PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Namísto černých fraků nastoupili všichni v bílých tričkách s červeným srdíčkem a nápisem MFO.“

„Následná část, určená pro předvedení technického umění houslisty, byla ve svižném tempu, synkopovaná a v accelerandu do efektního závěru.“

„Dirigent Zsolt Hamar hudební plochy přirozeně vystavěl do mohutných vrcholů.“

Ve čtvrtek 1. února se konal v sále Reduty v Olomouci koncert, který se těšil nebývalému zájmu. Magnetem se stal houslista Josef Špaček, který zahrál Koncert pro housle a orchestr č. 1 Bohuslava Martinů. Večer ale začal Mozartovou Symfonií č. 6 F dur „Olomouckou“ a na závěr zazněla Symfonie…

„Klasikem je Smetana, i když zaznívají hlasy, že inscenovat jeho opery je kvůli jejich příběhům obtížné a že na ně lidé ani nechtějí moc chodit.“

„I když pro odezvu poměrně širokého publika nějaké silné podněty jejich hudba tak snadno nenabízí, tak třeba ještě jejich čas přijde…?“

„Kdo další vstoupí po slavné české skladatelské čtveřici a několika jejich souputnících s fanfárami na pomyslný Olymp, nebo se tam, což je pravděpodobnější, tak nějak nenápadně objeví?“

Debaty a úvahy o tom, kdo ze žijících nebo nedávno zesnulých skladatelů se jednou stane klasikem, kdo se dostane do kánonu uznávaných za ty nejvlivnější a nejdůležitější, tedy i nadále hrané, jsou ošemetné. Vzpomeňme na autory minulosti, objevené až mnohem později, ale i na oslavované…

„První skladbou se stal Karneval, koncertní předehra op. 92 Antonína Dvořáka, oslavující život jako nespoutaný živel v době před masopustem.“

„Technické mistrovství prokázal Jan Mráček s klidným nadhledem a samozřejmostí.“

„Dirigent Robert Kružík dal dílu plasticitu a dramatičnost a dokázal vytvořit hutné, barevné hudební plochy, naplněné emocemi a duchovním poselstvím.“

Druhý abonentní koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle ve dnech 11. a 12. ledna nabídl publiku stěžejní české skladatele. Zazněla koncertní předehra Karneval od Antonína Dvořáka, Fantasie pro housle a orchestr g moll Josefa Suka v podání houslisty Jana Mráčka a Symfonie č. 1 Bohuslava Martinů – vše pod taktovkou Roberta Kružíka.

„V souvislosti s významným rokem pro českou hudbu nebylo překvapením uvedení Předehry z opery Prodaná nevěsta, která otevřela slavnostní večer.“

„Kateřina Kněžíková přinesla lyrickou krásu; Richard Samek vyjádřil zvědavost a možná i zmatení v důsledku setkání s Juliettou.“

„Janáčkova filharmonie opět prokázala kvalitu a působivě vstoupila do dalšího roku.“

Letošním Novoročním koncertem vykročila Janáčkova filharmonie do očekávaného Roku české hudby a nabídla večer složený z děl skladatelů Bedřicha Smetany, Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka. Koncert se 10. ledna konal v prozatímních prostorách ostravského kina Vesmír, které na několik let nahradilo domovskou scénu filharmonie v Domu kultury. První ze čtyř připravovaných novoročních koncertů také připomněl výročí samotného hudebního tělesa – ostravská filharmonie tento rok slaví 70 let od založení. Orchestr a sólisty na koncertech řídí šéfdirigent Vassily Sinaisky, který svou spolupráci s filharmonií končí letošní sezónou.

„Jako dynamický mladík dirigentské taktovky vstoupil raketově na česká hudební pódia, ale pak se dočkal doma takřka třicet let totálního zapomnění.“

„Poprvé v Americe vystoupil v roce 1982 a hned s proslulým Chicago Symphony Orchestra. Úspěch měl neuvěřitelný, do programu mj. zařadil První symfonii Bohuslava Martinů!“

„Imponoval mu hektický život, partitury studoval v letadle a nesčíslněkrát se spolu s manželkou stěhoval; v Kalifornii mu vyhořel dům, když byl na jakémsi turné.“

Není tomu ještě ani čtvrt roku, co se 25. října 2023 v Praze uzavřela životní dráha Zdeňka Mácala, někdejšího šéfdirigenta České filharmonie. A letos 8. ledna by tento sugestivní, charismatický umělec, který bohužel příliš krátce a přitom neobyčejně výrazně poznamenal český hudební život, oslavil 88. narozeniny. Vzhledem ke své pestré a extrémně bohaté umělecké dráze odešel zcela netypicky, bez oficiálních smutečních poct, provázen v tisku spíše jen drobnými vzpomínkovými články. Světská sláva, polní tráva, jak říká často používané přísloví; v Mácalově případě to platí dvojnásob.

„Dvořákova hudba přinesla pohodovou atmosféru a zvědavost na další program.“

„Mix symfonické a jazzové hudby byl umocněn ozvučnou deskou, na které do rytmu hudby stepovala Martina Konečná.“

„Dirigentovi se podařilo vybičovat orchestr k vrcholnému, až živočišnému výkonu, za který se mu dostalo bouřlivých ovací.“

Filharmonie Brno pořádá koncerty na Nový rok pravidelně již od svého založení v roce 1956. Letos, v Roce české hudby, pod taktovkou amerického šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, zvolila neotřelý česko-americký program. Suitu A dur „Americkou“ Antonína Dvořáka vystřídal Koncert pro step a orchestr Mortona Goulda se stepařkou Martinou Konečnou, následovala Suita pro orchestr Porgy a Bess George Gershwina a závěr patřil Bohuslavu Martinů a jeho skladbě Le Jazz. Odlehčený, přesto precizně provedený program publikum nadchl.

„Je na Kabeláčově Mysteriu času něco českého? Přesto je to jedna z nejlepších českých skladeb.“

„V hlavním městě operní invence holt tolik nekvasí.“

„Česká hudba nepotřebuje žádné kvóty.“

Rok české hudby 2024, který právě začíná a který je tentokrát ještě posílen důrazem nazývaným Smetana200, vzbuzuje hrdost i otázky. Jako výsledek vzájemného zvažování a poměřování obou možných postojů a přístupů se nabízí přesvědčení, že to, čemu se říká česká hudba, je charakteristické otevřeností ke světu – že prokazuje schopnost přijímat podněty z okolí a zároveň nabízet světu vlastní invenční řešení.

„Institut na svém webu zveřejňuje skladby, které jsou předmětem příštích chystaných dílů kompletu. Benefity jsou odstupňovány podle výše daru.“

„Snahou bylo, aby první svazky obsáhly různé formy a žánry – aby naznačily šíři a různorodost děl Bohuslava Martinů.“

„Na špičkové profesionální úrovni je reálné připravit maximálně dva svazky ročně. Totéž se týká nakladatele i toho, co unese trh.“

Houslista Jan Mráček s klavíristou Lukášem Klánským, kolegou z Lobkowicz Tria majícího za sebou prvních deset let, vystoupili 8. prosince v Sále Martinů na Dnech Bohuslava Martinů. Uvedli Beethovena, Šostakoviče, Kalabise, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a pochopitelně i Martinů – jeho Českou rapsodii. O dva dny dříve hráli v refektáři Profesního domu na Malostranském náměstí na devátém benefičním koncertě pro Institut Bohuslava Martinů…

„Přístupy všech pedagogů byly samozřejmě trochu rozdílné. Nakonec jsem si stejně musela vybrat to, co se mně líbí nejvíce.“

„Bylo mým velkým přáním u Sabine Meyer studovat, má zvláštní druh pozitivní energie, který okamžitě předává na ostatní lidi.“

„K hudbě Karla Husy mě přivedl pan profesor Jiří Hlaváč.“

Anna Paulová v září tohoto roku křtila své debutové CD se skladbami Karla Husy a Bohuslava Martinů. K natáčení si společně s šéfproducentem klasické hudby vydavatelství Supraphon Matoušem Vlčinským přizvala celou řadu interpretů,…

„Dirigent Omer Meir Wellber vytáhl z orchestru podivuhodnou vitalitu.“

„Sólové hlasy hráli hvězdný Gidon Kremer a litevská violoncellistka Giedrė Dirvanauskaitė.“

„Provedení ‚apoteózy tance‘ mělo nádhernou výstavbu jednotlivých vět i celku.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu vystoupil ve svém pravidelném cyklu koncertů ve Dvořákově síni Rudolfina také v pondělí 11. prosince. Tentokráte ve spolupráci s festivalem Dny Bohuslava Martinů uvedl hned tři hosty. Velkým hitem bylo vystoupení legendárního houslového virtuosa Gidona Kremera, který hrál v duetu s violoncellistkou Giedrė Dirvanauskaitė. A poprvé s orchestrem vystoupil izraelský dirigent Omer Meir Wellber. Tři vysoké karty do hry a spolehlivě frázující orchestr daly koncertu náležitý švih, noblesu a energii.

„Do první věty Kasík vplynul zasněnou, avšak analyticky důslednou hrou nesenou měkkým úhozem podchycujícím v barevném oparu Novákovy kompozice intimní a podprahově přítomnou melodickou křivku.“

„Následující návrat do lyricky hřejivé polohy byl pak odstíněn přelévavou agogikou a opatrným přístupem k dynamice.“

„Akordické předivo hutně utkaných hlasů Kasík uzemnil v synkopicky skočné rytmizaci.“

Sál Bohuslava Martinů rozezněly klavírní skladby klasiků české moderny Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Klementa Slavického. Fenomén tuzemské klavírní virtuozity Martin Kasík v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů 2023 posluchači přichystal dokonale vytesanou a nápaditě uchopenou hru, při níž se jedovaté martinůovské harmonie a kousavé janáčkovské rytmy mísily s novákovskou impresionistickou perlivostí a dekadentně hřmící expresí Slavického kompozice…

„Bylo jasné, že kombinace Mozarta a Martinů má důvod a smysl a svou krásu.“

„Mozartovi se ve výrazně menším obsazení České filharmonie dostalo v průsečíku robustnosti a lehkosti většiny ze všech potřebných a typických parametrů.“

„Opera Ariadna získává v napětí mezi realitou a snem a mezi starou a moderní hudbou na nenápadné rafinovanosti a pikantnosti. Mistrovský kus.“

Koncertní provedení Ariadny, pozdního operního klenotu z pera Bohuslava Martinů, bylo v prosincové nabídce České filharmonie mimořádným okamžikem. Nejenže se k dílu jako pořadatel a interpret vrátila po téměř čtyřech desetiletích, ale byl to návrat k jednoaktovce, která i bez scénického rozměru působí magicky a současně hravě. Návrat k partituře, rozkročené mezi surrealismus a neoklasicismus, mezi fantazijnost a konkrétnost, báji a abstrakci, mezi minulost a současnost. Dirigent Tomáš Netopil tohle vše ví a nádherně to podpořil, stejně jako se v první polovině koncertu potěšeně pomazlil s Mozartovou hudbou.

„Čtyřvěté dílo bylo komponováno s ohledem na prezentaci jednotlivých nástrojů a soubor toto ‚zadání‘ vrchovatě naplnil.“

„Po přestávce koncertu uvedlo České noneto Taneční preludia Witolda Lutoslawského.“

„České noneto hrálo osmidílnou Foerstrovu skladbu s působivým nastíněním lyrických poloh a přitažlivou, vitální agogikou.“

Ve středu 6. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina oslavilo České noneto sté výročí založení. Sdružení konzervatoristů sice 14. března roku 1923 vystoupilo ještě v desetičlenné sestavě decetu či dixtuoru se skladbou Tři meditace od Bohuslava Taraby, ale o rok později už se konalo první oficiální vystoupení devítičlenného souboru pod názvem České noneto – bylo to 17. ledna 1924 na Žižkově. Na programu středečního večera Českého spolku pro komorní hudbu byly nyní skladby, které těleso v začátcích kariéry podržely, a pietu ozdobilo  jejich excelentní provedení.