil se mikrofonu a přečetl roztomilou češtinou divákům informaci, že Brucknerova symfonie měla českou premiéru před 130 lety právě v Brně. Navodil tak přátelskou atmosféru, kterou umocnil příchod sólisty, klavíristy Melvyna Tana. Skromný, drobný klavírista přednesl Klavírní koncert č. 17 G dur KV 453 Wolfganga Amadea Mozarta s odzbrojujícím nadhledem, perlivým a zvonivým úhozem a bezprostřední muzikalitou. Orchestr hrál citlivě a podporoval zvuk klavíru sólovými vstupy nástrojů, které tvořily s klavírem jiskřivou atmosféru. Koncert, rozdělený klasicky do tří vět, 1. Allegro, 2. Andante quasi allegretto, 3. Allegretto – Presto. Finale, působil jako relaxační hudba, přirozeně a vyváženě plynoucí, přinášející pozitivní náladu a povznášející ducha. Publikum odměnilo hudebníky nadšeným potleskem, kterému se sólista dojemně děkoval. Škoda, že zcela zapomněl na přídavek, který zazněl údajně na druhém, pátečním koncertě.

Po přestávce zazněla očekávaná Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“  WAB 104 Antona Brucknera. Dílo, které autor mnohokrát přepracovával a které bývá hráno v pozdějších edicích. V Brně ale zazněla původní verze z roku 1874, a to jak před 130 léty, tak i nyní, která je v edici Leopolda Nowaka. První větu Allegro zahajuje sotva slyšitelné pianissimo smyčců, které podkreslují slabé volání lesního rohu. Následná rozvíjející se melodická sekvence se rozrůstá do radostně spěchající hudby, ze které občas vykouknou sólové vstupy dřevěných dechových nástrojů, která podle autora má líčit život ve středověkém městě, svítání a ranní volání žesťů k otevírání bran. Fortissimo orchestru zní plně a barevně, zklidňuje se široká plocha, kterou korunují slavnostní žestě. Zklidněnou melodii ukončuje opět kvartový motiv lesního rohu, který přebírají do ztracena ostatní nástroje, aby se opět melodie rozvinula na vracejícím se intervalu. Druhou větu Andante quasi allegretto s pomalým funerálním rytmem, přebírají po violoncellech dřevěné dechové nástroje, následované smyčci, které rozvíjejí téma do šíře a zklidňují ji. Lesní roh zdálky si povídá s flétnou, melodie se postupně dynamicky zvedá, podpořená žesti a tympány, v dlouhém tahu do vrcholu fortissima. Třetí věta Sehr schnell – Trio. Im gleichen Tempo, patří především lesnímu rohu. Osmkrát opakovaný stejný motiv, který se ozývá jakoby z několika stran a různých vzdáleností, navozuje pastorální charakter, který dál rozvíjejí v dalším opakujícím se tématu ostatní nástroje, v závěru vrcholí motiv v žestích. Tahle věta byla příležitostí předvést své výsostné umění pro sólohornistu brněnské filharmonie Karla Hofmanna, který ji skvěle využil jak dechberoucími, intonačně přesnými, nadýchanými piany, tak i pevnými, jásavými tóny s barevným témbrem. Zato sklidil od obecenstva i od dirigenta obdiv a uznání v podobě závěrečných ovací i volání bravo ve stoje. Poslední věta Allegro moderato vytváří plastické široké plochy ve smyčcích, podpořených dřevěnými nástroji. Je to nejdelší věta symfonie, jednotlivé motivy se stále vracejí a znovu opakují, z dnešního pohledu zbytečně natahují dílo, i když právě tohle opakování je příležitostí pro zvyšující se gradaci prostřednictvím dynamických vln, kterou umocňuje odsazování zvuku před vrcholem. Tím je opakující se téma ve fortissimu, podtržené trubkami a trombony, které burácejí spolu s tympány.

Byl to večer, který přinesl klasický repertoár, přesto objevný a zajímavý. Tuhle podobu Brucknerovy symfonie na You Tube nenajdete, je to verze, kterou skromný skladatel s malou sebedůvěrou několikrát přepracovával, ale přesto na ni mohl být pyšný. Přesto, že tematický materiál se mnohokrát opakuje, dokáže s ním pracovat odstupňovaně a přinášet stále nové zvukové podoby. Dirigent Dennis Russell Davies dokázal orchestr motivovat a posouvat stále k další gradaci a k novým emočním výpovědím. Orchestr hrál s plným zaujetím a evidentně s vědomím výjimečnosti chvíle.

*******

Foto: Dag Markl