PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na Pražské jaro poprvé přijíždí orchestr z města, které bylo se stotisícovou českou menšinou po Praze a Vídni třetím největším na světě s českou populací.“

„Kubelík zřejmě hrál až příliš mnoho soudobých děl, měl náročné zkoušky a angažoval afroamerické umělce.“

„Oslovil houslistu Josefa Suka, jestli by znovuobjevený koncert od Martinů nenastudoval a nepřijel uvést do Chicaga.“

V biografii Chicagského symfonického orchestru bylo a je několik zajímavých českých stop. Jeho šéfdirigentem byl v padesátých letech Rafael Kubelík, v exilu tam žil a zemřel K. B. Jirák, svůj americký debut měl právě tam Zdeněk Mácal. V poslední době v Chicagu už opakovaně vyvolal pozornost Jakub Hrůša, těleso dirigoval loni rovněž Petr Popelka, hrál s ním Josef Špaček a dotkla se ho už i dirigentka Alena Hron. A před půlstoletím tam měl v podání Josefa Suka premiéru První houslový koncert Bohuslava Martinů. Chicago Symphony Orchestra, ve kterém hrají také dva čeští houslisté, teď ve své 134. sezóně poprvé přijíždí na festival Pražské jaro. S Mahlerem, který prožil prvních patnáct let u nás na Vysočině.

„Pokud někdo jde do divadla s tím, že má vcelku jasnou představu, co chce vidět, potom je zhola nemožné s ním navázat opravdovou komunikaci.“

„Věřím v disciplínu, která vede ke svobodě.“

„Tato inscenace Její pastorkyně je pro mě jedním z nejosobnějších, nejhlubších a nejemotivnějších projektů mé dosavadní kariéry.“

Calixto Bieito se narodil ve Španělsku, vystudoval španělskou literaturu a dějiny umění na Barcelonské univerzitě, divadelní režii na Institutu del Teatre de Barcelona a herectví na Escuela de Arte Dramático v Tarragoně. Nyní žije v Basileji. Za svou práci obdržel mnoho prestižních cen a je řazen k předním evropským divadelním režisérům. V Praze se představil v roce 2022 inscenacemi Janáčkovy Káti Kabanové a Plamenů Erwina Schulhoffa a nyní se do Zlaté kapličky vrací s Její pastorkyní, kterou hudebně nastuduje Stefan Veselka. Janáčkovu operu v novém pojetí má tuzemské publikum možnost zhlédnout prvně 22. května, a to v rámci festivalu Pražské jaro. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Bieito hovoří o Janáčkovi a konkrétně i obecně o práci režiséra, včetně nutnosti nesoutěžit s dirigenty.

„Těžko si představit nespokojeného fajnšmekra.“

„Provedení Pierota dali všechno. Všichni, ale zejména Patricie, jejímuž naturelu zvolené dílo jistě konvenuje.“

„Kdybychom se bavili čistě o hudební složce, nebudeme se bavit. Ta bavila…“

Rezidenční umělkyně letošního Pražského jara, houslistka a performerka Patricia Kopatchinskaja 17. května nabídla své druhé festivalové vystoupení. Posluchače nešetřilo. Celkovým vyzněním až klubový program z děl tvůrců začátku minulého století stál na výkonech šesti interpretů. Ty byly v pražském Rudolfinu inspirované a zdařilé.

„Umístění koncertu středověké italské hudby do prostor Anežského kláštera považuji za velmi dobrý dramaturgický počin festivalu.“ 

„Navzdory Landiniho někdejší slávě zůstává jeho hudba vkusu dnešního posluchače poměrně vzdálená.“ 

„Ani jeden z hlasů však nedovedl naplnit prostor nebo rozehrát emoční škálu, která dovede pohnout srdcem.“ 

V sobotu 17. května připravil festival Pražské jaro vzácné setkání s hudbou středověkého Florenťana Francesca Landiniho, patrně největšího hudebníka italského trecenta. Výlet do pozdně středověkého Toskánska s názvem La dolce vista zprostředkovali členové souboru Sollazzo Ensemble ve složení soprán, tenor, loutna a organetto a fidula, které se ujala umělecká vedoucí Anna Danilevskaia. Patnácti světskými písněmi umělci bohužel spíše potvrdili obvyklý názor hudební veřejnosti: středověká hudba je příliš vzdálená naší zkušenosti a pro naše ucho natolik jednotvárná, že nestojí za další studium.

„Z hudby šesti století je vytvořeno pásmo poukazující na lidské utrpení; zlo je však vyváženo nadějí na náboženském podtextu.“

„Na české publikum ale měla nejspíše největší účin citace husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci. Kopatchinskaja jej interpretovala čistě, věcně, ale přesto s velkým přesahem.“

„Fišerovi stačily pouze dva, resp. tři nástroje, aby zpodobnil ikonický obraz lidského utrpení.“

„Nezajímá mě, co říkají ostatní. Snažím se najít si svou vlastní cestu.“ Ve dvou krátkých větách houslistka Patricia Kopatchinskaja shrnula základ svého uměleckého snažení. V jejích často experimentálních projektech však nejde o pouhou bezcílnou extravaganci, ale o promyšlený koncept užívající hudbu jako prostředek k vyjádření hlubokých, mnohdy až existenciálních myšlenek. Nejinak tomu bylo 16. května v pražském Rudolfinu na prvním koncertě umělkyniny letošní pražskojarní rezidence.

„Smyčce spolu s Fabiem Luisim provedli skladbu s příkladným porozuměním.“

„Podtitul Houslového koncertu ‚Památce anděla‘ odkazuje k úmrtí mladičké Manon Gropius, dcery Almy Mahler a Waltera Gropiuse, kterou měli manželé Bergovi velmi rádi a jejíž skon je zasáhl.“

„Interpretace Brahmsovy symfonie nabídla další výrazový odstín, jehož je tento skvělý soubor schopen.“

V rámci Pražského jara se ve čtvrtek 15. května v Česku objevil jeden z nejlepších japonských orchestrů, tokijský NHK Symphony Orchestra. Soubor s takřka stoletou tradicí se na festival vrátil po dlouhých dvaačtyřiceti letech, přičemž pod taktovkou proslulého italského dirigenta Fabia Luisiho představil ve Dvořákově síni Rudolfina silný program v podobě Hudby ke třem filmům Tõru Takemitsu, Houslového koncertu „Památce anděla“ Albana Berga a Čtvrté symfonie Johannesa Brahmse. Sólistkou večera byla oceňovaná japonská houslistka Akiko Suwanai.

„Till Schuler vstoupil do Bachovy suity vkusně, výrazově odměřeně a s přímým vhledem do jejího architektonického řešení.“

„Pro drsnější a emočně prohnutější vyznění Bachovy kompozice Yuya Mizuna zdůraznil roli disonancí, s nimiž zacházel jako se specifickými funkcemi hudebního výrazu.“

„Předností výkonu Alexandry Kahrer bylo geometricky přesné vykrajování frázových linií a precizní vrstvení souzvuků, jimž propůjčila podobu transparentních akustických vertikál.“

V pondělí 14. května se ve Dvořákově síni uskutečnilo dechberoucí klání mezi finalisty soutěže Pražského jara. Špičky světové scény violoncellové hry se s podporou FOKu utkaly v pomyslném ringu pražského Rudolfina a s mladistvou dravostí a elánem vykřesaly ze svých muzikantských dovedností to nejlepší, co se za roky pilného studia naučily a co si pracně ozkoušely na pódiích evropských koncertních domů. Do programové linie byly zasazeny hvězdy hudebních nebes Johann Sebastian Bach a Antonín Dvořák, které důstojným světlem ozářily pestrou scenérii bravurních výkonů, a symbolicky tak zakončily violoncellovou kapitolu jedné z nejprestižnějších soutěží na tuzemské koncertní scéně.

„V centru pozornosti byli samozřejmě skvělí hobojisté.“

„Mimořádný výkon podala Prague Philharmonia pod vedením Roberta Kružíka.“

„V případě Koncertu pro hoboj a orchestr Jiřího Gemrota, který byl povinnou skladbou, je určující premiérové provedení z roku 2017.“

Prodloužený večer finále 76. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oboru hoboj se konal v úterní večer 13. května ve Dvořákově síni Rudolfina. Soutěž uváděla slovem v angličtině Klára Boudalová a tři finalisté – Leandro Lazzari z Itálie, Pedro Moreira z Portugalska a Fedor Osver z Ruska – předstoupili na podium před slušně zaplněné auditorium s jednou povinnou a jednou volitelnou skladbou. A vyšlo to tak, že všichni hráli stejnou nejen povinnou skladbu, kterou byl hobojový koncert Jiřího Gemrota, ale i volitelný kus, jímž se stal hobojový koncert, H 353 Bohuslava Martinů. Finalisty doprovázel orchestr Prague Philharmonia pod vedením Roberta Kružíka.

„Třičtvrtěhodinový houslový koncert přináší nekonečně posmutnělé, intenzivně působící plochy, které hraničí s tichem.“

„Sólistka Baiba Skride obdařila provedení v první a třetí větě neuvěřitelně krásnými pianissimy, ale i obdivuhodně dravými pasážemi, kterým padlo za oběť mnoho žíní ze smyčce.“

„Andris Nelsons dirigoval věcně, přesně, zřetelně a názorně, aniž by to ovšem znamenalo, že výsledkem byla pouze přesně odehraná hudba.“

Bostonský symfonický orchestr zvolil pro debut na festivalu Pražské jaro náročný, ale nádherný program. Tvořila ho výhradně hudba Dmitrije Šostakoviče. Šéfdirigent Andris Nelsons s houslistkou Baibou Skride ji spolu s tělesem zpřítomnili ve středu ve Smetanově síni jako mimořádně působivé svědectví o době před sedmdesáti lety i jako skvěle zvládnutou, ani trochu banální novou alternativu k zavedenému efektnímu symfonickému repertoáru.

„Hudba Dmitrije Šostakoviče je Andrisi Nelsonsovi obzvlášť blízká, zaujímá v jeho spolupráci s BSO ústřední místo.“

„V Bostonu měly během třinácti let premiéru tři ze šesti symfonií Bohuslava Martinů.“

„Boston Symphony Orchestra je výrazně spojen i s letními edukačními aktivitami v Tanglewoodu v pohoří Berkshire Hills.“

Poprvé v historii zahraje na Pražském jaru ve středu 14. května Boston Symphony Orchestra, těleso patřící ve Spojených státech z hlediska interpretační úrovně do půltuctu nejuznávanějších. V jeho historii figuruje dlouhá řada světových premiér, včetně děl Bohuslava Martinů. Andris Nelsons, který s ním přijíždí, je jeho hudebním ředitelem již desátou sezónu. Na koncertě v Obecním domě zazní hudba Dmitrije Šostakoviče, od jehož úmrtí uplyne v létě padesát let.

„Dílo vyznělo důvěrně známým způsobem, bez schválností, svévole a překvapení, příjemně ukotvené do očekávatelného a očekávaného průběhu.“

„Hráli na očekávané nejvyšší vlně svého standardu, ve kterém se snoubí charakteristicky jedinečný zvuk tělesa a špičkové hráčské kvality s nenapodobitelnou znalostí díla.“

„Vzhledem ke kosmopolitnímu zázemí šéfdirigenta jsou jeho interpretační podněty co do dosaženého vhledu do tak specifického díla v podstatě hodny obdivu.“

Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem zahájila osmdesátý ročník mezinárodního festivalu Pražské jaro. Smetanova Má vlast vyzněla při té příležitosti v Obecním domě 12. května jako důvěrně známá hudba ukotvená v tuzemských tradicích, jako poctivě uchopená klasika, jako neuspěchaná, usedlá a spolehlivá kreace.

„Čím viac spolu hráme, čím viac spolu a s hudbou žijeme, tým väčšia je naša jednota.“

„Neexistuje čosi ako fixná interpretácia.“

„Hudobné dielo sa rodí od prvej noty, dokonca od ticha predtým, ako zaznie prvá nota.“

Je to tak trochu ďalší koncert, ale zároveň nie je. Aj tak uvažuje Semjon Byčkov o zahájení osemdesiateho ročníku Pražského jara, kde už dnes uvedie tradičnú Mou vlast s Českou filharmonii. Zo slov šéfdirigenta prvého českého orchestru je zrejmé, že o Smetanovom cykle uvažuje ako o veľkom diele, v ktorom je napriek programu a tradícii na prvom mieste stále samotná hudba. Tá podľa Byčkova osloví každého bez ohľadu na národnosť či znalosť reálií, hoci je najprirodzenejšie zakotvená práve v génoch českých hudobníkov. 

„Ve středu je na programu pravidelný koncert z nabídky Evropské vysílací unie. A uslyšíme orchestr SWR Stuttgart v současné kondici s dirigentem Jonathanem Nottem.“

„Hostem dopolední Návštěvy v sobotu i v neděli je klavírista a intendant Dvořákovy Prahy Jan Simon.“

„V neděli zazní opera Benátský trh od Antonia Salieriho. Nejvíce ho proslavila žárlivost vůči Mozartovi, tak můžete posoudit, jestli byla oprávněná.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur – vedle přenosu z Pražského jara – nabízí v týdnu od 12. do 18. května?

„Večerní program ve středu nabídne koncert z nabídky Eurorádia, kterým Estonský rozhlas otevřel rok devadesátin Arvo Pärta.“

„Ve čtvrtek večer zazní Beethovenova Devátá s Tomášem Hanusem v den 80. výročí konce války. “

„Víkendové dopolední Návštěvy nás zavedou na blížící se Pražské jaro. Hovořit budou dramaturg Josef Třeštík a ředitel Pavel Trojan.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 5. do 11. května?

„Asi se nelze divit, že němečtí hudebníci do poválečných ročníků festivalu zváni nebyli. Zato sovětských umělců naopak přibývalo.“

„Rafael Kubelík v roce 1990 festival symbolicky otevřel Mou vlastí, naplněnou od té doby nepřekonanou a těžko překonatelnou plností vlasteneckého štěstí.“

„Hudba spojuje národy. Kdyby to nebyl slogan zprofanovaný komunistickými ideology, zněl by vlastně jako moudrý patos sudiček stojících u zrodu festivalu.“

Osmdesátý ročník hudebního festivalu Pražské jaro otvírá letos Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Úvodní Má vlast je 12. května v programu snad ještě větším symbolem než jindy. Nejen v připomínce tuzemských tradic nově pojmenovaných při dvoustém výročí Bedřicha Smetany, ale také v mementu světové války. A v něm v tom největším možném paradoxu. Vždyť zahajovací koncert řídí umělec ruského původu a amerického občanství, jakoby tedy zastupující dvě mocností, které v roce 1945 osvobodily Československo, ale které brzy poté začaly ztělesňovat dva protichůdné světy – totalitní a svobodný.

„Hudba si ma nachádza spontánne, je to pre mňa veľmi prirodzená forma myslenia.“

„Skladba je akýmsi prerozprávaním insomnie do hudobného obrazu.“

„Prečo by nemala byť nová hudba na dennom menu, keď je to práve to najsviežejšie a najčerstvejšie, čo sa dá ponúknuť?“

Festival Pražské jaro v roce 2022 přišel s novým formátem věnovaným soudobé hudbě a nazval jej Prague Offspring. Dvoudenní akce se letos koná počtvrté. V jejím centru stojí už vyprodaný večerní koncert 30. května, kdy Ensemble Modern, nový rezidenční soubor festivalu, ve světové premiéře interpretuje dokonce čtyři kompozice mladých autorů. Jedním z nich je tvůrkyně a performerka slovenské národnosti Barbora Tomášková.

„Tenorový part v Mahlerově Osmé je nesmírně náročný, má vysokou tessituru v hutné orchestraci, ale ve skutečnosti je pro můj hlas ideální.“

„Semjon Byčkov skvěle doprovází zpěváky, máte opravdu pocit, že dýchá s vámi.“

„Ve Velké Británii je téměř nemožné rozvíjet kariéru operního pěvce.“

Britský tenorista David Butt Philip se bude na Pražském jaru spolu s Českou filharmonií a dalšími účinkujícími podílet na provedení Osmé symfonie Gustava Mahlera. Ta pod taktovkou dirigenta Semjona Byčkova letošní přehlídku uzavře.