„Proslulý maďarský dirigent Ádám Fischer rozkryl melodicky líbivou a meditativní církevní Pucciniho ranou mši s niternou dramatičností.“

„Ze sólistů podal nejlepší výkon italský tenorista Vittorio Grigolo, který objemným a vřelým hlasem uchopil svůj part technicky excelentně a v hloubce porozumění zpívanému liturgickému textu.“

„‚Prostřednictvím našich rozmanitých programů mohu lidem poskytnout prostor k rozhovorům a zabývat se otázkami eliminace obav, odcizení a dalšími kulturními souvislostmi,‘ říká dlouholetý intendant Vídeňského koncertního domu Matthias Naske.“

Církevní díla slavných operních skladatelů Giacoma Pucciniho a Giuseppa Verdiho nabídl program Vídeňských filharmoniků minulý týden v Rakousku a Itálii. Plánované koncerty musel ze zdravotních důvodů odřeknout světoznámý maestro Zubin Mehta. Program rychle hudebně nastudoval mezinárodně věhlasný dirigent Ádám Fischer.

Vedení Vídeňského koncertního domu přizvalo k lákavému programu nejen světoznámý rakouský orchestr, ale i mimořádný rakouský sbor Wiener Singverein, s nimiž vystoupili italští sólisté, sopranistka Allesia Panza, tenorista Vittorio Grigolo a barytonista Massimo Cavaletti. Díla Messa di Gloria Giacoma Pucciniho a Libera me Giuseppa Verdiho zazněla minulý týden nejen ve Vídni, ale i v Pucciniho rodném městě Lucca u příležitosti výročí skladatelova úmrtí. 22. prosince si hudební svět připomene také 165. výročí od Pucciniho narození. K nadcházející připomínce 100. výročí skladatelova úmrtí jsou již nyní v plánech mnohých kulturních institucí na rok 2024 pestré hudební a divadelní programy se skladatelovou, převážně veristickou tvorbou. Vídeňský koncertní dům inicioval a koordinoval oba koncerty Vídeňských filharmoniků ve spolupráci s italským odborem Předsednictva ministerské rady a výborem zaměřeným na prezentaci Pucciniho tvorby v jeho rodné zemi a zahraničí.

Vyprodaný Velký sál Vídeňského koncertního domu byl 28. listopadu 2023 nadšen ze skvělého provedení zřídka uváděného chrámového Pucciniho díla Messa di Gloria (1878–1880). Premiéra mše mladého dvaadvacetiletého autora zazněla 12. července 1880 v kostele San Paolino v Lucce. První provedení díla se ve Vídeňském koncertním domě uskutečnilo 11. března 1984. Mše s liturgickými částmi Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus a Agnus Dei byla provedena Vídeňskými filharmoniky skvěle, s četnými gradacemi až k finálními vyvrcholení.

Proslulý maďarský dirigent Ádám Fischer rozkryl melodicky líbivou a meditativní církevní Pucciniho ranou mši s niternou dramatičností. Čestný člen Vídeňské státní opery, jenž vloni obdržel i vysoké hudební ocenění International Classical Music Award, ve spolupráci s orchestrem podal úžasný výkon. Výjimečná byla dechová sekce, výtečně hrál např. klarinetista Daniel Ottensamer. Dílo s leskem a nádechem velkoleposti v úhrnné délce pětačtyřiceti minut zpestřil vynikající sbor, který sbormistr Johannes Prinz připravil perfektně. Nejen napříč vokálními skupinami tělesa s širší paletou barev a dynamických odstínů, ale i v souladu s Vídeňskými filharmoniky, kdy interpreti vynesli na světlo úžasný skladatelův rodící se cit pro vnitřní drama. Působivá byla nejen v kompozici hravě zinstrumentovaná fuga, ale i líbivé a poněkud salónní melodie a harmonie, jež se vyznačovaly autorovým velkým smyslem dramatičtější církevní hudbu.

Ze sólistů podal nejlepší výkon italský tenorista Vittorio Grigolo, který objemným a vřelým hlasem uchopil svůj part technicky excelentně a v hloubce porozumění zpívanému liturgickému textu. Po jeho boku zazářili i jeho krajané, zejména barytonista Massimo Cavaletti s poutavou vokální diferencovaností v dynamice a niterným přednesem. Sopranistka Allesia Panza zpívala s jemným procítěním a v příjemných barvách ve všech polohách hlasu. Provedení díla vtiskli sólisté nejen esprit, ale i meditativní atmosféru.

V inspirativně dramaturgické linii bylo posléze uvedeno Libera me (1869) Giuseppa Verdiho. Skladatel desetiminutový kus komponoval pro zamýšlený projekt nového Requiem, jehož vznik inicioval ve svých plánech již o rok dříve, kdy zesnul velikán italské hudby Gioacchino Rossini. Uctít jeho památku chtěl Giuseppe Verdi komponováním smuteční mše, jejíž každá část by vzešla z tvorby přizvaných proslulých italských autorů. Realizace projektu se ovšem po sérii intrik neuskutečnila. Verdi složil později své Requiem (1874), věnované památce italského básníka a spisovatele Alessandra Manzoniho. Pod taktovkou Ádáma Fischera zaznělo krátké desetiminutové dílko Libera me v příjemném tempu Moderato.

———–

Vídeňský koncertní dům se světovým věhlasem a bohatou hudební historií, spolupracuje s Vídeňskými filharmoniky dlouhodobě. V čele prestižní hudební rakouské instituce působí již deset let významný rakouský intendant Matthias Naske.

Vedle klasické hudby je integrální součástí identity instituce progresivní dramaturgie různých žánrů, která prezentuje díla napříč staletími až po nejnovější soudobé kompozice 21. století. Ve funkčním období Matthiase Naskeho se stali čestnými členy Vídeňského koncertního domu Beat Furrer, Grigorij Sokolov, sir John Eliot Gardiner, Georg Friedrich Haas, Martha Argerich, Christian Gerhaher, Patricia Kopatchinskaja, Wynton Marsalis, Teodor Currentzis a Martin Grubinger. Z hudebních těles Klangforum Wien a Quatuor Mosaïques.

S intendantem Matthiasem Naskem jsem vedla před sedmi lety ve Vídni dlouhý exkluzivní rozhovor pro časopis Hudební rozhledy (3/2016). Tehdy jsme hovořili také o plánech instituce v souvislosti s kulturní politikou. Domnívám se, že i s odstupem času, může být jeho tehdejší zamyšlení dodnes pro mnohé hudební manažery inspirativní:

Jak nahlížíte v souvislosti s děním ve Vídeňském koncertním domě na kulturní politiku rakouské hlavní metropole? „Uzavřeli jsme dohodu s celostátním deníkem Die Presse. Noviny přinášejí kulturně politický diskurz, který je relevantní, časově spojený s tématy a propojen s prezentací hudby. Například v současnosti zažívá Evropa velký migrační pohyb. Kulturní instituce musí reagovat na společenské změny. Z pohledu sociologie se jednotlivé situace proměňují. Prostřednictvím našich rozmanitých programů mohu lidem poskytnout prostor k rozhovorům a zabývat se otázkami eliminace obav, odcizení a dalšími kulturními souvislostmi. Chtěl bych návštěvníkům našich koncertů nabídnout kvalitní hudbu a dám jim impulzy k dialogu.

Je pro mne důležité, aby ceny vstupenek nebyly příliš vysoké. Zahraniční orchestry jsou součástí naší pestré dramaturgie. V naší nabídce je mnoho mezinárodních hostů. Máme nosnou Alianci s Vídeňskými symfoniky a excelentní projekt s Vídeňskými filharmoniky. Jedno ze svých míst má i Rozhlasových symfonický orchestr ORF z Vídně. Díky kvalitě našich sálů nabízíme rovněž mnoho jiných žánrů. Pořádáme literární programy, koncerty klasické symfonické a komorní hudby, jazz i world music.

Mozartův sál ve Vídeňském koncertním domě patří k nejlepším komorním sálům v metropoli, protože stavebním stylem, intimitou, transparencí a vzdušným prostředím poskytuje ideální prostor. Snažíme se při prezentaci komorní hudby nabízet kvalitu na vysoké úrovni. Jedná se o jinou intelektuální výzvu, ponoření do ticha a koncentrace, ne do povrchnosti. Věřím, že součástí naší mise je bojovat o komorní hudbu, která může nabídnout velký emocionální zážitek.“

———-

Vídeňský koncertní dům pořádá ve dnech 20. až 28. ledna 2024 mezinárodní festival staré hudby Resonanzen, v jehož pestré nabídce programu se představí i dirigent a cembalista Václav Luks se svým uměleckým souborem Collegiem 1704. Již nyní si mohou milovníci hudby naplánovat cestu na inspirativní hudební festival v rakouské metropoli.

Foto: Andrea Hummer, Lucas Beck