PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Historické budovy muzea pod siluetou věží Petrova tvoří romantickou atmosféru a je tu překvapivě dobrá akustika, neboť nádvoří je ze všech čtyř stran obstoupeno budovami.“

„Orchestr si připravil jak unikátní skladby, psané přímo pro něj, tak i úpravy orchestrálních částí ze známých oper.“

„Poprvé se tedy stal festival Brno Brass fest součástí velkého letního brněnského festivalové dění a strhl na sebe pozornost obyvatel i návštěvníků Brna.“

Žesťový orchestr Moravia Brass Band vystoupil ve čtvrtek 15. června se zahajovacím koncertem festivalu Brno Brass Fest na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea a zahájil tak řadu akcí, které představují žesťová uskupení v zajímavých seskupeních a na nejrůznějších místech. První koncert se konal pod názvem Moravia Brass Band in opera, dirigoval kmenový dirigent souboru Chuhei Iwasaki a na sólovou trubku hrál Stanislav Masaryk.

„Bude to možná znít jako klišé, ale opravdu mám nejraději Leoše Janáčka a jeho operu Z mrtvého domu. Dalším mým oblíbencem je Richard Strauss, jehož Salome právě připravujeme. Je to náročná, ale ve finále nejvíc vzrušující práce, a to jak s orchestrem, tak se zpěváky.“

„Jestli má nějaký režisér potřebu sdělit něco z moderní doby moderním způsobem, není myslím lepší cesty, než je nová, moderní opera. Z historického hlediska taky chceme zanechat dějinám hudby vzorky dnešní doby.“

„Musíme si upřesnit, co jsou současní autoři, já bych to období vymezil na posledních sto let. V této poslední době existovala spousta skvělých skladatelů, které ještě vůbec neznáme a kteří propadli sítem dějin zcela nezaslouženě. Takový Otakar Jeremiáš, Josef Bohuslav Foerster, Mieczysław Weinberg, nebo brněnský František Gregor Emmert, Alois Piňos, Arnošt Parsch… je tu spousta krásné hudby, na kterou by se nemělo zapomínat.“

Ondrej Olos je dirigentem Janáčkovy opery a je pověstný svojí důkladností a pečlivostí. Patří ke střední generaci dirigentů, kteří prošli brněnskou JAMU a kterým se daří prosazovat nejen v domácím prostředí. Působí v souboru již dvacet let a stojí za nastudováním většiny operních titulů, i když ne vždy jako hlavní dirigent. Je to on, na kterého se mohou hudebníci i pěvci vždy spolehnout a který vytváří stabilní a bezpečné klima v souboru.

„Již před zahájením slavností zněl z balkonu Besedního domu zvuk mužského sboru Láska opravdivá, který lákal na odpolední a večerní program. Hlavní část odpolední slavnosti se započala v 17 hodin na nádvoří, které bylo propojeno s nádvořím vedlejšího Pražákova paláce.“

„Milé a profesionální bylo vystoupení mladého studenta pěvecké konzervatoře v Pardubicích Richarda Kolaře, syna sbormistra, který přednesl čtyři písně italských skladatelů.“

„Akademický smíšený pěvecký sbor Pečman a mužský sbor Láska opravdivá pod vedením sbormistra Jana Špačka provázel po zahájení na balkoně hosty po celou dobu konání slavnosti a následně i po slavnostním koncertě.“

Jako před 150 lety, kdy byl v Brně slavnostně otevřen Besední dům, tak i 1. května 2023 se probudil na nádvoří tohoto domu duch české pospolitosti 19. století. Mužský sbor Láska opravdivá se sbormistrem Janem Špačkem zpíval již dlouho před sedmnáctou hodinou z balkonu a lákal na neobvyklou akci. Od 17 hodin se sešli milovníci zpěvu a hudby, aby byli součástí programu, který navodil atmosféru předminulého století. Nechyběli návštěvníci v dobových kostýmech ani dívky v krojích, nabízející příchozím chléb a sůl. Sbor Beseda brněnská pod vedením Petra Kolaře pak na nádvoří zval na večerní program, který se již konal uvnitř, v sále.

„Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice.“

„Grigòlo si publikum podmanil hned prvním číslem, Verdiho proslulou árií La donna e mobile, s až nadsazeným temperamentem a expresivitou.“

„Možno konstatovat, že Vittorio Grigòlo v Praze potvrdil pověst „stoprocentního italského tenora“, která ho předcházela.“

K atraktivním hudebním zážitkům třetí dubnové neděle v Praze (16. dubna) nesporně patřil samostatný recitál italského tenoristy Vittoria Grigòla z árií operního verismu a italského a francouzského romantismu 19. století pořádaný agenturou Nachtigall Artists. Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice. První polovina večera – orámovaná áriemi Giuseppe Verdiho – navíc potvrdila, že nepomíjející lesk a popularita ve své době převratného operního směru v neztenčené míře přetrvává již druhé století.

 „Velikonoce 2023 s sebou přinášejí nový začátek. Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším.“

„V centru našeho hledání bude letos postava Tannhäusera. Hrdiny ztraceného a svedeného, ale také poctivě hledajícího sebe sama.“

„Svět Richarda Wagnera, nejradikálnějšího hudebního inovátora v dějinách, pro nás bude novou startovní čarou i laboratoří zároveň, a to v opeře, na koncertech, v tanečních projektech i v elektronické hudbě.“

Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším… Tolik ukázka z uvítacího textu programu salcburského Velikonočního festivalu 2023, který se uskutečnil od 1. do 10. dubna. Autorem těchto slov je festivalový intendant Nikolaus Bachler. Výroky o „novém začátku“ jsou skutečně namístě. Co však překvapí, je skutečnost, že se pan ředitel prakticky neobtěžuje s vysvětlením, proč vlastně k jakési nové éře festivalu vůbec dochází. Řekněme si to tedy ve stručnosti alespoň my.

„Obsazení španělského barytonisty Luise Cansina do titulní role bylo šťastným tahem.“

„Laskavý a moudrý nadhled, smířlivé uzavření děje. A strhující finále – nenápadně mistrovská fuga.“

„Začínám si uvědomovat, že jsem byl osel, konstatuje hrdina ve šmrncovním překladu Marie Kronbergerové.“

Nejnovější brněnský operní titul vydařeným způsobem propojuje invenci skladatele Giuseppe Verdiho a nápaditost režiséra Ondřeje Havelky. Potkali se v Mistrově posledním díle, které v roce 1893 všechny překvapilo. Po dvou tuctech dramat přišel totiž s komedií podle Shakespeara. Zábavnou i rozšafně moudrou. Národní divadlo Brno v Janáčkově divadle hraje od středy Falstaffa, hravou inscenaci, hudebně i divadelně opravdu dobrou.

„Celý recitál doprovázela PKF – Pražská filharmonie pod taktovkou Giacoma Sagripantiho.“

„Pretty Yende a Nadine Sierra si nejprve spolu zazpívaly duet Hraběnky a Zuzanky z Figarovy svatby, následoval duet z Rossiniho opery Alžběta, královna anglická a potom si každá pěvkyně zazpívala árii z komické opery.“

„Z projevu obou umělkyň vyzařovala nelíčená radost ze zpěvu, absolutní znalost zpívaných skladeb i interpretace jejich stylu.“

První březnový večer zpívaly ve Smetanově síni Obecního domu sopranistky Pretty Yende a Nadine Sierra. Do Prahy, města ve středu Evropy, se vždy sjížděli instrumentalisté, dirigenti, skladatelé i pěvci. V Novém německém divadle se pořádaly tzv. Májové cykly, kde vystoupila celá řada světových pěvců včetně Enrica Carusa nebo Lea Slezaka. Mnozí významní pěvci zde byli v angažmá, např. Hans Hotter. Hanuš Thein vzpomínal na hostování legendárního ruského basisty Fjodora Šaljapina v Massenetově opeře Don Quijotte v Národním divadle. V sedmdesátých letech minulého století pozval dr. Pavel Eckstein do Prahy vynikající světové operní pěvce, např. Helen Donath, Hildegard Behrens nebo José Carrerase. Po sametové revoluci se operní domy v Praze nejprve osamostatnily (aby se později zase spojily) a v souborech začala působit řada zahraničních pěvců. Někteří pohostinsky, jiní v angažmá. A tento stav trvá dodnes. Přestože se nikdy nejednalo a dosud nejedná o špičkové operní pěvce s mezinárodní kariérou v prestižních operních domech, nesmazatelnou stopu zde zanechali např. Tamara Kucenko, Galia Ibragimova nebo Valentin Prolat. V současné době převyšuje všechny zahraniční pěvce v Národním divadle angažovaná islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir…

„V provizorních podmínkách ghetta byl hybatelem a hlavním protagonistou koncertních uvedení Verdiho díla, ale mimo jiné také nastudování Smetanových oper, dirigent Rafael Schächter.“

„V profesionálním prostředí v Praze Verdiho Requiem zaznělo s pouhým klavírním doprovodem nyní poprvé.“

„Sbor ani sólisté se nemohli opřít o masu či barvy orchestrálního zvuku, vztahovat se k nim a trochu se tam i bezpečně skrýt.“

Těžko si představit spojnici mezi katolickou mší za zemřelé a židovskou komunitou. Terezínské ghetto, kam byly za druhé světové války deportovány desetitisíce Židů, však takovým průsečíkem je. Věznění lidé, umělci i nesčetní amatéři, tam nastudovali a uvedli na podzim roku 1943 a pak ještě od ledna 1944 nejméně tucetkrát Verdiho Requiem. Připomínkou a svého druhu i rekonstrukcí těchto neuvěřitelných počinů byl čtvrteční koncert v rámci pražského festivalu Věčná naděje. Messa da Requiem Giuseppe Verdiho zazněla, tak jako v Terezíně, za pouhého klavírního doprovodu.