PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Lazebník sevillský, opera Gioacchina Rossiniho, je stálicí na operních scénách. Ve Vídeňské státní opeře měl poslední premiéru v září 2021, ale stále se na jeviště vrací. Poslední blok se hrál nyní v říjnu a v novém obsazení se od 9. do 19. října objevil i český barytonista Adam Plachetka. Jeho výkon v roli Figara byl zcela kompatibilní s ostatními pěvci. Společně vytvořili pod taktovkou dirigenta Leonarda Sini a v režii Herberta Fritsche exkluzivní představení.

„Ve spojení s neustálým pohybem točen mělo choreografické aranžmá přímo hypnotizující účinek a s ‚houpavým‘ bel cantem se zázračně propojilo.“

„Stačilo už jen ‚málo‘, aby se inscenace stala nezapomenutelnou událostí: zpívat. Bohužel zpěv byl nejslabším článkem večera.“

„Vokální paprsek světla do představení vnesl uzbecký tenorista Bekhzod Davronov v roli hraběte Leicestera. Jeho příjemně měkký, volný a zvučný hlas se poslouchal moc dobře.“

Inscenace opery Maria Stuarda od Gaetana Donizettiho, kterou letos uvádí Salcburský festival, pro mne byla překvapením. Konečně jsem zase jednou na jevišti viděla něco jako invenci, horší to bylo se zpíváním bel canta. Počin je z režisérské dílny Ulricha Rascheho, Vídeňské filharmoniky 23. srpna řídil Antonello Manacorda.

„Massenetova opera se až do této chvíle neobjevila na žádné z berlínských operních scén po dobu téměř třiceti let.“

„Co do krásy hlasu a obdivuhodné kvality vysokých tónů se dnes Jonathanu Tetelmanovi opravdu málokdo vyrovná.“

„Jako Charlotta umí být Aigul Akhmetshina stejně uvěřitelnou náhradní matkou svých početných sourozenců, jako půvabnou introvertkou, která si nedokáže poradit s přívalem citů, jež by jí měly být zapovězeny.“

Málokdo by čekal, že právě v berlínské Deutsche Oper zazní až nyní jedno z nejslavnějších děl francouzské operní literatury a navíc „jen“ koncertně. Massenetův Werther se totiž v německé metropoli neobjevil téměř třicet let. Ve středu a v pátek 23. a 25. července se na tamní scéně konečně dočkal návratu, a to s dvojicí pěvců, kteří se v hlavních rolích osvědčili už v několika úspěšných zahraničních inscenacích: s mezzosopranistkou Aigul Akhmetshinou a tenoristou Jonathanem Tetelmanem.

„Turné je jedno velké bláznovství, a to díky lásce. Lásce Ronalda Villazóna ke zpěvu a k hudbě.“

„Pěvec, který měl nastartovanou kariéru v operních domech po celém světě, se musí od roku 2007 rvát s onemocněním hlasivek, které si už vyžádalo operaci.“

„Kate Lindsey zaujala krásnými frázemi v pianissimech, dokonalým messa di voce na dlouhých držených tónech a pečlivě propracovanou dynamikou.“

Koncert Filharmonie Bohuslava Martinů společně s pěveckými hvězdami Rolandem Villazónem a Kate Lindsey byl avizován na úterý 5. listopadu dlouho předem. Šlo o vystoupení, které se zcela vymyká běžnému abonmá, a i přes neobvykle vysoké vstupné bylo obtížné sehnat vstupenky. Pěvecké hvězdy světových scén zavítají do Zlína málokdy.

„Paradoxně mi pomohla pandemie covidu. Zastavila jsem se a uvědomila si, že nikam nespěchám.“

„Soudobá opera je pro mě taková třešnička na dortu.“

„Pokud chcete zjistit, zda někdo opravdu dobře zpívá, měli byste nejprve jít na jeho nebo její písňový recitál.“

Možná si někteří z nás vzpomenou na český debut mladé americké mezzosopranistky Kate Lindsey před dvanácti lety ve Smetanově síni Obecního domu. Již tenkrát k nám přijela s pověstí mimořádného objevu newyorské Metropolitní opery, kde debutovala v září 2005 a od malých či menších rolí se záhy propracovala k těm velkým. Nyní se do České republiky vrací, aby 5. listopadu vystoupila s Rolandem Villazónem a Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně v programu nazvaném Amore e follia, tedy Láska a šílenství.

„Principem inscenace zřejmě mělo být prolnutí osudů operních hrdinů s osudy jejich filmových představitelů, ale výsledkem je naprostý zmatek.“

„Olympia není loutka, ale filmová herečka, která svou árii zpívá jako Barbarella na namalovaném vesmírném pozadí. Nakonec jí vybuchne podprsenka…“

„Ke konci představení byl hlas Benjamina Bernheima už slyšitelně unavený a téměř se ztrácel.“

Zdálo by se, že natolik fantasmagorickou operu, jako jsou Offenbachovy Hoffmannovy povídky, není tak snadné zkazit. Režisérce Mariame Clément se to nicméně v Salcburku podařilo přímo neuvěřitelným způsobem.

„Občas se tu vyloupne několik hospodských stolů s židlemi a dvě futuristické sedačky, vybavené komunikačním zařízením, což jsou zřejmě cestovní prostředky bohů.“

„Z menších rolí ještě patří zmínit postavu ošetřovatelky Ericlei v podání americké pěvkyně Heleny Schneidermann.“

„Příběh Odyssea ve zpracování Claudia Monteverdiho je i dnes strhující.“

Opera jako hudební žánr se vyvíjela počátkem 17. století velmi razantně. Claudio Monteverdi napsal pro benátskou karnevalovou sezónu operu Il Ritorno D´Ulisse in Patria – Návrat Odyssea do vlasti, která byla uvedena roku 1640. Její první uvedení ve Vídni bylo dílem Johanna Nikolause Harnoncourta v roce 1971. Od té doby začal Odysseus svou další vítěznou pouť světem. Ve Vídeňské státní opeře měl premiéru 2. dubna 2023. Hudební nastudování s orchestrem Concentus musicus Wien provedl Pablo Heras Casado a režisérem byl Jossi Wieler. Sergio Morabito vystoupil na scéně v kostýmech Anny Viebrock. Realizaci videa provedl Tobias Dusche, světelný design byl dílem Reinharda Trauba a Chorakademii der Wiener Staatsoper řídil Martin Schebesta. V roli Odyssea vystoupil Georg Nigl, Penelopu zpívala Kate Lindsey, Telemachem byl Josh Lovell, Minervou Isabel Signoret. Recenze je psána ze třetí reprízy, z neděle 8. dubna 2023.