PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jestli je pro nějakou skladbu zapotřebí, aby se orchestr doslova ‚odvázal‘, pro Rumunskou rapsodii č.1 to platí bezezbytku.“

„Sólistův výkon přesvědčil, jak relativní je ustálené tvrzení, že druhý Lisztův klavírní koncert je méně virtuózní než jeho první.“

„Podstatný byl v tomto případě dokonale sehraný celek a jeho vzájemná komunikace s dirigentem Kasparem Zehnderem.“

Stalo se již pravidlem, že dramaturgický plán každého koncertu obou symfonických cyklů Filharmonie Hradec Králové obsahuje i jistý mimohudební koncept, vyjádřený vystihujícím motem. Nejinak tomu bylo na závěrečném koncertě 46. sezóny tohoto tělesa 30. května pod taktovkou jeho šéfdirigenta Kaspara Zehndera, tentokrát s motem „Koncert pro orchestr“, které by bylo možné doplnit podtitulem „Cesta na jihovýchod“.

„Program byl věnován především Gustavu Mahlerovi a také Richardu Wagnerovi, autorovi, jehož skladby Gustav Mahler uváděl nejraději.“

„Mistrovství světa v hokeji mělo v ten večer na programu zápas Česka s Velkou Británií. Gustav Mahler tomuto lákadlu nemohl konkurovat.“

„Eliška Weissová je uhrančivou majitelkou velkého, hutného a tmavě zabarveného sopránu, kterému Wagnerova hudba svědčí.“

Jihlava má slavnou hudební osobnost, kterou zná celý svět. Prožil tam prvních patnáct let Gustav Mahler, rodák z Kališť u Humpolce. Působil jako šéf operních divadel v Budapešti, Hamburku a Vídni, dokonce i v Metropolitní opeře v New Yorku. Do Jihlavy se nyní vrací prostřednictvím Mezinárodního hudebního festivalu Hudba tisíců. Už třiadvacátým rokem.

„Orchestr hradecké filharmonie, vedený jasným gestem Petra Vronského, si tato ‚Weinbergerova šibalství‘ očividně užíval.“

„Ostrčilova hudba, v podstatě krátká symfonická báseň, by si vlastně vystačila i bez textu, přičemž její sdělení by bylo stejně přesvědčivé.“

„Ze všech tří uvedených melodramů je ten Jeremiášův nejvíce hudebně popisné, někdy až ke škodě věci.“

Je dobře, že Rok české hudby není připomínán pouze prostřednictvím našich světově nejproslulejších skladatelů, ale občas se dramaturgie zaměří i na ty méně známé, jejichž tvorba ovšem zaslouží pozornost. Když se k tomu připojí i neotřelý výběr zřídka uváděného hudebního oboru, jakým je melodram, výsledkem je doslova objevný a netradiční hudební zážitek – a takový připravila posluchačům Filharmonie Hradec Králové na svém předposledním koncertě velké abonentní řady 25. dubna 2024, tentokrát pod vedením Petra Vronského.

„Doslova sluchové dobrodružství nabídlo Luminarium Kryštofa Mařatky ve skvělé interpretaci jeho syna Yana Mařatky.“

„Nedělaly mu potíže ani extrémní klarinetové polohy, evokující svým témbrem zvířecí roh, kostěné píšťaly, tibetské trubky, čínskou hudbu, židovský klezmer, maďarský čardáš či hudbu Balkánu.“

„Filharmonie Hradec Králové v podstatě nemá limity ohledně repertoáru.“

„Z Aladinovy lampy vypustíme džina všech hudeb světa a nových stylů na orientálním trhu melodií.“ Toto poetické moto z programové brožury koncertu Filharmonie Hradec Králové 14. března nejlépe vystihlo dramaturgický záměr nevšedního večera. Výčet zastoupených autorů mohl totiž při prvním pohledu působit poněkud nezvykle, až chaoticky: Prokofjev, Mařatka, Verdi, Nielsen, Borodin.

„Kaspar Zehnder vedl orchestr se zřetelným uvolněním a opět s úsměvem na rtech; zdá se, že má svěřené těleso již do detailu přečtené.“

„Jan Talich je natolik zkušeným interpretem, že od něj očekáváme maximum. A dočkáme se ho.“

„Zaznamenal jsem, jak Janáčkova hudba mladé návštěvníky viditelně zasáhla. Tolik pocitů a nálad, tolik barev, tolik moudrosti…“

Hned čtyři skladby autorů, v jejichž letopočtech narození či úmrtí je na konci čtyřka nebo devítka, potěšily 7. března návštěvníky dalšího koncertu Filharmonie Hradec Králové k Roku české hudby 2024. Příjemně koncipovaný večer pod taktovkou Kaspara Zehndera se sólistou Janem Talichem představil čtyři výrazné podoby domácí hudební tvorby. A mohlo jich být klidně i pět…

„O Mé vlasti svěřené Jiřímu Rožňovi se bude v Hradci Králové mezi milovníky hudby zajisté ještě dlouho hovořit.“

„Proč se nepokusit vnést do ikonického díla opět něco nového?“

„Členové orchestru pochopili dirigentovo pojetí a sledovat je při práci znamenalo oddat se ohromnému vnitřnímu potěšení.“

Po bravurně zvládnutém Asraelovi Josefa Suka, provedeném letos v lednu, nabídla svým posluchačům Filharmonie Hradec Králové v rámci série koncertů k Roku České hudby 2024 v posledním únorovém dni dílo nejtradičnější – Mou vlast Bedřicha Smetany. Pod taktovkou třiatřicetiletého dirigenta Jiřího Rožně vzniklo nastudování plně respektující autorovo poselství a zároveň odrážející energii 21. století.

„Vždy je ku prospěchu věci seznámit se s evropskými interprety mladšího a středního věku.“

„Rozhodně je tentokrát třeba zmínit se i o přídavku, jejž si interpreti pro hradecké publikum vybrali.“

„Fascinovalo, jak hluboce se Filharmonie Hradec Králové do Sukova mistrovského kusu dokázala zahledět. A jak bravurně se s ním vyrovnala.“

Pro první koncert uskutečněný v Roce české hudby 2024 nastudovala Filharmonie Hradec Králové Symfonii c moll, op. 27 „Asrael“ Josefa Suka. Pod vedením šéfdirigenta Kaspara Zehndera tak byl uveden v koncertním sále na Eliščině nábřeží další hudební kolos, jehož prostřednictvím lze zkoumat kapacity a limity tamního orchestru a porovnávat jejich naplnění či dokonce překonávání s jinými obdobně koncipovanými tělesy. Královéhradečtí díky vyrovnanému úsilí naprosto všech složek v této zkoušce opět obstáli. Před Sukovou hudbou ovšem zazněl nejprve Mozart a posluchači se díky zařazení jeho skladby mohli seznámit s dvojicí pozoruhodných zahraničních sólistů.

„Zdeněk Seidl pro mě byl patrně nejdůležitější. Skoro bych řekl takový můj druhý táta.“

„Jít na JAMU bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohl udělat.“

„Je málo skladeb, které doslova nemám rád.“

Marek Pavíček patří mezi nejnadanější mladé klarinetisty. Student Janáčkovy akademie múzických umění se ve svých čtyřiadvaceti letech chopil pozice prvního klarinetisty ve Filharmonii Hradec Králové a navíc byl vybrán do Orchestrální akademie České filharmonie, kde se, podle svých slov…

„Že je naprosto nespravedlivé vnímat Radima Drejsla pouze jako autora budovatelských písní dokázalo při příležitosti výročí jeho stých narozenin uvedení jeho Klavírního koncertu.“

„Těžko hledat vhodnějšího interpreta pro toto dílo než je Karel Košárek, ve kterém se snoubí bohatá zkušenost s interpretační jistotou.“

„Pestrá a nápaditá dramaturgie celého večera s akcentem na připomínku díla Radima Drejsla přinesla publiku skvělý zážitek, tak jak jsme ostatně v případě Filharmonie Hradec Králové zvyklí.“

Mimo své tradiční abonentní řady uvedla Filharmonie Hradec Králové 24. listopadu závěrečný koncert Festivalu F. L. Věka, jehož těžiště je v Dobrušce, Opočně a okolí. Zároveň byl koncert součástí Hradeckého memoriálu, kulturně-politického projektu, připomínajícího různými formami hodnoty demokracie a svobody. Festival F. L. Věka představil v letošním 13. ročníku celkem devět koncertů, z nichž tohoto závěrečného se poprvé v jeho historii ujala Filharmonie Hradec Králové pod vedením Tomáše Židka, pedagoga a zástupce ředitele Konzervatoře v Pardubicích, mimochodem pokračovatele známého hudebnického rodu Východních Čech.

„Podařilo se vytvořit atmosféru a náladu natolik sváteční, že jsem dlouho vzpomínal, kdy jsem zažil něco podobného.“

„Předepisuje-li autor hudbu z pozadí, zní bicí i žestě opravdu jako z velké dálky, přesto naprosto srozumitelně.“

„Těžko teď hádat, co v Hradci Králové vymyslí po úspěšném zdolání hudebního Mount Everestu napříště.“

Filharmonie Hradec Králové má za sebou další olbřímí zkušenost. Dva dny před státním svátkem, ve středu 15. listopadu, uvedla v rámci svého Malého symfonického cyklu Mahlerovu Symfonii č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro velký orchestr, soprán a alt sólo a smíšený sbor. Pod vedením šéfdirigenta královéhradeckého tělesa Kaspara Zehndera a za účasti empatických pěvkyň z USA a Německa a Českého filharmonického sboru Brno se návštěvníkům v Sále filharmonie dostalo precizního provedení velkolepého symfonického kolosu, s nímž se v regionech lze setkat naživo jen velmi vzácně. Mahlerův složitý a komplikovaný vnitřní svět vyjádřený hudbou nadpozemského dosahu a jedinečné krásy přinesl do východních Čech zřejmě nejsilnější posluchačský zážitek letošního roku.

„Ve skladbě Č. 36 – ‚NONcert pro lesní roh‘ Richarda Ayrese jde o hudbu svým způsobem programní, respektive o její vtipnou a nekompromisní karikaturu. A zároveň o podívanou scénickou.“

„Dirigent Chuhei Iwasaki s Filharmonií Hradec Králové prokázal smysl pro dramatičnost i nejednoznačnost situace.“

„Teď již jde jen o to, aby se z provedených skladeb nestaly po českých premiérách hned derniéry. Přítomnost rozhlasových mikrofonů však v tomto směru dává naději.“

Vyvrcholením devatenáctého ročníku Hudebního fóra Hradec Králové, festivalu soudobé zahraniční orchestrální tvorby uváděné v českých premiérách, se stal v pátek 3. listopadu třetí koncert, tematicky zaměřený na skladby související s operami tří současných skladatelů, pojmenovaný ovšem po „koncertantním“ dílku uvedeném v jeho středu a výrazně využívajícím divadelních prvků. Publiku v Sále Filharmonie Hradec Králové, ale i posluchačům Českého rozhlasu D-dur, se tak dostalo vzácné možnosti seznámit se s kompozicemi, jejichž živých provedení se zřejmě vyskytne v našich končinách jako příslovečného šafránu i v blízké budoucnosti. Ve všech případech přitom šlo o hudbu sdělnou a posluchačsky vstřícnou, což dokázalo její vřelé přijetí vyjádřené nadšeným, upřímným a dlouhotrvajícím potleskem auditoria. V dobrém světle se opět předvedla domácí Filharmonie Hradec Králové, jejíhož řízení se tentokrát ujal v Česku již řadu let trvale usazený dirigent japonského původu Chuhei Iwasaki.

„Marián Lejava dával detailní podněty, a to nejen technické, které u tohoto repertoáru mohou převažovat, ale i výrazové.“

„Eva Bublová zahrála Varhanní koncert jako přesně vytvarovanou příležitost k neoposlouchanému muzicírování.“

„Moderní hudba, která je energická a která baví.“

Devatenáctý ročník festivalu Hudební fórum Hradec Králové má tři koncerty, i letos sestavené z českých premiér novějších zahraničních symfonických děl. Dvě byla při prvním večeru americké provenience a dvě asijského původu. Program byl s přirozenou logičností sestaven tak, že vyvrcholil tou nejefektnější, kompozičně virtuózní a posluchačsky poutavou. Filharmonie Hradec Králové s hostujícím slovenským dirigentem Mariánem Lejavou odvedla skvělou práci.