PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Z naprostého ticha se postupně, jakoby zdaleka, až ze zahrad, zvedala melodie svolávacích fanfár a rezolutně i majestátně vyzývala k revoluci.“

„Postupně se vynořující melodie vynesly na povrch lahodnou všeobecnou souhru.“

„Také sbor měl jednolitý téměř sametový témbr se zřejmým důrazem sbormistra Petra Fialy na význam a zvukomalebnost textu.“

V rámci 24. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž zazněl dne 12. června 2023 ve Skleníku Květné zahrady slavnostní zahajovací koncert festivalu k 25. výročí zápisu zahrad a zámku v Kroměříži na Seznam světového dědictví UNESCO. Symfonie č. 9 d moll s Ódou na radost Ludwiga van Beethovena pro orchestr, sóla a smíšený sbor nebyla vybrána náhodně. Autograf její poslední věty byl již v minulém století zařazen na seznam světového dokumentárního dědictví UNESCO a v příštím roce tomu bude 200 let od chvíle, kdy zazněla poprvé.

„Na program zahajovacího koncertu byla zařazena – nikoli poprvé v dějinách festivalu – jedna z ikonických skladeb klasické hudby 20. století.“

„Jak Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, tak Český filharmonický sbor Brno podaly v Kroměříži soustředěný výkon; s akustickými poměry v podlouhlém a vysokém skleníku Květné zahrady neboli Libosadu se vyrovnali Tereza Mátlová, Martin Šrejma i Jiří Rajniš.“

„Budoucnost možná přinese další setkání s Orffem, kterého tu už dirigovali Jakub Hrůša, Tomáš Hanus či Tomáš Netopil. A letos František Macek.“

Festival Hudba v zahradách a zámku Kroměříž letos zahájila v pátek 17. června kantáta Carmina Burana Carla Orffa. Pod taktovkou Františka Macka vystoupili Tereza Mátlová, Martin Šrejma, Jiří Rajniš a Český filharmonický sbor Brno připravený Michaelem Dvořákem, to vše za doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín.

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

„Dopracoval jsem se do bodu, kdy uvolnění přichází snadněji.“

„Že jsme nakonec měli i podporu diváků v sále, pokládám za fantastické!“

„Na celkovou audiovizuální kvalitu přenosu jsem obdržel spoustu pochvalných komentářů.“

František Macek má za sebou debut na festivalu Pražské jaro. Dvaatřicetiletý umělec působí především v zahraničí. Vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži v Katovicích mu vyneslo místo asistenta dirigenta u tamního Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu. Často vystupuje ve Skandinávii, ale i jinde po Evropě, a to jako dirigent operní i symfonický. Otec je významným hudebníkem olomoucké arcidiecéze katolické církve, a tak i on sám absolvoval v Kroměříži hru na varhany. Dirigování pak studoval na AMU v Praze a na Královské hudební akademii ve Stockholmu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vrací ke středečnímu vystoupení v Obecním domě, které se odehrálo za částečné přítomnosti publika i v online přímém přenosu.

„Doposud působil především ve Skandinávii a v Polsku.“

„Jeho otec a čtyři sourozenci jsou spojeni s chrámovou hudbou na Velehradě a v Kroměříži.“

„Vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži mu vyneslo místo asistenta u Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích.“

Debut Pražského jara patří dnes večer mladému dirigentu Františku Mackovi. Ve Smetanově síni Obecního domu bude řídit Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Na programu je mimo jiné Píseň bohatýrská od Antonína Dvořáka a Violoncellový koncert Roberta Schumanna. Vystoupení se uskuteční s obecenstvem v sále. Bude také v přímém přenosu vysíláno na festivalovém webu a na sociálních sítích, včetně facebooku portálu KlasikaPlus.cz.

„Posluchači a diváci jsou na historicky poučenou interpretaci mnohem připravenější.“

„Podařilo se nám zachovat interpretační soutěž v obou letošních oborech. Diskontinuita nás v loňském roce docela trápila.“

„Kdyby se v průběhu festivalu situace zlepšila a bylo by možné oživit účast diváků na některých koncertech, tak to okamžitě uděláme. Pravidla ovšem musí být definována jasně a v předstihu.“

Roman Bělor vede Pražské jaro už dvě desetiletí. Loňský a letošní ročník festivalu je však kvůli pandemie od všech dosavadních zkušeností zcela odlišný. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus ředitel porovnává roky 2020 a 2021, přibližuje způsoby plánování i předpokládané budoucí proměny na mezinárodní hudební scéně a uvažuje také nad zahajovacím koncertem, na kterém 12. května zazní Má vlast jinak: v historicky poučené interpretaci, s dobovými nástroji.