„Program celého koncertu se dá rozdělit na dvě poloviny, ve kterých zněly pouze sólové varhanní kompozice, přičemž uprostřed se nacházel violoncellový vstup.“

„Již po prvních tónech slavnostní Ensalady od Sebastiána Aguilery de Heredia bylo jasné, že se jedná o vynikajícího hráče.“

„Zdejší malé barokní varhany dovedly pod rukama interpreta zcela uspokojivě zaplnit prostor kostela.“

První říjnovou neděli se v klášterním kostele Narození Páně v Opočně uskutečnil varhanní recitál na nedávno zrekonstruovaných varhanách králického mistra proložený třemi skladbami pro sólové violoncello. Příjemnou atmosféru vycházející z pozdního babího léta podtrhla i uspokojivá posluchačská návštěvnost. Varhaník Ireneusz Wyrwa hrál pouze skladby renesanční a barokní, violoncellistka Alena Šístková dokonce zařadila i jednu část z Ligetiho Sonáty.

Program celého koncertu se dá rozdělit na dvě poloviny, ve kterých zněly pouze sólové varhanní kompozice, přičemž uprostřed se nacházel violoncellový vstup. Hlavním protagonistou večera byl polský varhaník Ireneusz Wyrwa, absolvent hudební akademie v Katovicích, vítěz několika polských soutěží a pedagog na Univerzitě F. Chopina ve Varšavě. V Lublinu se věnoval i studiu muzikologie a kromě zasedání v porotách varhanních soutěží stojí za zmínku i to, že je expertem na stavbu nových varhan i restaurování historických nástrojů. Již po prvních tónech slavnostní Ensalady od Sebastiána Aguilery de Heredia bylo jasné, že se jedná o vynikajícího hráče, kterému je historicky poučená interpretace děl starých mistrů blízká. Španělské barokní varhany jsou sice daleko vzdálené těm našim, nicméně tercie v mixtuře králického opusu alespoň částečně napodobila absenci španělských trompet. Tajemné Capriccio cromatico od Tarquinia Meruly zase ukázalo jemnější barvy varhan a propracovanost všech vzestupných i sestupných chromatismů, které Wyrwa dokázal tlumočit. Sweelinckovy variace na světskou píseň Je to mars? daly posluchačům okusit, kolika různých kontrastů lze dosáhnout na malých jednomanuálových varhanách. Preludium g moll, BuxWV 163 Dietricha Buxtehudeho patří k těm méně hraným, nicméně se dá dobře přednést i na nástroji s krátkou oktávou. Zde pro autora typický stylus phantasticus i některé virtuozní díly varhaník opět přesvědčivě podal.

Následující violoncellový vstup patřil Preludiu a Sarabandě ze Suity pro sólové violoncello č. 4 Es dur, BWV 1010 J. S. Bacha a Capricciu ze Sonáty pro sólové violoncello György Ligetiho, u nějž si letos připomínáme 100 let od narození. Alena Šístková, laureátka mezinárodních soutěží, absolventka Pražské konzervatoře i HAMU v Praze a členka Komorní filharmonie Pardubice zazářila především v Ligetim, kterého dokázala skvěle přednést. Všechny rychlé pasáže, glissanda i další obtížnosti Ligetiho hudby jí vyšly skvěle. Předcházející Bach už tak přesvědčivý nebyl, nicméně jej zahrála velmi citlivě.

Ve druhém bloku varhaník zařadil Frobergerovu Toccatu C dur, pak nesmírně krásné i vděčné čtyři versy a Canzonu d moll ze Zipoliho Sonát v tabulaturách a na závěr Toccatu septimu ze slavné sbírky Georga Muffata. Wyrwa oplývá skvělou technikou, citem pro volby rejstříkových barev a pochopením pro starou hudbu, které se ukázalo především v pestré artikulaci, stylovém provedení ozdob a přesvědčivé agogice, kterou podtrhnul zajímavá místa skladeb i jejich závěry. Pro opočenský koncert vybral od začátku do konce vysoce kvalitní repertoár. Zdejší malé barokní varhany dovedly pod rukama interpreta zcela uspokojivě zaplnit prostor kostela, a můžeme tak i dle jejich zvuku souhlasit s tvrzením, že byly Ivanem Bokem výborně zrestaurované.

Letošní již třináctý ročník Festivalu F. L. Věka pořádá Spolek F. L. Věka, přičemž jej letos pořadatelé věnovali českému skladateli Radimu Drejslovi, rodákovi z Dobrušky, jemuž je věnován závěrečný symfonický večer v sále Filharmonie Hradec Králové. Zde zazní jeho Koncert pro klavír a orchestr v podání pianisty Karla Košárka.

******

Foto: Jan Ježdík

Facebook X E-mail WhatsApp