„Roku 1952 zde postavila nový nástroj s opusovým číslem 3173 Továrna na varhany, n. p. v Krnově.“

„Z hlediska konstrukce se celý nástroj nachází v jedné velké skříni obdélníkového půdorysu, hrací stůl mají varhany volně stojící.“

„Žaluzie druhého manuálu má znatelnou dynamickou působivost a díky spojkám je plně zapnutý žaluziový stroj minimálně stejně tak silný jako hlavní.“

Dalšími varhanami, o kterých toho není mnoho známo, podobně jako o nástrojích v Husových sborech Církve československé husitské, jsou varhany v evangelickém kostele v Pardubicích. Na počátku padesátých let minulého století je postavil krnovský národní podnik Továrna na varhany. Autorem dispozice byl uznávaný varhaník Jiří Reinberger. Za minulého režimu se v tomto kostele konaly vánoční varhanní koncerty, jediné ve městě a snad i široko daleko. V roce 2008 prošly varhany zdařilou rekonstrukcí a o rok později byla jejich dispozice rozšířena o jeden jazykový rejstřík.

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Pardubicích byl vystavěn v letech 1896–1897, slavnostní otevření se uskutečnilo 29. června 1897. O jeho výstavbu a založení se zasloužil zejména pardubický knihtiskař a starosta František Hoblík. Sbor se nachází na rohu ulic Sladkovského a Hronovická. Jedná se o nenápadnou a středně velkou budovu se žlutou fasádou, která takřka splývá svými rozměry s ostatními domy v ulici.

Roku 1952 zde postavila nový nástroj s opusovým číslem 3173 Továrna na varhany, n. p. v Krnově – neoficiálně Rieger-Kloss. Jednalo se o dvoumanuálové varhany s pedálem a čtyřiadvaceti rejstříky včetně dvou transmisí. Trakturu tehdy měly plně pneumatickou, vzdušnice kuželkové. Autorem dispozice byl dlouholetý spolupracovník závodu Jiří Reinberger, koncertní varhaník a pedagog AMU v Praze. Podnik ji vytvořil v duchu Werkprinzipu, neboli samostatnosti jednotlivých strojů, který uvedený poradce prosazoval a který byl tehdy v německém varhanářství moderní. Vycházel z takzvaného Varhanního hnutí, německy Orgelbewegung, které ideově směřovalo k obnovení barokních dispozic a konstrukčních principů.

Z hlediska konstrukce se celý nástroj nachází v jedné velké skříni obdélníkového půdorysu, hrací stůl mají varhany volně stojící. Prospekt nástroje je osově symetrický a tvoří jej píšťaly pedálového principálového sboru, Flétny ploché 2´ a manuálového Principálu 8´. Celý postament je vyhotoven z tmavě hnědého dřeva, symetričnost podporuje také rovná dřevěná mříž umístěná za prospektovými píšťalami po celé délce přední strany ‒ tu krnovští varhanáři občas stavěli. Vzhled nástroje prozrazuje svého tvůrce, přičemž do interiéru kostela i jeho výbavy zcela zapadá.

Rozmístění jednotlivých strojů je následující (pohled čelem k němu): vpravo žaluziový stroj, vlevo hlavní stroj, za ním pouze pedálový Subbas 16´, v prospektu zbytek pedálových rejstříků. Hrací stůl se nachází vlevo u zdi a bokem k nástroji na vyvýšeném pódiu červené barvy, pod nímž jsou vedeny kabely a převod žaluziového mechanismu. Zde se nachází určitě kvůli tomu, aby nepřekážel v už tak malém prostoru kostelní kruchty.

Stůl je přehledně řešený a pro hráče snadno ovladatelný. Spodní (první) manuál ovládá hlavní stroj, horní (druhý) žaluziový. Pedálnice je radiální a konkávní. S lavicí se dá volně pohybovat, výškově je však nastavitelná pouze přidáním či odebráním dvojic stejně vysokých dřevěných destiček, které jsou nasazeny na dvou závitových tyčích, upevněných na horní sedací desce, které se k hlavní části lavice připevní našroubováním matic zespodu. Oranžové rejstříkové sklopky se nacházejí v jedné řadě nad horním manuálem (obsahují i všechny spojky) ‒ každá má své číslo, nejvyšší je 33. Nad nimi jsou dvě řady páčkových spínačů volných kombinací, které byly nově instalované při generální opravě. Rovněž nové svítící zapínače některých pomocných zařízení jsou umístěny pod prvním manuálem a crescendový válec, vypínač crescendového válce v podobě šlapky na zaháknutí a balanční páka, mechanicky ovládající žaluzie, se nacházejí uprostřed desky nad prahem pedálnice. Ukazatel crescendového válce s třemi krátkými řadami různě barevných diod, svítících dle jeho aktuální polohy, je situovaný v pravém horním rohu stolu nad sklopkami. Nad stolem se nachází elektrické topení.

V roce 2008 se uskutečnila generální oprava realizovaná varhanářem Petrem Fischerem z Prahy. Celý nástroj rozebral, vyčistil, naladil, nově naintonoval a především plně pneumatickou trakturu přestavěl na elektropneumatickou tónovou i rejstříkovou. Někteří varhaníci si před rekonstrukcí stěžovali na zbytečně silný zvuk nástroje a hlučný ventilátor, nyní je to vyřešeno. Výsledek byl a dodnes je uspokojivý, varhanám oprava jednoznačně prospěla. V roce 2009 se představitelé sboru rozhodli vyhovět návrhu varhanáře a dispozici nechali rozšířit o už použitý jazykový rejstřík Hoboj 8´. Instalován byl v žaluziovém stroji, přičemž se muselo mírně upravit rozmístění některých rejstříků. Do celkového zvuku labiálních hlasů velmi dobře zapadá a pomocí superoktávové a suboktávové spojky z něj lze vytvořit i příslušný čtyřstopý či šestnáctistopý jazykový registr. Kvůli jeho přidání musel varhanář vytvořit nové spínače pro Tremolo a Vypínač jazyků, umístil je pod prvním manuálem. Nástroj tedy v současnosti čítá pětadvacet rejstříků včetně dvou transmisí.

Na varhany se hraje velmi pohodlně, lehký chod a mělký ponor manuálových klaviatur i nová traktura snadno umožňují virtuózní hru. Akustika sboru je vůči nástroji příznivá.

Současná dispozice:

Pomocná zařízení:

1. Mezi rejstříkovými sklopkami (v podobě sklopek): spojky II/I 16´, 8´, 4´; spojky II/II 16´, 4´; I/P 8´, II/P 8´, 4´

2. Nad rejstříkovými sklopkami (páčkové spínače): volné kombinace A, B

3. Pod prvním manuálem (tlačítkové svítící zapínače): Piano, Mezzoforte, Forte, Tutti, Vypínač, Vol.[ná] kombinace A (zapínač), Vol.[ná] kombinace B (zapínač), Vypínač 16´ hlasů a spojek, Zapínač ručních rejstříků, Aut.[omatický] an.[ulátor] pedálu, Tremolo, Vypínač jazyků

4. Nad prahem pedálnice: vypínač crescendového válce (šlapka na zaháknutí v její dolní poloze), crescendový válec, žaluziová balanční páka

Superoktávová spojka žaluziového stroje je prostavěná (kromě Cymbálu), suboktávová samozřejmě nikoliv. Transmisními rejstříky jsou Bourdon-bas 16´ a Kryt 8´ ‒ oba tyto manuálové registry (na hlavním stroji se nazývá Bourdon 16´) jsou užity i v pedálu. Subbas 16´ totiž částečně supluje i roli Principálbasu 16´, který se sem nevešel, a je tudíž trochu znělejší. Proto se nachází v pedálové dispozici i jemnější Bourdon-bas 16´. Píšťaly Subbasu 16´ a Bourdonu 16´ jsou ze dřeva v celém rozsahu, nejnižší polohy Flétny duté 8´ a Krytu 8´ jsou rovněž dřevěné, zbytek veškerého píšťalového fondu je kovový, většinou zinkový. Dle slov varhanáře použili krnovští stavitelé naskladněné píšťalové řady z předválečné éry podniku, zbytek nově vyrobili. Prospektové píšťaly oplývají postranními vousy a po generální rekonstrukci i leskem. Ty nejvyšší z nich, umístěné za přední řadou, jsou krepované. Každý tón výchvěvného Vox coelestis 8´ tvoří od c0 výše dvojice vůči sobě záměrně mírně rozladěných píšťal. Mixtura na hlavním stroji je čtyřřadá, kvintová, Cymbál na žaluziovém třířadý, rovněž kvintový a oproti Mixtuře jemnější. Spojením Nasardu a Tercie na žaluziovém stroji vznikne rejstřík Sesquialtera, tzv. ženská mixtura ‒ jazykový imitátor, který měl tehdy nahrazovat absentující jazykový rejstřík. Žaluzie druhého manuálu má znatelnou dynamickou působivost a díky spojkám je plně zapnutý žaluziový stroj minimálně stejně tak silný jako hlavní. Nástroj je naladěn v rovnoměrně temperovaném ladění, a1 = 440 Hz při 15 °C.

Už od doby svého postavení se nástroj využívá ke koncertním účelům ‒ v době totality se v tomto kostele konaly vánoční varhanní koncerty, jejichž hlavním protagonistou byl virtuóz a někdejší ředitel pardubické konzervatoře Václav Rabas. Pamětníci se shodují, že se tehdy jednalo o takřka nejvýznamnější a jedinou kulturní událost v době Vánoc v Pardubicích.

Rabas jednou zmínil, že právě na těchto varhanách předváděl možnosti manuálové i pedálové hry hudebnímu skladateli Miloslavu Kabeláčovi, který pro královský nástroj zkomponoval Dvě fantazie, op. 32, Čtyři preludia, op. 48 a začlenil je i do své Symfonie č. 3 in F pro varhany, žesťové nástroje a tympány, op. 33, Symfonie č. 8 „Antifony“, op. 54 a elektroakustické kompozice E fontibus Bohemicis, op. 55. Většinu děl měl Rabas ve svém repertoáru.

Foto: archiv autora, archiv farního sboru