„Věřím, že se nám Mou vlast podaří představit v nových barvách, a přitom s respektem k odkazu jejího geniálního tvůrce.“

„Před našima očima vyvstává obraz na hony vzdálený moderní představě o takzvané romantické interpretaci.“

„Pražské jaro pak do 3. června nabídne dvě desítky dalších koncertů.“

Festival Pražské jaro otevře ve středu večer Smetanovou Mou vlastí Václav Luks s orchestrem Collegium 1704. Chystá provedení na dobové nástroje a v duchu interpretačních zvyklostí konce 19. století, v kontextu vzniku díla i s ohledem na jeho pozoruhodnou interpretační tradici. Provedení historicky poučené, jiné než běžně symfonické.

„Patří nejenom k české špičce, ale stali se jedním z nejrespektovanějších souborů svého druhu v Evropě. Svou cestu ostatně započali před téměř dvěma dekádami právě na Pražském jaru,“ uvedl ředitel festivalu Roman Bělor na adresu Václava Lukse a jeho souboru dobových nástrojů Collegium 1704. Dirigent slibuje, že provedení ikonické skladby nebude žádnou muzeální rekonstrukcí. Nechce ani nijak šokovat. „Věřím, že se nám Mou vlast podaří představit v nových barvách, a přitom s respektem k odkazu jejího geniálního tvůrce,“ řekl.

S koncertem podle něj souvisí soubor otázek, týkajících se hudebních nástrojů té doby, ale také dobových interpretačních zvyklostí a způsobu čtení Smetanova zápisu. Nedávný rozhovor s Václavem Luksem čtěte pod titulkem Poučenost není svazující. Uvažuje tam o tradicích i o flexibilitě a svobodě, o poučenosti a intuici, o nahrávkách z přelomu 19. a 20. století, o střevových strunách a velikosti obsazení orchestru i o detailech ve Smetanově partituře…

K provedení Mé vlasti přizval do mezinárodního obsazení souboru řadu hostů ze zahraničí, zejména hráčů na dechové nástroje, specialistů, kteří se nejvyšší úrovni zabývají s dochovanými nástroji právě hudbou devatenáctého století. Na rozdíl od doby baroka nebo klasicismu nejsou interpreti odkázáni pouze na verbální svědectví. „Je překvapivé, jak vzácně se doplňují a vzájemně potvrzují svědectví slavných instrumentalistů, pedagogů nebo pěvců s dobovými prameny a dochovanými nahrávkami. Před našima očima pak vyvstává obraz interpretace, který je na hony vzdálený moderní představě o takzvané ‚romantické interpretaci‘,“ zdůraznil dirigent.

Původně ohlášení interpreti, jimiž měli být Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin a dirigent Vladimir Jurowski, hostování v Praze kvůli německým protipandemickým opatřením museli už před několika týdny odvolat. Koncert v přímém přenosu z Obecního domu vysílají Česká televize a Český rozhlas, bude možné ho sledovat také ve streamu. Opakuje se ještě ve čtvrtek.

Pražské jaro pak do 3. června nabídne dvě desítky dalších koncertů. Budou k zhlédnutí na webu a některé se odehrají jako pilotní projekty s publikem. Nejbližšími programy jsou 13. a 14. května finálová kola mezinárodní interpretační soutěže, letos uspořádané v oborech smyčcové kvarteto a klavír. V sobotu 15. května se pak v Pražské křižovatce koná koncert belgického souboru staré hudby Huelgas Ensemble. Pod vedením Paula Van Nevela bude znít hudba z odkazu mistra renesanční polyfonie Josquina Desprez, od jehož úmrtí uplyne v srpnu rovných pět set let.

V neděli bude mít na festivalu recitál americký pianista Garrick Ohlsson, mimořádně častý host Pražských jar. V pondělí má Symfonický orchestr Českého rozhlasu za řízení Ilana Volkova hrát Zeminského, Prokofjevovu a Stravinského hudbu. Sólistou bude pianista Jan Bartoš. V dalších týdnech se posluchači mohou těšit například na hostování skladatele a klarinetisty Jörga Widmanna, na orchestr PKF–Prague Philharmonia s dirigentem Mariánem Lejavou a hudbou Igora Stravinského, na Český filharmonický sbor Brno, Filharmonii Brno, Salon ZUŠ a komorní koncerty nebo na Debut Pražského jara – s mladým dirigentem Františkem Mackem. Festival uzavře Česká filharmonie s dirigentem Markem Wigglesworthem.

Foto: Petra Hajská, Marco Borggreve, Astrid Ackermann, Luk Van Eeckhout