„Fascinace klasikou je nějak přítomna v každém člověku.“

„Vyrůstal jsem na farmě, klasickou hudbu jsme vůbec neposlouchali.“

„V devatenácti jsem neuměl noty – a dnes zpívám po celém světě Wagnera.“

Fascinace Wagnerem je výjimečné spojení opery a filmu, projekt, jehož světová premiéra se uskuteční 25. října v Praze. Tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Selcukem Carou jsou přesvědčeni, že film propůjčí opeře nový rozměr. Ve Foru Karlín, rok po svém prvním hostování, jako spolutvůrce a jako hlavní pěvecká hvězda vystoupí tenorista Andreas Schager, jeden z nejvyhledávanějších wagnerovských pěvců současnosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje v souvislosti s cílem projektu svou vlastní cestu ke klasické hudbě.

Není projekt Faszination Wagner vlastně takový komplexní Gesamtkunstwerk podle Wagnerova vzoru, souborné dílo, v němž je spojeno současně více druhů umění?

Za celým projektem je touha otevřít dveře lidem, kteří se obávají jít do divadla na pětihodinové představení Wagnerovy opery. Otevřít jim dveře a říci jim, pojďte na kratší představení, na dvouhodinové, jako bývají filmy v kině. Považuji to sám za strašně moc důležité, protože jsem v mládí, když jsem vyrůstal, neměl nic společného s hudbou. Vyrůstal jsem na farmě. Moji rodiče byli zemědělci, farmáři. A doma jsme prostě klasickou hudbu vůbec neposlouchali.

Kdy jste se k ní opravdu dostal?

S hudbou jsem měl něco společného teprve až někdy v devatenácti, když jsem přišel studovat do Vídně. Začal jsem zpívat ve sboru – a tehdy jsem vzplál pro klasiku. I ze své zkušenosti jsem přesvědčen, že fascinace touhle hudbou je nějak přítomna v každém člověku. I když o ní nic neví, i když se jí nezabýval a neučil. Něco jako Parsifal – který zpívá „To nevím…“. Který je úplně čistý, nepopsaný.

Co tedy nabízíte?

Kdokoli přijde a uvidí náš projekt, tak musí být zasažen: uvidí úžasné obrazy, skvělý film, a to na velké, ale opravdu obrovské projekční ploše široké jedenadvacet metrů. Tedy opravdu veliké. Věřím, že jen otevře ústa a v údivu zvolá: Ou! Co to je?! A pak uslyší hudbu… Někdo, kdo dosud neměl nic společného s Wagnerovou hudbou, bude fascinován tím, co uvidí, co uslyší. Komplexně, totálně.

A ti druzí, kteří se s Wagnerovou hudbu už setkali?

Ti, kteří naopak přesně a do detailů znají Wagnerův Prsten Nibelungův?  Všechny postavy tetralogie…? Ti v duchu zvolají v nějakém okamžiku filmu: Aha! Ano, ano, vím, to je tohle místo…! A tady je vrána…! Ano, to musí být Wotan. A budou nadšeni tím, jak je film chytře udělán. A samozřejmě budou nadšeni i hudbou. Dáme tedy, doufám, každému možnost najít vše pohromadě. Ano, jako Gesamtkunstwerk.

To je hodně ambiciózní, snažit se posloužit současně těm prvním i těm druhým.

Ano, naprosto.

A je to možné?

Ano, jsem přesvědčen, že je. I proto, že jsem sám takovou cestou prošel. Já jsem v těch devatenácti ani neuměl noty. A dnes zpívám po celém světě Wagnera…! Včera jsem zpíval Tristana v Opéra Bastille. Za pár dní budu zpívat Siegfrieda v Metropolitní opeře. Ano, tohle byla moje cesta, takže jsem přesvědčen, že jsem ta pravá osoba, která podobnou cestu může ukazovat všem ostatním. Otevřít dveře lidem, kteří Wagnerovu hudbu ještě nikdy neslyšeli.  

S touhle myšlenkou přišel Selcuk Cara sám, nebo vy dva společně?

Společně, byl to nápad, který vzešel z naší debaty. To je mimochodem moc zajímavý člověk. Býval operním pěvcem a zpíval dokonce Hagena v Prstenu Nibelungově. Ví tedy o Wagnerově hudbě své, ví toho dost.

Velký hlas…?

Ano, velký hlas… Pak začal psát knihy a byl v tom velmi úspěšný. Jeho autobiografie „Turek, a přesto inteligentní“ se stala bestsellerem. A pak začal točit filmy. A byl v tom ještě úspěšnější. Získal za své fílmy už přes sto čtyřicet různých cen.  Podívejte se na internet, kde všude a jaké. Takže myslím, že je to ten pravý člověk pro daný film. Ale pozor, nepředstavujte si hraný film jako v kině…

Je to abstraktní film?

Ano, dá se to tak říci. Film charakteristický velkým obrazem, film, ve kterém nejsou lidské bytosti.

Ale nejde o počítačovou grafiku.

Ne. Ve filmu jsou například zvířata, která ztělesňují postavy Wagnerova Prstenu Nibelungova. Ale to nepotřebujete vědět. Vyprávíme příběh a myšlenka, která je za ním, je takováhle: představte si člověka krátce před smrtí, zraněného člověka, který umírá. Jako Siegfried. Za dvě tři minuty zemře. A v tomhle okamžiku se mu v mysli promítá celý jeho život. Tak přesně tohle vyprávíme. Hudebně začínáme smutečním pochodem ze Soumraku bohů a pak postupujeme zpět a prezentujeme několik scén ze Siegfriedova života. A pak se vracíme na samém konci opět ke smutečnímu pochodu.

Hudba je samozřejmě živá.

Ano, ta není ve filmu. Ve filmu nezní žádná hudba. Veškerý zvuk obstarává orchestr – a je to pořádný zvuk!

Už zkoušel Selcuk Cara – nebo jste zkoušeli spolu – něco podobného předtím?

Ne, nevím o ničem takovém.

Přinášíte nový umělecký druh?

Možná spíš novou formu umění. Ale vlastně ani to ne. Nemá jít o umění. Cílem je fascinace, přitáhnout lidi tím, co vidí a slyší.

Takže nikoli umění, ale Fascinace Wagnerem. Podle názvu projektu.

Ano, přesně tak.

Kde všude teď vystupujete?

Zpíval jsem Tristana v Paříží a zase se tam vracím, pak mě čeká Lohengrin ve Vídni, můj první Lohengrin. Pak letím do Clevelandu, kde budu zpívat Baccha ve Straussově Ariadně na Naxu s dirigentem Franzem Welser-Möstem, pak mě čeká Metropolitní opera, kde budu dělat oba Siegfriedy… A tak dále… Je toho pořád dost.

Převážně Wagner?

Ano. Řekněme z osmdesáti procent. Protože jsem například teď debutoval ve Vídni jako Max ve Weberově Čarostřelci, také zpívám Florestana v Beethovenově Fideliovi… A stále se také chci vracet k Mozartovi. Konkrétně k Taminovi v Kouzelné flétně. V Berlínské státní opeře, s Danielem Barenboimem, kde jsem členem souboru. A v plánu je Tamino i ve Vídeňské státní opeře.

Tamino potřebuje trochu jiný hlas než Wagner…

Ne snad jiný hlas, hlas mám jeden svůj, ale vyžaduje jiný způsob zpěvu. Jiný způsob přemýšlení a zpívání. Jde ale o jinou postavu, o jiného hrdinu, takže hlas se automaticky stane měkčím, sám se drží trochu zpátky. Právě to je pro mě, pro mou profesi, velmi prospěšné, zdravé.

Je Tamino jedinou mozartovskou rolí, kterou zpíváte? Kterou můžete zpívat?

V současnosti ano. Ale dřív jsem zpíval Mozarta docela hodně.

Takže Tamino jako hrdinný tenor?

A proč ne? Ale na druhou stranu, jiný hrdinný tenor než Siegfried, který by přece nikdy nezpíval to, co zpívá Tamino: Zu Hilfe! zu Hilfe! sonst bin ich verloren. Pomozte mi, nebo jsem ztracen!

Budete s wagnerovským projektem cestovat?

Existuje už hodně plánů, je o něj velký zájem. Já teď soustřeďuji pozornost na Prahu. Na světovou premiéru sem přijede řada divadelních ředitelů a agentů, aby viděli, o co jde a jaké to je.

A už jsou známy nějaké další konkrétní plány týkající se vašeho projektu?

V květnu budeme na festivalu ve Wiesbadenu. A řada dalších divadel už projevila zájem. Včetně Tokia. Ale nejsou ještě uzavřeny smlouvy, takže o tom nemohu mluvit. A také záleží na mém diáři, který je naprosto plný.

Ale to je dobře.

Ano, to je moc dobře.

Rakouský tenorista Andreas Schager je objevem posledních let. Zpívá Parsifala na festivalu v Bayreuthu, píše se o něm jako o jednom z nejlepších Siegfriedů, v kritikách lze číst, že „…opravdoví hrdinní tenoři jsou vzácní a pěvec jako Schager ještě vzácnější”. Vystupuje v Deutsche Oper Berlin, Staatsoper Berlin, Teatro Real Madrid, v Hamburské státní opeře, Římské opeře, v milánské La Scale, v divadlech v USA a Kanadě, a to především ve Wagnerových operách, ale také v operách Richarda Strausse. Ve Vídeňské státní opeře se setkal v inscenaci Weberova Čarostřelce s dirigentem Tomášem Netopilem. Projekt Fascinace Wagnerem uvede vrcholná čísla tetralogie Prsten Nibelungův a oper Rienzi a Tristan a Isolda. Film je komentářem, který rozkrývá prostřednictvím asociativních obrazů a sekvencí Siegfriedův vnitřní svět. Výběr z díla Richarda Wagnera zazní v podání Orchestru Státní opery a v hudebním nastudování Matthiase Fletzbergera. Spolu s Andreasem Schagerem vystoupí jeho manželka, houslistka Lidia Baich, a to jako sólistka symfonické fantazie na motivy opery Tristan a Isolda.

Foto: Jakub Gulyás, Petr Veber