1

„Kateřina Englichová svůj part přednesla přesvědčivě ve výborné souhře s komorní smyčcovou sekcí orchestru.“

„Kukalova skladba je dobře napsaná, má ucelený tvar a bylo slyšet, že její autor má s formou concertina zkušenosti.“

„Všichni interpreti odvedli značný kus práce na skladbě Ivana Zelenky Stabat mater, která ten večer zazněla v premiéře.“

V sále královéhradecké filharmonie se uskutečnil neobvyklý koncert, na němž zazněly kompozice dvou žijících skladatelů. První skladba, Concertino pro harfu a smyčce, byla z pera Ondřeje Kukala a druhá, rozměrná kantáta Stabat Mater, pocházela od Ivana Zelenky. Hrála tamní Filharmonie Hradec Králové s harfenistkou Kateřinou Englichovou, zpíval Pražský filharmonický sbor a čtyři sólisté.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Pěkně je znázorněn přerod Broučka z dítěte v dospělého, naopak poněkud matoucí je dvojrole Kmotříčka a Faráře.“

„Broučci jsou zvukově proporčním celkem s množstvím nástrojových detailů, jimž se dostává náležitého času, aby vynesly nějaký obsah.“

„Tvůrci inscenace se rozhodli ctít Broučky i s jejich archaickým jazykem a antikonzumním poselstvím.“

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla pečuje o své budoucí publikum formou nabídky rodinných představení, na níž se podílí i operní soubor. A právě do tohoto zdroje sáhlo pro sebeprezentaci na festivalu Opera, přičemž vsadilo na soudobou tvorbu – operu Broučci skladatele Jana Jiráska (1955), kterou představilo v letošní sezóně (12. října 2019) ve světové premiéře na scéně Velkého divadla.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

Ponaučení pro nejmenší diváky v opeře Broučci Jana Jiráska i hluboké mravní poselství pro dospělé posluchače v Beethovenově Fideliovi chystá do konce ledna festival Opera 2020. V nejbližších dnech převezmou štafetu na přehlídce operní domy z Plzně a z Prahy.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

„Jiří Štrunc nastudoval Jiráskovu hudby s výborně hrajícím Orchestrem DJKT precizně.“

„Jako malý Brouček při premiéře zazářila Anna Flajšmanová, jako malá Beruška Jana Štruncová.“

„Všichni mladí umělci se rolí zhostili s nadšením a téměř profesionálním projevem.“

V Divadle J. K. Tyla v Plzni se již stalo tradicí, že každé dva roky nastuduje dílo, které mu bylo buď přímo napsáno „na tělo“, nebo patří k současné stěžejní operní tvorbě. V minulosti tak byly uvedeny například opery J. J. Ryba a Kocour v botách a v roce 2022 se chystá uvedení opery Quo vadis Sylvie Bodorové. Do budoucna se také připravuje skladatelská soutěž, a to dokonce v mezinárodním měřítku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
499476092916209982187926154392525453918208o

„Inscenace vychází z pařížského provedení z roku 1906.“

„Záměrem bylo udělat klasickou operetu ve velkém stylu.“

„Žánr klasické operety je velmi náročný na interprety.“

Za vším je třeba hledat člověka. V tomto případě ředitele Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni Martina Otavu, který coby mladý herec trávil čtyři roky na prknech karlínského divadle a odnesl si z tohoto angažmá nezapomenutelné vzpomínky i lásku k operetě. Nyní už jako ředitel si řekl, že by nebylo špatné nějakou operetu v koprodukci realizovat. Ředitel Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek nebyl proti. Jen vybrat tu správnou. Pod Kulhánkovým vedením už Karlín uvedl Čardášovou princeznu, Netopýra i Polskou krev, zbývala opereta všech operet Veselá vdova. Ve čtvrtek 24. ledna měla v Karlíně první premiéru.

 
Zveřejněno v ReflexePlus