„Máme být na co hrdí, že máme Michnu…!“  

„Centrum barokní hudby ve Versailles nás zásobuje novými nápady a notovými materiály.“

„Máme naplánováno Německo a Rakousko a já mám jet dokonce až do Ruska. Tak uvidíme, jak to všechno půjde…“

Collegium Marianum, které pořadatelsky stojí za Letními slavnostmi staré hudby, má na pražském festivalu letos dva programy. První dnes večer nabídl v zahradě Trojského zámku Telemannovy Pařížské kvartety v kombinaci s instrumentálními skladbami Jeana-Féryho Rebela, Michela Blaveta a Johanna Caspara Ferdinanda Fischera. Druhý je ohlášen na 6. srpna a půjde o výběr z České mariánské muziky raně barokního jindřichohradeckého skladatele a básníka Adama Václava Michny z Otradovic. Flétnistka Jana Semerádová, umělecká vedoucí souboru, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus oba koncerty, festival i další souvislosti letošního komplikovaného roku. 

Máte pro letošní festival premiéry?

Collegium Marianum má letos na festivalu dva programy. Sestavila jsem je tak, aby šlo o něco nového nejen pro naše publikum, ale i pro nás. Mám osobně ráda, když se ukáží novinky, nové dramaturgické zaměření a nové souvislosti. Proto jsem pro francouzsko-německý, ale více asi francouzský program nazvaný La rose de Paris vybrala známé Telemannovy Pařížské kvartety, které už jsme v minulosti hráli, ale spojila jsem je s hudbou jeho francouzských současníků. Jde o propojení přes květinový motiv, tedy pařížskou růži, ale i přes autory, kteří se znali a kteří spolu hráli a také se navzájem ovlivňovali. Program ukazuje, nakolik je Telemannova hudba nadčasová. Nejenže slyšíme francouzské taneční věty, ale také italskou virtuozitu.

Druhý program je naopak ukotven v českém prostředí.

Ano, Lilium mezi trním, to je ryze český koncert. Představujeme mariánské písně rytíře Adama Michny z Otradovic, na kterého jsme už měli dlouho zálusk. A zvlášť s Hanou Blažíkovou která je tak krásně zpívá…! Ale chtěli jsme ukázat Michnu i ve světle italské instrumentální tvorby, která je nějakým způsobem spojena s barokní Čechií poloviny sedmnáctého století, a to buď autory, kteří v Praze žili, nebo se v Čechách narodili a měli s naším prostředím něco do činění. Chceme ukázat, že doba po třicetileté válce nebyla „temná“, ale naopak je plná naděje a velmi kvalitní hudby. Byl to čas, kdy se zkoušely nové věci. Uvolněnější stylus phantasticus byl slyšet i u autorů, kteří tvořili v Čechách. Ať už to byl například Vincenzo Albrici, nebo Biber se svými Růžencovými sonátami.

Používáte slovo Čechie. Je to historické slovo?

Jde o slovo, které se používalo v baroku, zvláště na začátku osmnáctého století, pro vyjádření této oblasti, tedy Českého království. Používám ho i proto, že jsem před dvaceti lety dávala s mojí sestrou Markétou dohromady program pro oslavy Sláva barokní Čechie. Tehdy ten název krásně vyjádřil, jak naše kulturní kotlinka byla důležitá pro okolní svět. Nebylo to jenom nějaké přestupní údolí mezi Vídní a Drážďanami, ale opravdové centrum. A Jindřichův Hradec, kde žil a tvořil Adam Michna z Otradovic a kde měl i prostředky na podporu mladých talentovaných studentů, bylo místo, které mělo do Vídně možná dokonce trošku blíž než do Prahy… Uvidíme a uslyšíme, jak dokázal mistrně zhudebnit český jazyk, a srovnáme si to s písněmi od dvou italských skladatelů, kteří také psali strofické písně, i když trochu jiným způsobem. Máme být na co hrdí, že máme Michnu…

Ale jinak jste dost frankofilní, viďte… Soubor i vy sama…!

To je pravda. Ostatně i letos měl být minulý týden na zahajovacím koncertě festivalu francouzský soubor s francouzským programem… Stal se alespoň inspirací pro koncert s názvem Meditatio. Centrum barokní hudby ve Versailles nás zásobuje novými nápady a notovými materiály. Máme k francouzské kultuře hodně blízko, i když to vypadá, že je od nás dál než Německo.

V programu mělo být víc zahraničních umělců. Zůstali jen nějací. A nebo snad jde o hudebníky, kteří u nás žijí?

Máte pravdu, předposlední program nazvaný Galantní dialog je 3. září s umělci z Polska, s cembalistkou Annou Firlus a gambistou Krzysztofem Firlusem, a v posledním programu Pallas Nordica uslyšíme německý soubor. Jsou to v obou případech naši nejbližší sousedé. Oblíbených francouzských a italských programů jsme se letos museli vzdát. Ale některé se podařilo přesunout na příští roky.

Budou moci v září kolegové z Polska a Německa přijet?

Pevně věříme, že to půjde. Ostatně, už jsme také pozvali na první festivalový koncert barytonistu Tomáše Krále, který žije v Berlíně. V Čechách nezpívá tak často, ale když zpívá, tak je to svátek. Moc jsme těšili – a podařilo se.

Obdobným případem je Hana Blažíková?

Ta měla totálně plný diář. Měla s námi letos provádět Händelovu operu Alessandro Severo. Na místě tohoto programu je teď ten michnovský projekt. Hana Blažíková má „díky“ letošní situaci najednou čas i na jiné programy a můžeme se na ni tedy těšit na festivalu dokonce více než jen jednou…

I váš kalendář a diář byl plný. Měli jste teď v létě, před festivalem i po festivalu, někde být jinde v cizině… a nebudete?

Ano, měli jsme cestovat. Měli jsme mít s Collegiem Marianum koncerty v Německu. Cappella Mariana měla hrát nespočet koncertů v Belgii a po Evropě… Ze všeho sešlo.  

Je nicméně naděje, že by se nějaké zahraniční koncerty už mohly na podzim podařit?

Na konci prázdnin máme nějaké koncerty v Čechách, v cizině pak už od září! Máme tam naplánováno Německo a Rakousko a já mám jet dokonce až do Ruska. Tak uvidíme, jak to všechno půjde. Ale věříme tomu. A to je nejdůležitější.

Foto: Petra Hajská, Martin Divíšek